Jedna mince za 14,7 milionu korun. Cenu svatováclavského desetidukátu z roku 1937 vyšponovala chyba, s níž nikdo nepočítal

7. dubna 2017 spadlo v pražské aukční síni kladívko na částku 550 000 eur, zhruba 14,7 milionu korun, za jedinou zlatou minci o průměru 42 milimetrů.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Tou mincí byl svatováclavský desetidukát ročníku 1937, kus z nákladu pouhých 34 exemplářů, navíc s doloženou historií sahající přinejmenším k aukci UBS v Basileji v roce 2006. V okamžiku, kdy aukcionář vyhlásil výsledek, se z něj stal tehdejší cenový rekord mezi československými mincemi. Materiálová hodnota obsaženého zlata přitom tehdy činila asi 35 tisíc korun. Zbylých čtrnáct a půl milionu tvořila čistá sběratelská prémie, odraz vzácnosti, původu a touhy několika špičkových numismatiků vlastnit právě tento konkrétní kousek.

Pouhých 34 kusů: proč je ročník 1937 tak extrémně vzácný

Svatováclavská dukátová řada vznikala v kremnické mincovně od roku 1923. Nejvyšší nominál, desetidukát, se razil v letech 1929 až 1937 a nešlo o oběživo, nýbrž o obchodní zlatou minci s ryzostí 986/1000 a hmotností téměř 35 gramů. Na averzu dominuje postava svatého Václava podle návrhu Jaroslava Bendy a Otakara Španiela, reverz nese státní znak.

Zatímco starší ročníky dosáhly nákladů v řádu stovek kusů, u posledního (1937) mincovní záznamy evidují pouhých 34 vyražených exemplářů. Proč tak málo, prameny jednoznačně nevysvětlují. Mincovní evidence z konce třicátých let bývá neúplná; u příbuzného dvoudukátu téhož roku aukční dům Macho & Chlapovič výslovně upozorňuje, že záznamy zachycují počty vyražených mincí za rok, avšak ne vždy letopočet vyražený na konkrétním kusu. Spíše než technická závada ražby se nabízí administrativně-objednávkové omezení, poslední objednávka mohla být prostě minimální.

Výsledek je každopádně dramatický: z 34 kusů se na volném trhu s prokazatelným původem objevil v moderní éře prakticky jediný exemplář.

Provenience jako klíč k ceně: cesta od Basileje do Prahy

U numismatických rarit rozhoduje nejen to, kolik jich existuje, ale odkud pocházejí. Právě doložitelná historie vlastnictví odlišuje trofejní kus od podezřelého nálezu.

Desetidukát dražený v dubnu 2017 měl provenienci veřejně ověřitelnou: figuroval jako položka 1982 v aukci UBS č. 66, konané 6. září 2006 v Basileji. Odtud putoval do sbírky Jaroslava Kokoluse, jedné z nejvýznamnějších soukromých kolekcí československých mincí. Před samotnou dražbou aukční dům Macho & Chlapovič nechal pravost kusu porovnat se dvěma exempláři uloženými v archivu České národní banky a s původním razidlem uchovávaným v Kremnici. Stav mince hodnotitelé označili jako aUNC, téměř neobíhaný.

Tato kombinace, basilejská aukční stopa, prestižní sbírka, trojí nezávislé srovnání, vytvořila u potenciálních kupců mimořádnou důvěru. A důvěra se v aukční síni přetavuje do ochoty přihazovat.

Anatomie aukčního rekordu: jak 300 000 eur vyrostlo na 660 000

Vyvolávací cena činila 300 000 eur. Kladívková cena, tedy moment, kdy poslední přihazující zůstal sám, dosáhla 550 000 eur, v přepočtu oněch 14,7 milionu korun. Konečná suma, kterou vítězný dražitel skutečně zaplatil včetně aukční přirážky, pak vystoupala na 660 000 eur.

Proč takový skok? Soutěžilo několik zámožných sběratelů, pro něž představuje desetidukát 1937 vrchol československé numismatiky. Numismatik Jan Jelínek tehdy pro média zdůraznil, že jde o mimořádně vzácný ročník s nákladem 34 kusů. Materiálová hodnota zlata, kolem 35 tisíc korun, hrála v kalkulaci kupujících zanedbatelnou roli. Rozhodovala nedostupnost: kdo tento kus nezískal, neměl reálnou šanci sehnat srovnatelný exemplář s obdobnou proveniencí.

Pro kontext: předchozí český aukční rekord držel desetidukát Albrechta z Valdštejna prodaný za přibližně 465 000 eur, tedy asi 12,5 milionu korun. Svatováclavský kus ho překonal o více než dva miliony.

Zlato jako kov versus zlato jako trofej: kde se rodí sběratelská prémie

Třicet pět gramů ryzího zlata si kdokoli pořídí u obchodníka s drahými kovy za desítky tisíc korun. Jenže svatováclavský desetidukát z roku 1937 se obchoduje za stovky tisíc eur. Propast mezi materiálovou a tržní cenou ilustruje podstatu špičkové numismatiky: hodnotu neurčuje kov, nýbrž příběh, rarita a soutěž kupujících.

• Náklad: 34 kusů, méně než většina moderních limitovaných edic čehokoli.
• Dostupnost na trhu: jediný provenienčně doložený exemplář v moderních aukcích.
• Ověření: trojí nezávislé srovnání (archiv ČNB, kremnické razidlo, basilejská aukční historie).
• Poptávka: několik top sběratelů ochotných přihazovat nad půl milionu eur.

Každý z těchto faktorů sám o sobě zvedá cenu. Jejich souběh vytvořil aukční moment, při kterém se z historické mince stalo trofejní sběratelské aktivum.

Co přišlo po rekordu: pětidukát 1937 a nová laťka

Rekord z dubna 2017 vydržel tři a půl roku. 2. října 2020 se v dražbě objevil svatováclavský pětidukát téhož ročníku 1937, ražba s nákladem pouhých čtyř kusů, a dosáhl kladívkové ceny 850 000 eur, tedy přibližně 23 milionů korun. Síň slávy aukčního domu Macho & Chlapovič dnes eviduje i dvoudukát 1937 s konečnou cenou 840 000 eur či desetidukát Ferdinanda III. z roku 1642 za 1 140 000 eur.

Svatováclavský desetidukát 1937 tak dávno ztratil pozici absolutního československého maxima. Přesto zůstává jedním z nejvýmluvnějších příkladů toho, jak z historického zlatého předmětu vzniká aktivum, jehož cenu diktuje nedostupnost, nikoli obsah drahého kovu. Kdo jej v dubnu 2017 získal, jeho jméno veřejné zdroje neodhalují; s nejvyšší pravděpodobností spočívá v soukromém trezoru, odkud se jednou možná vrátí zpět pod kladívko.