Pod hradem Veveří našli zapomenutou chodbu s kanály. Odváděla dešťovou vodu až do potoka pod přehradou

Když archeologové z brněnské organizace Archaia v prosinci 2025 začali sondovat terén u jižní brány hradu Veveří, čekali středověké a raně novověké vrstvy.

Foto: Harold / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Po sejmutí svrchních navážek se pod cihlovou dlažbou a písčitým zásypem vynořilo něco jiného: zaklenutý kanál z pálených cihel, součást rozsáhlého podzemního odvodnění, které tu nechala vybudovat kněžna Helena Ypsilanti ve druhé polovině 19. století. Systém sváděl dešťovou vodu z prudkého svahu pod jižní branou do potoka Veverka, a bez něj by vstupní partie hradu na nestabilním terénu stěží přežily v použitelném stavu. Objev vstupuje přímo do probíhající rekonstrukce za bezmála 120 milionů korun.

Průtrže mračen, rozvodněná Veverka a sesuvy u jižní brány

Léta 1872 a 1873 přinesla do údolí Veverky mimořádné srážky. Dobové prameny (historik Moritz Trapp i kronikář Karl Eichler) zaznamenali, že potok se opakovaně vylil z břehů, zničil nově zřízené zahradní a parkové plochy a místy strhl i veřejnou cestu vedoucí pod hradem. Archeolog Josef Jan Kovář k tomu doplňuje, že na svahu u jižní brány, v prostoru dnešní Skleníkové terasy, vyvolaly přívalové deště sesuvy půdy. Terén se destabilizoval natolik, že bez razantního zásahu hrozilo trvalé poškození přístupové cesty i samotné brány.

Právě tato krizová situace spustila řetězec stavebních úprav. Cesta musela být přeložena, svah zpevněn a, což je klíčové, srážková voda odvedena pod povrch, pryč z nestabilního terénu.

Kněžna Ypsilanti a důmyslná odpověď na svahový problém

Helena Ypsilanti, rozená Sina, zdědila veverské panství po smrti svého děda, podnikatele Jiřího Šimona Siny, roku 1856. Manželka řeckého vyslance ve Vídni Řehoře Ypsilantiho patřila mezi nejvýznamnější vlastníky hradu v celém 19. století. Za jejího působení vznikly na terase pod jižní branou dvě skleníkové stavby včetně neogotické oranžerie datované do roku 1876 a proběhly rozsáhlé parkové úpravy.

Odvodňovací systém, který nyní archeologové odkryli, představuje technickou páteř těchto úprav. Zaklenutá cihlová chodba s navazujícími kanály stahovala dešťovou vodu z jižní části hradního areálu a sváděla ji pod povrchem do Veverky. Řešení odpovídá dobovým standardům; metodika NPÚ k historickým zahradním cestám dokládá, že v druhé polovině 19. století se na svažitých úsecích běžně budovaly zpevněné příkopy, žlábky i podpovrchové kanály. Rozsah veverského systému a jeho přesné napojení na vodoteč ovšem podle Kovářova popisu působí mimořádně precizně i na tehdejší poměry.

Proč systém upadl v zapomnění na celých 150 let

Odpověď se skrývá v samotné stratigrafii. Kanál překryly postupné terénní navážky, cihlové dlažby a písčité zásypy, tedy vrstvy, které z povrchu zcela zamaskovaly podzemní infrastrukturu. Dvacáté století přidalo další necitlivé zásahy do okolí jižní brány, a protože nikdo neměl důvod kopat právě v tomto místě, systém prostě zmizel z povědomí.

Srovnatelné „zapomenuté“ technické prvky přitom vydávají i jiné moravské památky. Při výzkumu zámecké zahrady v Lysicích odkryli archeologové odvodňovací žlábek parkové cesty, zasypané odvětrávací kanálky u tamní oranžerie i starší otopný dvojkanálek. Veverské odvodnění je ovšem specifické kombinací faktorů: hradní svah, reakce na konkrétní katastrofické průtrže a přímá vazba na vstupní bránu a skleníkovou terasu.

Rekonstrukce za 120 milionů a nález, který do ní přímo vstupuje

Objev padl do rozběhnutého projektu „Brána čtyř staletí“, rozděleného na dvě investiční akce. Obnova jižní brány počítá s rozpočtem přibližně 82,9 milionu korun a má být hotova do konce listopadu 2027; vznikne tu pokladna, úschovna, expozice a návštěvnické centrum. Rekonstrukce Skleníkové terasy za zhruba 38,4 milionu korun vrátí terase oranžerii, skleník a nové schodiště proražené přímo v hradbě; dokončení se plánuje na říjen 2027.

Záchranný archeologický výzkum běží od 1. prosince 2025 právě kvůli těmto stavebním pracím. Odkrytý odvodňovací systém se nachází v místě, které bude po dokončení stavebně i návštěvnicky výrazně aktivnější než dosud. Veřejně oznámený odklad harmonogramu kvůli nálezu zatím nepadl; výzkum je standardní součástí realizace a jeho výsledky poslouží jako podklad pro citlivé provedení obou projektů.