V Benátkách žije osamělý delfín přímo před náměstím Sv. Marka. Chrání ho adaptace, kterou vědci nečekali

24. června 2025 zaznamenali biologové v jižní části Benátské laguny hřbetní ploutev delfína skákavého.

Foto: Pixabay

Během následujících tří měsíců se zvíře přesunulo do samotného srdce města, do Bacina San Marco, vodní plochy přímo před slavným náměstím. Tam zůstalo. Loví hlavonožce, vrací se do stejné zóny den co den a po osmi měsících nepřetržitého monitoringu vykazuje dobrou nutriční kondici i chování odpovídající druhu. Tým vedený Giovannim Bearzim, který zkoumá kytovce v Jadranu od roku 1986, publikoval v únoru 2026 ve Frontiers in Ethology jednoznačný závěr: delfín pojmenovaný Mimmo nepotřebuje záchranný odchyt ani přemístění. Jediná skutečná hrozba pro jeho pohodu přichází od turistů, lodí a lidské touhy udělat z divokého zvířete atrakci.

Proč si delfín vybral jedno z nejrušnějších míst Evropy jako krmiště

Odpověď je překvapivě prozaická: jídlo. Vody kolem Punta della Dogana a Giudeccy nabízejí bohatou zásobu cefalopodů, hlavonožců, na které se Mimmo specializuje. Vědci ho opakovaně pozorovali při aktivním lovu právě v této zóně. Když se ho 15. listopadu 2025 pokusili akustickými prostředky vytlačit asi tři kilometry směrem k Sant’Elena a La Grazia, vrátil se do Bacina San Marco ještě téhož dopoledne, v 11:30.

Delfín skákavý (Tursiops truncatus) patří mezi mimořádně přizpůsobivé mořské savce. Dokáže fungovat i v hlučných, dopravně přetížených pobřežních vodách, pokud mu prostředí poskytuje dostatek kořisti. Lokálně naměřené hladiny hluku v okolí San Marka dosahovaly 90 až 120 decibelů, a přesto se zvíře vracelo. Podle autorů studie právě tato kombinace adaptability druhu a atraktivního krmiště vysvětluje, proč se Mimmo usadil v urbanizovaném centru, a nikoli v klidnějších částech laguny.

Samotná přítomnost delfína v Benátské laguně přitom z biologického hlediska žádnou senzaci nepředstavuje. Delfíni tu historicky žili, záznamy sahají do sedmdesátých let minulého století. Neobvyklé je, že se jedinec dlouhodobě zabydlel přímo uprostřed světové turistické destinace.

Lodní vrtule, selfíčka a házení předmětů: katalog lidských hrozeb

12. listopadu 2025 zaznamenali biologové na Mimmově hřbetní ploutvi a hřbetu čerstvá poranění odpovídající zásahu lodní vrtulí. Šlo o první zdokumentovaný důkaz fyzické újmy. Květnová zpráva benátského přírodovědného muzea z roku 2026 nicméně potvrdila, že rány se do té doby zcela zahojily.

Vrtule ovšem představují jen jednu položku v seznamu rizik. Studie popisuje:

• organizované „výlety za delfínem“ s přibližováním lodí na vzdálenost výrazně pod padesát metrů,
• pokusy turistů o dotek zvířete,
• nabízení potravy a krmení,
• házení různých předmětů do vody,
• prudké manévry plavidel (zrychlování, couvání, náhlé změny kurzu),
• hlasité projevy (křik, bouchání do trupu lodi).

Každý z těchto bodů porušuje kodex chování, který pro okolí delfína stanovili odborníci ve spolupráci s městem. Pravidla jsou jasná: minimální odstup padesát metrů, dodržování rychlostních limitů, žádný fyzický kontakt, žádné krmení. Monitoring a zásahy zajišťuje tým CERT společně s přístavním úřadem; pro hlášení incidentů slouží linka pobřežní stráže 1530.

Z právního hlediska jde o přísně chráněný druh podle směrnice EU o stanovištích. Italský trestní zákoník od 1. července 2025 zpřísnil sankce: za usmrcení, odchyt nebo držení chráněného volně žijícího živočicha hrozí trest odnětí svobody od tří měsíců do jednoho roku a pokuta až 200 000 korun. Krmení či záměrná interakce měnící přirozené chování zvířete mohou být kvalifikovány jako správní delikt, v závažnějších případech i jako trestný čin.

Proč vědci odmítají odchyt a přesun

Bearziho tým ve studii výslovně varuje před pokusem Mimma odchytit a převézt jinam. Rizika mají trojí povahu. Zaprvé hrozí utonutí během samotné manipulace. Zadruhé existuje nebezpečí takzvané capture myopathy, potenciálně smrtelného stresového syndromu, který u kytovců po odchytu nastupuje. Zatřetí je tu prostá logistická realita: i po úspěšném přesunu na volné moře by se zvíře mohlo vrátit do stejné oblasti nebo začít využívat jiné vnitřní vody.

Autoři místo toho prosazují řízení lidského chování. Správu prostoru kolem delfína, důsledné vymáhání pravidel, vzdělávání návštěvníků. Od února 2026 funguje společný, zhruba týdenní monitoring Univerzity v Padově, benátského přírodovědného muzea a města, koordinovaný dohled, který proměňuje jednorázové pozorování v systematický vědecký projekt.

Co čeká Mimma: dvě otevřené budoucnosti v jedné laguně

Přehledová literatura o osamělých delfínech popisuje několik možných scénářů. Část jedinců se po čase vrátí na volné moře nebo se znovu připojí ke skupině. Jiní zůstávají v omezeném okrsku měsíce, roky, někdy trvale. U Mimma vědci konkrétní prognózu nenabízejí. Listopadový informační leták muzea připouštěl, že s ochlazením vody a přesunem ryb do otevřeného moře může delfín zvolit návrat. V květnu 2026 ale odborníci současně konstatovali, že si v laguně našel místo, které mu vyhovuje už rok.

Studie zároveň připomíná varovné případy z jiných evropských lokalit, kde nezodpovědné lidské chování vedlo u osamělých delfínů k předčasné smrti. Mimmo se zatím nachází v raných fázích takzvané sociability, sleduje lodě, projevuje zájem o lidi, ale dosud u něj nebyl popsán rutinní tělesný kontakt. Riziko habituace ovšem s každým nedovoleným přiblížením, dotekem a hozeným kouskem chleba roste.