Studie sledovala 9 milionů lidí před infarktem. U 99 % se předem objevil stejný vzorec čtyř měřitelných hodnot

Rozsáhlá analýza publikovaná v Journal of the American College of Cardiology prozkoumala zdravotní záznamy přes devět milionů lidí ve dvou zemích a dospěla k závěru, který zní téměř neuvěřitelně.

Foto: PxHere

Prakticky každý, kdo prodělal první infarkt, mrtvici nebo srdeční selhání, měl předtím alespoň jeden měřitelný varovný signál v tradičních rizikových faktorech. Jenže tyto signály se často pohybovaly v pásmu, které lékaři ještě nepovažovali za důvod k zásahu. Čísla na papíře existovala. Výklad, který by pacienta přiměl jednat, přicházel pozdě, nebo vůbec.

Devět milionů lidí, čtyři faktory a znepokojivá shoda dvou kontinentů

Tým vedený Philipem Greenllandem z Northwestern University spojil dvě nezávislé kohorty: jihokorejský registr KNHIS zahrnující 9 341 100 dospělých sledovaných v letech 2009–2022 a americkou studii MESA se 6 803 účastníky ve věku 45–84 let, probíhající od roku 2000 do roku 2019. Dohromady analyzovali 602 213 prvních kardiovaskulárních příhod.

Sledované rizikové faktory byly čtyři:

• Krevní tlak 6gt;= 120/80 mmHg nebo probíhající léčba hypertenze
• Celkový cholesterol 6gt;= 200 mg/dL (přibližně 5,2 mmol/l) nebo užívání hypolipidemik
• Glykemie nalačno 6gt;= 100 mg/dL (přibližně 5,6 mmol/l) nebo diagnostikovaný diabetes či jeho léčba
• Kouření (současné i minulé)

Výsledky obou populací se shodovaly s téměř chirurgickou přesností. Před ischemickou chorobou srdeční vykazovalo alespoň jeden neoptimální faktor 99,7 % korejských a 99,6 % amerických pacientů. Před srdečním selháním to bylo 99,4 % a 99,5 %, před cévní mozkovou příhodou 99,3 % a 99,5 %. Dvě a více odchylek současně mělo 93 až 97 % všech postižených. Ani u žen mladších šedesáti let, skupiny tradičně vnímané jako méně ohrožené, neklesl podíl pod 95 %.

Proč „normální“ výsledky z ordinace mohou klamat

Klíč k pochopení studie spočívá v jednom slově: optimální. Autoři nepoužili klasické diagnostické prahy, při nichž lékař stanoví diagnózu a zahájí léčbu. Pracovali s přísnějšími hranicemi, které odrážejí biologické optimum, tedy hladiny, pod nimiž riziko kardiovaskulární katastrofy zůstává prokazatelně nízké.

Rozdíl je zásadní. V české praxi se hypertenze diagnostikuje až při opakovaném tlaku 140/90 mmHg a výše, jak stanovují doporučené postupy SVL a České společnosti pro hypertenzi. Studie ovšem označila za neoptimální už hodnotu 120/80. Člověk s tlakem 135/85 tak odchází z ordinace s komentářem „trochu vyšší, ale ještě v normě“, přitom jeho cévní stěna už roky pracuje pod zvýšenou zátěží.

Podobný paradox platí u cukru v krvi. Prediabetes začíná při glykemii nalačno 5,6 mmol/l, jenže většina lidí v tomto pásmu nemá žádné příznaky a mnozí o svém stavu ani nevědí. Americká diabetologická asociace výslovně upozorňuje, že kardiovaskulární riziko roste kontinuálně, tedy plynule i pod dolní hranicí prediabetického pásma.

Doprovodný editorial kardioložky Nehy Pagidipatiové v témže čísle JACC přidává další znepokojivý detail: medián počtu lékařských návštěv před první příhodou činil čtyři. Čtyři příležitosti změřit, vyhodnotit a zasáhnout. Čtyři momenty, kdy systém mohl zachytit narůstající riziko, a nezachytil ho dostatečně razantně.

Krevní tlak jako nejčastější tichý společník budoucího infarktu

Ze čtyř sledovaných faktorů dominoval jeden: zvýšený krevní tlak. V korejské kohortě ho před kardiovaskulární příhodou vykazovalo 95,6 až 96,1 % pacientů, v americké 93 až 96,8 % podle typu události. Kouření bylo naopak přítomno nejméně často.

Tato hierarchie dává smysl. Hypertenze probíhá tiše, bez bolesti, bez zjevného omezení. Člověk s tlakem 130/85 se cítí výborně, sportuje, pracuje. Podle amerických kardiologických doporučení z roku 2025 už ovšem spadá do kategorie vyžadující intervenci, přinejmenším úpravu životosprávy. V českém systému se na takovou hodnotu většinou ještě nereaguje medikamentózně.

Právě tady vzniká šedá zóna, v níž se riziko kumuluje. Medián věku při první prohlídce oproti věku při kardiovaskulární příhodě činil v korejské kohortě 60,5 oproti 68,5 roku, v americké 67,2 oproti 76,1 roku. Neoptimální faktory tedy provázely pacienty často celé desetiletí, aniž by vyústily v cílenou prevenci.

Co si vyžádat při české preventivní prohlídce a na co se ptát

V Česku má každý pojištěnec nárok na všeobecnou preventivní prohlídku u praktického lékaře jednou za dva roky. V jejím rámci se rutinně měří krevní tlak, zjišťuje se anamnéza kouření, glykemie se vyšetřuje každé dva roky a lipidogram podle věku: vstupně, ve 25 a 30 letech, poté ve čtyřletých intervalech a od čtyřicítky každé dva roky.

Problém nespočívá v tom, že by se hodnoty neměřily. Spočívá v tom, jak se interpretují. Praktický návod pro každého, kdo chce ze své preventivky vytěžit maximum:

• Ptejte se na konkrétní čísla. Nestačí slyšet „v pořádku“. Chtějte vědět přesnou hodnotu tlaku, glykemie i celkového cholesterolu, ideálně i LDL.
• Přineste domácí měření tlaku. Jednorázový odečet v ordinaci může být zkreslený stresem. Týdenní záznam z domácího tlakoměru poskytne přesnější obraz.
• Zeptejte se, zda jste v pásmu prediabetu. Glykemie 5,6–6,9 mmol/l nalačno znamená prediabetes, stav, který sám o sobě zvyšuje kardiovaskulární riziko a vyžaduje častější kontroly.
• Berte vážně i „mírně zvýšené“ hodnoty. Tlak 125/82 nebo cholesterol 5,4 mmol/l možná nezakládá diagnózu, ale podle této studie patří do rizikového pásma, které předcházelo drtivé většině prvních infarktů a mrtvic.

Proč „ještě to sledujeme“ může znamenat ztracený čas

Studie z JACC posouvá debatu o kardiovaskulární prevenci od otázky „máte nemoc?“ k otázce „jak daleko jste od optima?“. Biologické riziko neroste skokem v momentě, kdy lékař zapíše diagnózu. Roste plynule, nenápadně, po celá léta, a podle této práce se projevovalo prakticky u každého, koho nakonec zasáhl infarkt, mrtvice či selhání srdce.

Největší ohrožení tak paradoxně neplyne z extrémních hodnot, které okamžitě spustí poplach. Plyne z dlouhodobě tolerovaných hraničních odchylek, které se v systému rozpouštějí mezi poznámkou „zatím sledujeme“ a skutečnou intervencí. Čtyři návštěvy. Čtyři příležitosti. A přesto první příhoda přišla.

Studie byla podle shrnutí ACC a tiskové zprávy Northwestern University publikována 29. září 2025, přestože zadání článku uvádí datum 10. srpna 2026. Rovněž veřejně dostupné zdroje neumožňují určit, který ze čtyř faktorů byl statisticky nejsilnějším prediktorem samotného infarktu; bezpečně lze konstatovat pouze to, že zvýšený krevní tlak byl nejčastějším předcházejícím faktorem. Studie také neudává univerzální časový interval mezi prvním překročením optimálních hodnot a kardiovaskulární příhodou; dokládá pouze to, že neoptimální faktory byly přítomny často řadu let před událostí. I tak to ale rozhodně stojí za pozornost.