Kapr proplaval 5 km zaplavenými chodbami Moravského krasu. Teď ho v jeskyní tůni uvěznilo sucho, hladina klesá o desítky cm

Kapr lysec Karel plaval v čisté tůni Amatérské jeskyně. Kolem něj klesala hladina o centimetry denně.

Foto: PublicDomainPictures

V dubnu 2026 hlásili speleologové pohyb dvou kaprů v jeskyni 13C, jednom z ramen rozsáhlého podzemního labyrintu Moravského krasu. O čtyři měsíce později, při kontrole takzvané ministerské trasy, narazil inspektor České inspekce životního prostředí Antonín Tůma s kolegy na jediného přeživšího, statného lysce, kterému začali říkat Karel. Seděl v Zadním jezeře Východní macošské chodby, v průzračné vodě bez proudu, kilometry od nejbližšího denního světla. Totéž sucho, které na povrchu zabíjí raky a potěr v Bílé vodě, mu pod zemí zavřelo každou únikovou cestu.

Kudy kapr pronikl kilometry podzemím

Nejpravděpodobnější scénář, který Tůma popsal pro Novinky, začíná u rybníků v okolí Holštejna. Odtud se kapr dostal do Bílé vody, drobného povrchového toku, který se u Nové Rasovny propadá do krasového podloží. Ponory ho vtáhly do systému Amatérské jeskyně, nejdelšího jeskynního komplexu v Česku s více než 42 kilometry zmapovaných chodeb.

Klíčový detail vysvětluje hydrologie AOPK: velká část podzemních prostor se aktivně protéká pouze za vyšších vodních stavů a povodní. Když Bílá voda na jaře bobtná, zaplavuje chodby, které jindy zůstávají suché. Právě takový rozvodněný labyrint mohl Karla nést, pasivně, proudem, možná celé týdny, až do míst, kam se za normálních okolností žádná ryba nedostane. Původ v holštejnských rybnících zůstává pravděpodobný, definitivní potvrzení chybí.

Jak rekordní sucho zamklo poslední únikovou cestu

5. srpna dorazil Tůma na kontrolu prostředního patra systému. Z aktivní vodoteče zbyla jen rozptýlená jezírka, Konstantní vývěr chrčel posledním pramínkem. O devět dní později, 14. srpna, se vrátil. Hladina Zadního jezera mezitím klesla o čtyřicet centimetrů. Konstantní vývěr přestal téct úplně.

Čísla z povrchu odpovídají podzemní realitě. ČHMÚ 14. srpna uvedl, že od začátku roku spadlo v Česku pouhých 289 milimetrů srážek, tedy 66 % normálu a nejméně od roku 1961. Bílá voda na povrchu vyschla letos už nejméně podruhé. Správa CHKO Moravský kras označila letošek za výjimečně špatný rok. V loužích podél vyschlého koryta umíraly desítky raků říčních, kteří tam dříve žili v tisícových populacích, a s nimi potěr střevlí a mřenek.

Karel se stal rybím vězněm téhož paradoxu: rozvodněné podzemí ho dopravilo dovnitř, vysychající podzemí mu zablokovalo cestu ven. Bez souvislého proudu nemá kudy plavat, ani zpátky k ponorům, ani dopředu přes propast Macochy k Punkevním jeskyním.

Proč zrovna kapr dokáže přežít v temné tůni

Podle druhového profilu, který vede Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), patří kapr obecný mezi nejodolnější sladkovodní ryby na planetě. Snese nízkou koncentraci kyslíku, toleruje široké rozpětí teplot a jako všežravec se spokojí s tím, co najde, od larev hmyzu po organický detritus.

Jenže jeskynní prostředí představuje i pro takového univerzála extrém:

• Teplota: Krasové podzemí drží celoročně zhruba 7–14 °C, zatímco optimum kapra pro růst leží mezi 23 a 30 °C.
• Potrava: Vlastní biologická produkce jeskyně je minimální; co voda přinese, to je vše.
• Světlo: Úplná tma, trvalá vlhkost, žádná vegetace.

Přežívání v takových podmínkách je možné, ale časově omezené. Karlova odolnost ho držela nad vodou přinejmenším od dubna. Další přežití už závisí téměř výhradně na tom, zda se vrátí průtok.

Zachránit, nebo nechat být: dilema bez snadné odpovědi

Tůma veřejně popsal jedinou reálnou variantu záchrany: rybář s udicí. Podběrákem se lysec v rozlehlé tůni chytit nedá. I kdyby se odlov zdařil, hrozí šok z přesunu; po měsících v stabilním jeskynním mikroklimatu by náhlá změna teploty, světla a chemismu vody mohla kapra zabít dřív než samotné sucho.

K tomu přistupuje administrativní rovina. Amatérská jeskyně spadá pod přísný ochranný režim; vstup vyžaduje souhlas správy a každý pohyb v nepřístupných prostorách podléhá povolení. AOPK už v roce 2021, když v téže soustavě objevila úhoře, konstatovala, že ryby pronikající do Amatérské mají velmi omezené podmínky a s velkou pravděpodobností se ven samy nedostanou.

K 23. srpnu 2026 rozhodnutí nepadlo. Tůma avizoval další brzkou návštěvu jezírka. Správa CHKO průběžně vyhodnocuje stav vody a koordinuje monitoring s ČIŽP. Pevný termín pro případný záchranný zásah veřejně stanoven nebyl.

Jeden kapr jako tvář širší hydrologické krize

Karel v temné tůni Východní macošské chodby ztělesňuje totéž, co se odehrává na povrchu v celém povodí Bílé vody. Pracovníci ochrany přírody tam ručně přenášejí ryby a raky do posledních tůní s vodou, ale bez vydatnějších srážek nebo zvýšených odtoků z rybníků v povodí se situace zásadně nezlepší. AOPK v dodatku z 24. srpna opakovaně vyzývá příslušné úřady k součinnosti.

Nález ryby v Amatérské jeskyni přitom zůstává raritou. V roce 2021 tu ochranáři objevili úhoře ve Spojovací chodbě, dříve zaznamenali drobné rybky v jezírkách na dně Macochy. Tůma sám označuje Karlovo bloudění kilometry zaplaveným podzemím za naprosto ojedinělé v dějinách Moravského krasu.

Déšť by mohl změnit všechno: stoupající Punkva by Karla teoreticky spláchla přes propast Macochy až na trasu lodní plavby v Punkevních jeskyních, kde by ho spatřili turisté. Jenže AOPK u jiných ryb zaznamenala, že průchod ponory je obvykle potluče natolik, že hynou. Bezpečná cesta ven pro kapra lysce Karla zatím neexistuje. A srážkový radar nad Moravským krasem zůstává prázdný.