Zaprášené housle za 180 korun měly hodnotu přes milion. Klíč byl v krakelurách laku a geometrii f-otvorů typické pro Itálii 18. století

Pozůstalostní aukce v dánském Brørupu, 180 korun a housle, které by podle pozdějšího odhadu mohly stát přes 2,9 milionu.

Foto: Pixnio

Příběh, který v posledních měsících koluje hudebními i sběratelskými komunitami, zní jako scénář k filmu. Student koupil na nespecializované aukci v malém dánském městečku staré housle za 180 dánských korun, v přepočtu necelých 600 Kč. Když je později ukázal odborníkovi, dozvěděl se, že drží v rukou italský nástroj z konce 18. století s odhadní hodnotou přesahující 2,9 milionu Kč.

Proč staré housle končí v krabicích za pár korun

Brørup je městečko v jižním Jutsku, kde běžně probíhají smíšené internetové aukce, od porcelánu přes nábytek po staré nástroje. Pořadatelé katalogizují položky jako „staré housle“ nebo „smyčcový nástroj“, bez hlubší expertizy. Nikdo neměří klenbu, neprohlíží f-otvory lupou, nefotí šnek ze čtyř úhlů. Nástroj se prostě zařadí mezi tucet dalších věcí z pozůstalosti a jde do dražby.

Přesně takové situace popisuje i aukční dům Amati, který dlouhodobě nabízí bezplatné oceňování pro rodinné pozůstalosti a „nálezy z půdy“. Cenné nástroje se do trhu vracejí bez identifikace častěji, než by člověk čekal. Stačí, aby v rodině zemřel poslední, kdo věděl, co dědečkovy housle vlastně jsou.

Jak se pozná, že housle stojí miliony

Štítek uvnitř houslí nic nedokazuje. Rakouská národní banka, která spravuje jednu z nejvýznamnějších sbírek historických smyčcových nástrojů, uvádí případy, kdy dendrochronologie a stylová analýza posunuly dataci o desítky let mimo rok napsaný na štítku. Formulace „circa 1780″ proto není absolutní datum, je to odborné časové okno, které vzniká složením několika vrstev důkazů.

Co přesně specialisté sledují:

• F-otvory – vzpřímenost nebo sklon, velikost „očí“, tvar křídel, asymetrie, vzdálenost od okrajů. U Guadagniniho jsou typické protáhlé, vzpřímenější výřezy, u del Gesù štíhlé s úzkými křídly. Řez sám o sobě prozradí školu i „ruku“ mistra.
• Klenba – výška a průběh horní i spodní desky. Každá tradice (cremonská, neapolská, tyrolská) má vlastní profil.
• Lak – barva podkladu, průsvitnost, přirozené stárnutí, krakelura. U italských mistrovských nástrojů bývá zlatý podklad a červenohnědý až oranžově hnědý lak. Sám o sobě původ nedokáže, ale jde o silný podpůrný znak.
• Dřevo a šnek – kresba letokruhů, čistota řezu, konzistence rukodělné práce.
• Dendrochronologie – měření letokruhů smrkové horní desky proti referenčním chronologiím. Určí nejstarší možný rok vzniku.

Teprve když všechny tyto znaky ukazují stejným směrem a shodují se s doloženými kusy v archivech, jako je Cozio Archive, může expert vydat certifikát. Bez něj zůstává i sebekrásnější nástroj jen „pravděpodobně italský“.

Sedí odhad 2,9 milionu s realitou trhu?

Částka působí vysoká, ale aukční záznamy ji podpírají. V archivu Amati se italské a neapolské housle ze 70. a 80. let 18. století prodávaly v širokém rozpětí:

Autor	Přibližný rok	Aukční cena
Giuseppe Gagliano	1775	cca 5,4 mil. Kč
Ferdinando Gagliano	1781	cca 2,7 mil. Kč
Antonio Vinaccia	cca 1780	cca 1,5 mil. Kč

Rozptyl je obrovský a závisí hlavně na jistotě atribuce. Housle připsané konkrétnímu mistrovi s doloženou proveniencí stojí násobně víc než „okruh neapolské školy, konec 18. století“. Podle nás platí: pokud šlo aspoň o dobře atribuovaný okruh severní Itálie nebo Neapole, částka přes 2,9 milionu Kč nepůsobí přestřeleně. Bez pevné atribuce by stejný nástroj spadl řádově níž, možná na desetinu.

Co dělat, když najdete „podezřele staré“ housle

Pravidlo číslo jedna: nečistit, neleštit, nesahat na lak. Každý amatérský zásah může zničit právě ty stopy, které expert potřebuje. Pak následuje praktický postup:

• Nafotit přední desku, záda, šnek, f-otvory, štítek a případná poškození, v dobrém světle, z blízka.
• Sepsat stručný popis stavu, velikosti a rodinné historie nástroje.
• V Česku se obrátit na člena Kruhu umělců houslařů, který sdružuje profesionální houslaře a restaurátory smyčcových nástrojů.
• Pokud se ukáže vyšší potenciál, nechat vypracovat písemnou valuaci pro pojištění a zajistit bezpečné uložení.
• Při případném vývozu do zahraničí řešit režim vývozu kulturních statků přes Ministerstvo kultury. A pokud se k nástroji váže starý smyčec z chráněného materiálu (typicky želvovina nebo pernambuk), připravit si i potvrzení CITES.