Zelené jezero patří k rakouským přírodním unikátům a už 20 let přitahuje turisty

Smaragdové jezero ve Štýrsku, které každé jaro pohltí lavičky i mostky, letos v dubnu poprvé za šedesát let úplně vyschlo. V květnu se voda vrátila.

Foto: TauchSport_Steininger / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Kdo přijede ke Grüner See v polovině května, uvidí něco, co nedává smysl. Dřevěné lavičky stojí pod vodou. Pěšina, po které se v zimě procházeli turisté, vede nikam, mizí v tyrkysové hloubce. Stromy trčí z hladiny jako kulisy potopeného parku. A za pár týdnů bude všechno zase na suchu. Tenhle koloběh se opakuje každý rok v údolí pod masivem Hochschwab v obci Tragöß-Sankt Katharein. Jenže za posledních dvacet let se z tichého štýrského klenotu stal jeden z nejfotografovanějších přírodních bodů Rakouska, a s tím přišly davy, zákazy i investice v řádu statisíců eur.

Jezero, které každý rok zmizí a znovu se narodí

Grüner See je krasové jezero napájené podzemními prameny a tajícím sněhem z okolních vápencových hor. Mechanismus je prostý: na jaře, když se sníh rozpouští, voda stoupá a jezero dosahuje hloubky kolem deseti metrů. Zaplavuje okolní cesty, mostky, travnaté plochy. Od poloviny května do konce června bývá hladina nejvýš a voda získává charakteristickou smaragdovou až tyrkysovou barvu, způsobenou rozpuštěnými minerály a průzračností, která umožňuje vidět dno i v několikametrové hloubce. Pak hladina klesá. V létě je jezero mělké, na podzim ještě mělčí a v zimě může prakticky zmizet.

Právě tahle sezonní proměna dělá z Grüner See unikát. Nejde o jezero, ke kterému se jezdí koupat. Jde o přírodní představení s omezeným počtem repríz.

Od lokálního tajemství k instagramové jedničce

Zlomových momentů bylo několik. V prosinci 2005 štýrský zemský sněm vyzval k vyhlášení ochrany území, impulsem byly obavy z průmyslového odčerpávání pramenité vody, proti němuž se postavila občanská iniciativa i organizace Alliance For Nature. Samotná vyhláška o přírodní rezervaci nabyla účinnosti 31. října 2006. Od politického startu ochrany tedy letos uplynulo dvacet let.

Druhý zlom přišel v roce 2014, kdy Grüner See vyhrál televizní soutěž ORF „9 Plätze – 9 Schätze“ a získal neoficiální titul nejkrásnějšího místa Rakouska. Virální podvodní fotografie zaplavených laviček obletěly sociální sítě. Návštěvnost skokově narostla. V roce 2024 mělo jezero přes 51 900 příspěvků na Instagramu, první místo mezi štýrskými jezery, sedmnácté v celém Rakousku.

Čísla z parkovišť mluví stejně jasně: ročně se prodá kolem 45 000 parkovacích lístků, což obci přináší asi 270 000 eur na údržbu infrastruktury. A to nejde o vstupné, přístup k jezeru je volný.

Regulace jako součást krásy

S popularitou přišly problémy. Podle místní analýzy bylo kritických deset až patnáct špičkových dní v roce, kdy se v úzkém údolí střetávali pěší, auta, vlastníci pozemků i lesní hospodáři. Odpovědí nebyl zákaz vstupu, ale postupné utahování pravidel.

Od 1. ledna 2016 platí zákaz koupání, potápění i jakéhokoli jiného využívání vody, vyhlásil ho turistický svaz s odůvodněním, že kontakt s vodou ohrožuje její barvu a kvalitu. Pro srovnání: na podobně fotogenickém Gosausee v Salzkammergut se koupat smí, korutanský Weissensee funguje jako plnohodnotné rekreační jezero s přírodním parkem. Grüner See je z alpských jezer jedno z nejpřísněji režimovaných.

K tomu přibylo placené parkování (6 eur za den), zákaz kempování a přenocování na parkovištích, veřejné toalety, informační centrum a napojení na regionální autobus 175 z Bruck an der Mur. V roce 2025 obec investovala 200 000 eur do nových, bezpečnějších a částečně bezbariérových chodníků kolem jezera.

Podle nás je právě tohle paradox, který dělá Grüner See zajímavým: bez regulace by se z „pohlednicovosti“ stal ekologický problém. Ochrana není protiváhou atraktivity, je její podmínkou.

Co viděli ti, kdo přijeli letos v dubnu

Duben 2025 přinesl obraz, který u Grüner See nepamatují šest dekád. Místo tyrkysové hladiny kamenná pustina. Starosta obce pro ORF popsal příčinu stručně: málo srážek, málo sněhu. Žádná voda, žádná barva.

O šest týdnů později, v polovině května, se jezero znovu naplnilo. Voda se vrátila i s typickým odstínem. Epizoda ale ukázala, jak křehký je celý fenomén. Přímou vazbu na klimatickou změnu zatím žádná publikovaná studie nepotvrdila, sucho a nedostatek sněhu jsou nicméně faktory, které mohou jarní představení zkrátit, nebo úplně zrušit.

Jak se tam dostat z Česka

Z Brna je to autem zhruba 334 kilometrů, necelých pět hodin jízdy. Z Prahy počítejte s pěti a půl až šesti a půl hodinami přes Vídeň nebo Bruck an der Mur. Veřejnou dopravou z Brna cesta trvá kolem šesti hodin s přestupy; z Bruck an der Mur jede o víkendech v sezoně květen až říjen autobus 175 přímo k jezeru. Parkování funguje na dvou plochách, Parkplatz Grüner See a Parkplatz Jassing. Okruh kolem jezera měří 3,6 kilometru, zvládne ho kdokoli za hodinu. Ubytovat se dá přímo u břehu v penzionu Seehof nebo dva kilometry dál v Gasthof zur Post.