Přízračný žralok žije v hloubce 2 600 metrů a na čele má zatažitelný pohlavní orgán. Kamera ho zachytila poprvé náhodou

Modravá chiméra s bizarním orgánem na hlavě se vědcům ukázala živá až díky dálkově řízenému ponoru u kalifornského pobřeží. A hned zpochybnila vlastní identitu.

Foto: Animalia

9. května 2000 sjížděl robotický podmořský stroj ROV Tiburon po svahu podmořské hory Davidson Seamount, asi 130 kilometrů jihozápadně od Monterey. V hloubce zhruba 2 064 metrů kamera zachytila bledě modrou siluetu s velkýma očima a špičatým rypcem. Nikdo ji tam nečekal. Tým Monterey Bay Aquarium Research Institute totiž tehdy zkoumal geologii podmořské hory, ne ryby.

Chiméra, ne žralok

Přezdívka „přízračný žralok“ zní efektně, ale zavádí. Hydrolagus cf. trolli není pravý žralok. Patří mezi chiméry, chrupavčité ryby, které se od žraloků a rejnoků oddělily zhruba před 400 miliony let, jak uvádí Smithsonian Ocean. Na první pohled se liší: má jen jeden žaberní otvor na každé straně těla místo pěti až sedmi, zuby nahrazují drtící destičky a velké trojúhelníkové prsní ploutve připomínají spíš křídla než typické žraločí ploutve. Zbarvení je rovnoměrně modrošedé až bledě modré, kolem očnic a podél kanálků postranní čáry přechází do tmavého stínování. Právě ty nápadné linie na hlavě a těle, vypadající jako hrubé stehy, jsou smyslové orgány. Kanálky postranní čáry zachycují tlakové vlny a vibrace, zatímco tečkované póry ampulí Lorenziniho detekují elektrická pole okolních organismů. V naprosté tmě hlubin tak chiméra „vidí“ bez očí.

Co je ten orgán na čele

Virální popisky mluví o „penisu na hlavě“. Realita je méně bulvární, ale o to zajímavější. Samci chimér mají na čele takzvané frontální tenakulum, zatažitelný pářicí uchopovací orgán, který slouží k přidržení samice během rozmnožování. U Hydrolagus trolli ho FishBase popisuje jako výrazný čelní útvar. Nejde o výjimku jednoho druhu; frontální tenakulum je společný znak celé skupiny chimér. Přímé pozorování páření u H. trolli ve volné přírodě ale věda dosud nezaznamenala, víme tedy, k čemu orgán slouží, nikoli přesně jak ho tento druh používá.

Hloubka 2 600 metrů? Ne tak docela

V médiích koluje údaj 2 600 metrů. Primární zdroje k záběrům MBARI ho ale nepotvrzují. Vědecký článek z roku 2016, který záznamy zpracoval, uvádí severopacifická pozorování v rozmezí přibližně 1 629 až 2 064 metrů. FishBase pro druh H. trolli shrnuje obvyklý hloubkový rozsah 612 až 1 707 metrů. Číslo 2 600 je spíš virální zobecnění pro hlubokomořské chiméry jako celek, ne ověřený údaj pro tento konkrétní nález. I tak jde o hloubky, kam se žádný potápěč nedostane, a kam se i robotické sondy vydávají jen při nákladných expedicích.

Náhoda, archiv a šestnáct let čekání

Slovo „poprvé“ v tomto případě neznamená, že by nikdo předtím chiméru neviděl. Druh byl popsán z tralových úlovků v jihozápadním Pacifiku, u pobřeží Austrálie a Nového Zélandu. Jenže mrtvá ryba vytažená sítí a živý tvor v přirozeném prostředí jsou dvě zásadně odlišné věci. ROV Tiburon pořídil mezi lety 2000 a 2007 celkem šest záznamů u kalifornského pobřeží a západně od Havaje. Vědci je pak zpětně identifikovali prohledáváním videoarchivu VARS podle nápadných znaků: špičatý rypec, bledě modré zbarvení, charakteristické ploutve. Výsledky publikovali až 11. října 2016.

A tady přichází klíčový detail: autoři článku nepoužívají název Hydrolagus trolli, ale Hydrolagus cf. trolli. Ta dvě písmenka znamenají „srovnej s“, tedy „pravděpodobně tento druh, ale bez definitivního potvrzení“. Proč? Protože ryba nebyla odchycena. Žádný fyzický vzorek, žádná DNA. MBARI přiznává, že chiméry jsou pro jejich robotické ponorky příliš velké, rychlé a obratné na snadný odchyt. Severopacifické exempláře tak mohou být H. trolli s překvapivě širokým areálem, nebo velmi podobný, dosud nepopsaný druh.

Oceán, který neznáme

Podle NOAA lidé vizuálně spatřili méně než 0,001 procenta hlubokomořského dna. Přes devadesát procent oceánu tvoří hluboký oceán a dvě třetiny mořských druhů mohou být stále nepopsané. Příběh přízračné chiméry není kuriozita z okraje zoologie. Je to připomínka, že i u kalifornského pobřeží, v jednom z technologicky nejsledovanějších kousků moře na planetě, věda naráží na velké obratlovce, které neumí definitivně zařadit bez fyzického vzorku. Ryba, kterou MBARI natočilo, má status IUCN „málo dotčený“, ale zároveň vykazuje nízkou odolnost a vysokou zranitelnost. Pro člověka je neškodná, pokud ji nezvedne holýma rukama; příbuzné chiméry mají jedový hřbetní trn schopný způsobit bolestivé poranění.