Doly v údolí Timna otevírají debatu o podobě společnosti v době biblického Šalomouna

Starověký měděný revír v jižní Aravě neprozrazuje jméno svého vládce, ale odhaluje společnost, která byla překvapivě bohatá, organizovaná a mocná.

Foto: Pixnio

Když americký archeolog Nelson Glueck ve třicátých letech 20. století procházel vyprahlým údolím Timna dvacet kilometrů severně od Ejlatu, viděl všude kolem stopy po těžbě a tavení mědi. Spojil je s biblickým králem Šalamounem a jeho legendárním bohatstvím. O desítky let později jiný badatel, Beno Rothenberg, odkryl v údolí egyptskou svatyni a celý příběh přepsal: hlavní fáze prý patřila faraonům, ne izraelským králům. Jenže pak přišly radiokarbonové laboratoře, nové vykopávky a série studií, které vrátily 10. století před naším letopočtem zpátky do hry.

Vrch otroků, kde otroci nepracovali

Lokalita Site 34, přezdívaná Slaves‘ Hill, leží na plochém návrší uprostřed údolí. Tým Ereze Ben-Josefa z Tel Avivské univerzity ji začal systematicky kopat v roce 2013 a výsledky publikoval v letech 2016 a 2017. Pod vrstvami strusky se ukázaly tavicí pece, obranný systém s bránou, stáje pro tažná zvířata, zbytky potravin, provazy a textilie. Čtrnáct radiokarbonových dat z krátkověkých organických vzorků posunulo vrchol měděné výroby do první poloviny 10. století př. n. l., přesně do období, které biblická tradice spojuje s Davidem a Šalamounem.

Název „Vrch otroků“ je přitom zavádějící. Nálezy ukazují pravý opak nucené práce. Metalurgové jedli kvalitní stravu včetně ryb a ovoce. Jejich osli a muly dostávali seno a matoliny dovážené ze vzdálenosti sto až dvě stě kilometrů. V roce 2021 oznámila Tel Avivská univerzita objev textilií barvených pravým purpurem, luxusním barvivem, které ve starověku nosila výhradně elita. Datování ukázalo přibližně rok 1000 př. n. l.

Měď jako strategická surovina

Proč by kdokoli budoval tak složitý logistický aparát uprostřed pouště? Odpověď je prostá: měď byla v době železné tím, čím je dnes lithium nebo vzácné zeminy. Kdo kontroloval její výrobu a distribuci, držel v rukou klíč k regionální moci.

Ben-Josefův tým spočítal, že samotná lokalita Slaves‘ Hill spotřebovala ročně kolem čtyř set akácií a tisíce osmi set keřů janovce na výrobu dřevěného uhlí potřebného k tavení. Když se okolní vegetace vyčerpala, dřevo se dováželo ze vzdálenosti až sto kilometrů. Průmysl nakonec v 9. století př. n. l. zanikl, částečně právě kvůli ekologické neudržitelnosti. Ale po dobu svého vrcholu představovala Timna jednu z největších měděných tavíren starověkého Předního východu.

Právě tohle je podle nás nejsilnější poselství celého výzkumu. Bohatství a moc se v 10. století př. n. l. nemusely projevovat paláci a kamennými městy. Mohly stát na kontrole cenného kovu, výrobní technologii a dálkovém obchodu.

Edom, Šalamoun, nebo obojí?

Kdo ale celý ten aparát řídil? Tady se odborná debata rozjíždí do několika směrů. Ben-Josef ve studii z roku 2019 analyzoval chemické složení strusky a identifikoval náhlý technologický skok v kvalitě tavení. Interpretoval ho jako důkaz vzniku centralizované edomské moci, raného státního útvaru, který bible zná jako Edom a který sídlil východně od Aravy.

Spojení se Šalamounem Ben-Josef nechává otevřené: David a Šalamoun mohli nad regionem v určitých fázích uplatňovat politickou kontrolu, ale přímý důkaz vlastnictví dolů neexistuje. Jiní badatelé, například D. Luria v práci z roku 2021, zpochybňují i samotný „skok“ a argumentují, že technologický pokrok mohl být výsledkem dlouhodobého domácího vývoje místních řemeslníků, nikoli vnějšího impulzu, třeba po vojenském tažení faraona Šešonka I.

Spor není uzavřený. A právě v tom spočívá jeho hodnota. Timna nepotvrzuje ani nevyvrací biblický příběh o Šalamounově slávě. Ukazuje ale, že vedle Izraele a Judy existovala v regionu další mocná entita, jejíž síla nestála na monumentální architektuře, ale na know-how a logistice.

Proč archeologie tak dlouho přehlížela nomády

Jeden z důvodů, proč trvalo desítky let, než se obraz Timny zpřesnil, je metodický. Klasická archeologie je citlivá na kamenné stavby: hradby, paláce, chrámy. Neusedlá nebo polonomádská společnost po sobě takové stopy nezanechává. Rothenbergův objev egyptské svatyně navíc přesvědčivě přesunul pozornost k době bronzové a 10. století př. n. l. zůstalo dlouho podhodnocené.

Teprve kombinace radiokarbonového datování, analýzy organických zbytků a studia výrobních technologií umožnila rekonstruovat společnost, která:

• stavěla obranné systémy a kontrolovala přístup do výrobního areálu,
• zásobovala specializované řemeslníky kvalitní stravou,
• udržovala dálkové obchodní vazby do Středomoří, Egypta i Filisteje,
• oblékala svou elitu do purpurem barvených látek.

Takový obraz se těžko slučuje s představou rozptýlených kočovných kmenů. Spíš připomíná centralizovaný stát, jen bez paláců.

Timna dnes: park dvacet minut od Ejlatu

Údolí je dnes přístupné jako Timna Park. Leží u silnice 90 poblíž kibucu Elifaz, otevřeno je denně od osmi ráno do čtyř odpoledne, v areálu ale lze zůstat až do západu slunce. Vstupenka platí sedm po sobě jdoucích dní. Z Ejlatu jede autobus 991, ze středu země linky 390, 394 nebo 397, zastavují ovšem u křižovatky, ne uvnitř parku, takže pohodlnější je auto. S tématem se české publikum mohlo setkat díky epizodě „Šalamounovo zlato“ ze seriálu Nevysvětlitelná tajemství s Williamem Shatnerem, kterou vysílala Prima ZOOM; televizní zpracování ovšem pracuje s výrazně dramatičtější optikou než odborné publikace.

Timna nedává odpověď na otázku, zda byl Šalamoun tak mocný, jak tvrdí bible. Dává něco cennějšího: hmotný důkaz, že v jeho době někdo v jižní Aravě ovládal průmysl, logistiku a obchod na úrovni, kterou bychom ještě před dvaceti lety považovali za nemožnou.