Pod německým Oppenheimem se rozkládají desítky kilometrů historických sklepů a chodeb
Čtyřicet kilometrů chodeb, sklepů a schodišť, místy v pěti patrech nad sebou, se vine pod městečkem, které má sotva osm tisíc obyvatel.
Obsah článku
Oppenheim leží na levém břehu Rýna mezi Mohuči a Wormsem, v srdci vinařského Rheinhessenu. Nad zemí se nachází gotický kostel sv. Kateřiny, hrázděné domy a úzké uličky. Pod zemí je však něco, co místní přirovnávají ke švýcarskému sýru: stovky propojených i slepých prostor, z nichž některé začínají pouhý metr pod asfaltem. Turisté sem jezdí kvůli půlkilometrovému okruhu s průvodcem. Město ale žije s vědomím, že pod téměř každým domem historického jádra se skrývá další patro, a ne jedno.
Proč se celé město zakopalo pod zem
Oppenheim získal ve středověku takzvané stapelrecht, právo nucené překládky zboží. Kupci, kteří pluli po Rýnu, museli ve městě zastavit a nabídnout své zboží k prodeji. Město se proměnilo v obchodní uzel, jenže nadzemní prostor byl stísněný hradbami. Řešení se nabízelo doslova pod nohama: lössovo-vápencový podklad se dal poměrně snadno kopat, a tak mezi 12. a 17. stoletím vznikala pod domy skladiště vína, obilí i dalších komodit. Bez centrálního plánu, bez koordinace; každý majitel si jednoduše razil vlastní sklep, propojoval ho se sousedem nebo šel o patro níž. Výsledkem je chaotická síť, jejíž skutečný rozsah dodnes nikdo přesně nezná. Regionální turistický web Rheinhessen pracuje s odhadem zhruba 40 kilometrů; pro občas citovaných „více než 200 kilometrů“ se v otevřených zdrojích opora nenašla.
Propad, který změnil pohled na město
V osmdesátých letech minulého století se pod jednou z ulic propadlo policejní auto. Sekundární zdroje se rozcházejí, zda šlo o rok 1983, nebo 1986; podstatné je, co následovalo. Incident odhalil, že pod městem neleží jen izolované sklepy, ale mnohem složitější a rozsáhlejší systém dutin, než si kdokoli připouštěl. Město uvádí potenciál asi 600 jednotlivých podzemních zařízení jen pod historickým jádrem. Technik Michael Thomä, který podzemí zkoumal pro Deutschlandfunk, popisoval, že při běžných opravách silnic naráželi na dutiny prakticky okamžitě.
Od té doby Oppenheim žije dvojí existencí. Nad zemí je malebnou vinařskou destinací. Pod zemí řeší trvalý infrastrukturní závazek: město omezuje vjezd vozidel nad 7,5 tuny do historického centra, průběžně zajišťuje nově objevené prostory a při každé rekonstrukci počítá s tím, že lopata narazí na další nezmapovanou chodbu.
Co se v podzemí našlo a co říká o životě nahoře
Kdo čeká tajemné poklady, bude zklamaný. Nejčastější nálezy jsou střepy, staré domácí vybavení a překvapivě rozsáhlá sbírka nočníků, která se stala součástí průvodcovského výkladu. Právě v tom je ale síla oppenheimského podzemí: nejde o hrobky ani lomy, ale o vrstvy každodenního městského života zachované lépe než cokoli nad zemí. Sklepy sloužily ke skladování, v časech válek jako úkryty, později jako pohodlné odpadní jámy. Každá úroveň vypráví jiný příběh, od středověkého obchodu přes třicetiletou válku až po novověkou liknavost.
Jak se tam podívat a co čeká české návštěvníky
Turisticky zpřístupněný okruh měří zhruba 500 metrů, vede kolem radnice a zabere asi hodinu včetně 160 schodů. Vstup je možný jen s průvodcem, helma povinná, kočárky ani vozíky neprojdou. Poslední dohledatelný orientační ceník z roku 2022 uváděl vstupné 10,50 eur; aktuální cenu je nicméně lepší ověřit při rezervaci.
Z Česka je Oppenheim spíš na víkendový výlet. Autem se tam dá dojet přes dálnici A63 a silnici B420, vlakem pak linkou S6 z Mohuče v půlhodinovém taktu. Kdo hledá české srovnání, najde ho v Jihlavě s 25 kilometry chodeb nebo v Plzni, kde se pod centrem táhne téměř 20 kilometrů podzemí. Oppenheim ale překonává obojí hustotou a vrstvením, a hlavně tím, jak bezprostředně podzemí zasahuje do života nad ním.