Kaple kostí v Évoře vznikla z ostatků vyzvednutých z přeplněných městských hřbitovů

Foto: Bbb0777 - licence CC BY-SA 3.0

Nad vchodem do Capela dos Ossos v kostele São Francisco visí nápis, který návštěvníka zastaví dřív než první pohled na stěny: „Nós ossos que aqui estamos pelos vossos esperamos.“ Volně přeloženo: My kosti, které tu jsme, čekáme na ty vaše. Není to hororová kulisa. Je to františkánské memento mori, připomínka, že smrt si nevybírá. A právě kontrast mezi zářivou, bohatou Évorou a kaplí, která jejím obyvatelům připomínala konečnost všeho, činí z návštěvy tohoto místa jeden z nejsilnějších zážitků, jaké jižní Evropa nabízí.

Zlatý konvent a kaple smrti

Évora nebyla ledajaké město. Od 15. století si ji vybírali portugalští králové jako rezidenci, v roce 1559 tu vznikla univerzita a konvent São Francisco nesl přezdívku „Convento de Ouro“, tedy Zlatý klášter. UNESCO zapsalo historické centrum Évory na seznam světového dědictví v roce 1986 a zdůrazňuje přitom více než dvacet století nepřetržitého osídlení. Právě v takovém prostředí, mezi paláci, chrámy a královským dvorem, dávalo františkánské připomínání pomíjivosti zvláštní, téměř provokativní smysl.

Kaple vznikla v 17. století. Kosti pocházejí z pohřebních míst spojených s konventem; sekundární texty často uvádějí, že šlo o ostatky z desítek přeplněných městských hřbitovů, ale oficiální materiály kostela mluví obecněji o pohřebních prostorách spojených s řádem. Účel byl jednoznačně duchovní: přimět návštěvníka k zamyšlení nad vlastní smrtelností a nad věčným životem v křesťanském pojetí.

Co uvidíte uvnitř

Prostor je překvapivě malý: tři lodě, nízká klenba, tlumené světlo. Stěny a pilíře jsou od podlahy po strop obložené lidskými kostmi a lebkami. Nejde o nosné zdi z kostí v doslovném stavebním smyslu, ale o souvislý kostní obklad stávající kaple. Sekundární zdroje hovoří o zhruba pěti tisících ostatků. Dojem je kompaktní a intenzivní, zcela odlišný třeba od české kostnice v Sedlci u Kutné Hory, kde je rozsah monumentálnější (oficiální návštěvní řád Sedlce uvádí ostatky 60 000 zemřelých), ale prostor rozlehlejší a barokně aranžovaný.

Nad kostmi se klene strop s freskami z roku 1810. U oltáře stojí ossuární schránka označovaná jako hrob zakladatelů kláštera; populární texty ji spojují se třemi konkrétními františkány, ale jejich jména se v přístupných pramenech nepodařilo dohledat. Zvláštní pozornost přitahují dvě mumifikovaná těla: dlouho se tradovalo, že jde o muže a chlapce. Výzkum Univerzity v Évoře ale ukázal, že se jedná o ženu ve věku 30 až 50 let a dívku, které nebyly ani tři roky. Po rekonstrukci kaple v letech 2014–2015 už nejsou zavěšené na stěně, ale uložené ve skleněných schránkách.

Při odchodu čeká ještě jeden kontrast: panel z azulejos od slavného portugalského architekta Sizy Vieiry, který proti tematice smrti záměrně staví „zázrak života“.

Mezi posvátnem a temnou turistikou

Jak se člověk uvnitř cítí? Akademická práce o návštěvnících kaple pracuje s osou přitažlivost versus hrůza a dochází k závěru, že převládá směs neklidu, úcty a úžasu, nikoli čistý horor. Évora je přitom jedinou místní atrakcí, kterou výzkumníci řadí do kategorie takzvané temné turistiky. Duchovní záměr a turistická přitažlivost tu existují vedle sebe, a právě to dělá kapli tak obtížně zařaditelnou. Není to muzeum, není to strašidelný dům. Je to místo, které zanechává stopu.

Jak se tam dostat a co ještě vidět

Z Prahy se do Évory nejsnáze dostanete přes Lisabon. Z lisabonské stanice Oriente jezdí vlaky Intercidades přímo do Évory; cesta trvá zhruba hodinu a čtyřicet minut. Samotné město je kompaktní a lze ho snadno projít pěšky.

• Capela dos Ossos: Praça 1º de Maio, 7000-650 Évora. Otevřeno denně (mimo 1. ledna, Velikonoční neděli, odpoledne 24. 12. a 25. 12.). Letní režim 9:00–18:30, zimní 9:00–17:00. Vstupné činí 7 € pro dospělé, 5 € pro mladé do 25 let a seniory od 65 let a 15 € pro rodiny. Samotný kostel São Francisco je zdarma.
• V centru: Praça do Giraldo, římský chrám z 1. století, katedrála Sé s vyhlídkovou terasou, Igreja da Graça.
• Při delším pobytu: Museu de Évora, stará univerzita, veřejná zahrada s Palácem D. Manuela a mimo město megalitický kruh Cromeleque dos Almendres.

Nápis nad vchodem kaple je starý několik set let. Kosti na stěnách trpělivě čekají dál. A návštěvník, který projde těmi dveřmi, si odnáší vědomí, že memento mori není jen fráze z učebnice dějepisu, ale také konkrétní místo, do kterého lze vstoupit.