Bankovka po prababičce může být numismatický poklad. Vypadá jako zničená a potištěná, ve skutečnosti je to poklad za desetitisíce

Bankovky s přetisky z roku 1919 vznikly v době, kdy se nová Československá republika snažila oddělit od rakousko-uherské měny.

Foto: Picryl

Znáte ten pocit, když listujete starou kronikou nebo rodinnou Biblí po prababičce a najednou na vás zpoza stránek vykoukne velká, barvami hrající rakousko-uherská bankovka? Většina lidí si povzdychne nad zašlou slávou monarchie a papírek schová zpátky. Udělali byste ale obrovskou chybu. Pokud je na té staré bankovce nenápadný inkoustový kolek, držíte v rukou numismatický svatý grál.

Když Rašín v noci nechal zavřít hranice a vytáhnout kolky

Tyto narychlo upravené peníze totiž vznikaly v době, kdy se hroutil starý svět a na troskách císařství se rodilo svobodné Československo. Dnes po nich sběratelé doslova šílí a v aukcích za ně platí neuvěřitelné sumy.

Píše se rok 1919 a nová Československá republika čelí obrovskému problému. V oběhu stále kolují staré rakousko-uherské papírové bankovky, které kvůli poválečnému chaosu a tiskařským lisům ve Vídni ztrácejí hodnotu raketovým tempem. Hrozilo, že nás rakouská hyperinflace stáhne ke dnu. Tehdejší ministr financí Alois Rašín proto vymyslel geniální a nekompromisní plán: tajné osamostatnění naší měny.

Na začátku března 1919 se ze dne na den neprodyšně uzavřely státní hranice a zastavil se veškerý pohyb osob i zboží. Lidé museli přinést své staré rakousko-uherské peníze na sběrná místa. Tam na ně úředníci lepili speciální papírové kolky, nebo na ně tiskli červený či černý přetisk s textem „CHÚ“ (zkratka pro tehdejší Cheb, ústřednu či specifické úřady) nebo „Československá republika“. Co nebylo okolkované, ztratilo na našem území platnost.

Sběratelský hlavolam ukrytý v detailech a padělcích

Proč mají tyto bankovky s přetisky dnes tak gigantickou hodnotu? Celá tahle akce se dělala v obrovském spěchu, často na koleni a v provizorních podmínkách místních tiskáren. Díky tomu vzniklo obrovské množství variant, různých odstínů inkoustu, a dokonce i tiskových chyb, kdy byl přetisk omylem otočený vzhůru nohama. To je pro dnešní badatele a numismatiky hotový ráj.

Mělo to ale i svou stinnou stránku. Protože okolkované peníze měly okamžitě mnohem vyšší hodnotu než ty staré rakouské, začaly se hned v roce 1919 masivně padělat. Lidé si doma vyráběli falešná razítka, aby si zachránili úspory. Skutečný znalec dnes pod lupou zkoumá složení tehdejšího inkoustu a hloubku vrypu razítka do papíru, aby odhalil pravý historický unikát od dobového podvodu.

Tisíce na ruku za neporušený kousek historie

O ceně těchto raritních papírků rozhoduje především to, jak moc s nimi lidé v roce 1919 platili, a jak moc se na nich podepsal zub času. Papír je extrémně křehký materiál, který trpí vlhkostí, světlem a častým skládáním. Najít bankovku, která nemá polámané rohy, není natržená a její přetisk je dokonale ostrý, je malý zázrak.

Pokud se na vás usměje štěstí a v pozůstalosti takový kousek najdete, můžete si gratulovat. Za tyto narychlo okolkované bankovky, kterých se kvůli tehdejšímu rychlému stahování z oběhu dochovalo naprosté minimum, platí sběratelé obrovské peníze. Za dobře zachovalé kousky od méně běžných nominálních hodnot se na současném trhu běžně platí i 20 000 Kč za jednu jedinou bankovku. U těch největších rarit se pak částky na prestižních aukcích šplhají do řádů stovek tisíc korun.