Podle pověsti přináší užovka štěstí a chrání statek. Největší český had se v Podyjí začal stěhovat z lesů k lidem

Užovka stromová, nejdelší had v Česku, se v Podyjí čím dál častěji objevuje přímo v obcích. Biologové spustili zvláštní mapování.

Foto: Lubor Ferenc - licence CC BY SA 4.0

Na zahradě v Popicích ležela letos v červnu na kompostu svlečka dlouhá přes metr a půl. Majitel ji vyfotil a poslal koordinátorce výzkumu Blance Mikátové. Nebyl první ani poslední, podobné zprávy přicházejí z Konic, Havraníků i ze Znojma. Had, který ještě před několika lety obýval hlavně skalní výchozy a staré vinohradnické terasy v údolí Dyje, začal využívat lidské stavby, komposty a skládky dřeva. Nejde přitom o náhodné zatoulání jednotlivce. Když se v obcích objevují i mláďata a Agentura ochrany přírody a krajiny kvůli tomu spouští zvláštní mapování v intravilánech, mluví odborníci už o trendu.

Dvoumetrový had, kterého se nemusíte bát

Užovka stromová dorůstá až ke dvěma metrům. V Podyjí byl změřen rekordní jedinec o délce 197 centimetrů. Štíhlý, svalnatý a překvapivě obratný lezec, který bez potíží šplhá po kmenech i po zdech. Přesto je zcela nejedovatý. Živí se hlavně drobnými hlodavci, občas ptačími mláďaty. Pro člověka nepředstavuje žádné ohrožení; naopak, v okolí statku funguje jako přirozený regulátor myší.

Právě proto ji místní tradice odedávna ctila. V knize Pověsti ze Znojemska se o ní mluví jako o „hadu hospodáříčkovi“: kde přebývá u stavení, tam je zdraví, daří se dobytku a bývá úroda. Zabít ho znamenalo přivolat neštěstí. Had se dokonce dostal i do celosvětového symbolu medicíny; AOPK ČR připomíná, že užovka stromová byla zasvěcena řeckému bohu léčení Asklépiovi a její vyobrazení na památkách je staré přes dva a půl tisíce let.

Proč opouští skály a míří ke kompostům

Podyjí bylo pro užovku stromovou vždy specifické. Na rozdíl od populace v Poohří, kde se druh už dlouho váže téměř výhradně na lidské struktury (chatové kolonie, zahrady, hospodářské budovy), podyjští hadi žili převážně na skalních výchozech, sutích, starých terasách a kamenných zídkách kolem vinic. Třetí česká populace v Bílých Karpatech představuje opačný extrém: tam se užovka na člověka neváže prakticky vůbec.

Podyjí stálo někde uprostřed. Teď se posouvá blíž k pooherskému modelu. Pracovní hypotéza, kterou Mikátová formuluje pro sezonu 2026, kombinuje dva faktory:

• Zarůstání tradičních stanovišť. Krajina v údolí Dyje se postupně zaceluje náletovými dřevinami, otevřené plochy s kamennými zídkami a skalními výchozy ubývají.
• Změna mikroklimatu. Teplejší a sušší léta rychleji vysušují přirozené substráty, v nichž se líhnou vejce. Zahradní kompost naproti tomu drží stabilní teplotu i vlhkost, pro inkubaci ideální kombinace.

Důležitý datový bod přidává oficiální vyhodnocení záchranného programu za rok 2024: z pěti kontrolovaných umělých líhnišť v Podyjí byla přítomnost čerstvých mláďat potvrzena jen na Novém Hrádku. Pokud přirozená i uměle vytvořená líhniště v krajině selhávají a zároveň přibývají nálezy mláďat v obcích, komposty a hospodářské kouty přestávají být náhodným úkrytem – stávají se možnou náhradou za mikrostanoviště, která v krajině přestávají fungovat.

Záchranný program reaguje

Čísla z roku 2024 ukazují rozsah monitoringu: v Podyjí bylo sledováno 23 lokalit a zaznamenáno 163 jedinců. Nově se ale do mapování zařadily i intravilány obcí, krok, který dřív nebyl potřeba. Plán realizace na rok 2025 počítá s rozšířením komunikace přímo s místními obyvateli, protože dosavadní osvěta cílila hlavně na turisty u exponovaných míst typu Nový Hrádek nebo Šobes.

Vedle přesunu do obcí řeší ochranáři i jiný problém: cyklostezka přes Šobes je označena za nejvýznamnější rizikový úsek kvůli mortalitě hadů na hladkém asfaltu. Obětmi bývají zejména mláďata.

Užovka stromová je v Česku kriticky ohrožená. Zákon zakazuje ji chytat, zraňovat, usmrcovat i přemísťovat její sídla a vývojová stadia. Červený seznam sice hodnotí podyjskou populaci jako z českých původních populací nejméně ohroženou, ale to neznamená bezpečí; izolované populace v Poohří nebo nově objevené lokality u Želinského meandru jsou na tom podstatně hůř.

Co dělat, když hada potkáte

Mikátová ve své aktuální výzvě z července 2026 žádá veřejnost o pomoc s mapováním. Postup je jednoduchý:

• Hada nebo svlečku vyfotografovat.
• Zapsat datum, přesné místo a jméno nálezce.
• Údaje poslat na e-mail [email protected].

Hlavní pravidlo: nechat být, neplašit, nechytat. Dvoumetrový had na kompostu může vyděsit, ale rizikem není užovka pro člověka. Rizikem je lidská panika pro hada.