WHO: Do roku 2050 onemocní rakovinou každý pátý člověk na světě. Rozhoduje země, kde se narodíte

Každý pátý člověk na planetě dostane během života rakovinu. Ale zatímco v Evropě přežije karcinom prsu devět žen z deseti, ve Středoafrické republice nepřežijí ani tři.

Foto: LibreShot

Světová zdravotnická organizace a Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) zveřejnily 8. července 2026 dosud nejkomplexnější onkologickou zprávu, Global Status Report on Cancer 2026. Čísla pokrývají 186 zemí a 34 samostatně sledovaných diagnóz. Hlavní zjištění se dá shrnout do jedné věty, která je zároveň paradoxem: medicína ví víc než kdy dřív, ale přístup k tomu, co umí, zůstává brutálně nerovný. V roce 2024 bylo celosvětově diagnostikováno 20,6 milionu nových případů rakoviny. Do roku 2050 má toto číslo vyšplhat na 34,4 milionu ročně. A největší díl nárůstu nepřijde z laboratoří, ale z demografie, ze stárnoucí a rostoucí populace.

Jeden z pěti je průměr. Realita se liší kontinent od kontinentu

Údaj „každý pátý“ je globální celoživotní riziko odvozené z odhadů IARC pro rok 2024. Jenže průměr maskuje propastné rozdíly. V Evropě je celoživotní riziko přibližně 1 ze 4 lidí, tedy výrazně nad světovým průměrem. V Africe, oblasti východního Středomoří i jihovýchodní Asii je to naopak zhruba 1 z 8.

Nižší incidence v chudších regionech ale neznamená lepší situaci. Znamená hlavně mladší populaci, která se rakoviny často nedožije, a slabší diagnostiku, která ji nezachytí. Afrika dnes eviduje 958 tisíc nových případů ročně; do roku 2050 jich má být 2,16 milionu, nárůst o 125 %. Oblast východního Středomoří čeká skok o 110 %. Za oběma čísly stojí totéž: rychlý růst počtu obyvatel a jejich postupné stárnutí, tedy přesně ta demografická vlna, kterou bohatší svět už prošel.

Propast v přežití: 87 % versus 42 %

Nejtvrdší důkaz nerovnosti přináší nová globální analýza přežití u karcinomu prsu, publikovaná v Nature Medicine souběžně se zprávou WHO. Medián pětiletého přežití ve vysokopříjmových zemích dosahuje 87,3 %. V nízkopříjmových zemích je to 41,9 %. Konkrétní země dávají číslu tvář: Středoafrická republika, Lesotho a Nigérie se pohybují mezi 20 a 29 %. Mauricius, nejlépe hodnocená africká země, dosahuje 84,5 %, stále méně než evropský průměr.

U dětských nádorů je obraz podobný. Ve vysokopříjmových zemích přežívá přes 85 % dětí, v nízkopříjmových pod 45 %. Rozdíl není v biologii nádorů. Je v tom, zda existuje nemocnice s funkční radioterapií, zda rodina nezbankrotuje cestou za diagnózou a zda vůbec někdo odebere vzorek na biopsii.

Zpráva WHO to kvantifikuje systémově:

• Jen 28 % zemí zahrnuje minimální balík onkologické péče do univerzálního zdravotního pojištění.
• 47 % světové populace má malý nebo nulový přístup k základní diagnostice.
• 23 nízko- a nižších středněpříjmových zemí nemá ani jeden radioterapeutický přístroj.
• Paliativní péči dostává pouhých 14 % lidí, kteří ji potřebují.

Co říká zpráva o Česku, a co neříká

Česko patří mezi země, kde systém funguje. Onkologická péče je plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění, populační screeningy prsu, děložního čípku i kolorekta běží, multidisciplinární týmy existují a Národní onkologický plán 2030 je sladěný s evropským rámcem. Screening prsu dosáhl v roce 2022 účasti 60 %, mírně nad unijním průměrem 56 %. Cervikální screening s 74 % patří k nejvyšším v EU. Hustota radioterapeutických přístrojů činí 8 na milion obyvatel, zhruba na evropském průměru.

Jenže i uvnitř jedné země se rodíte do různých šancí. Podle profilu OECD pro Česko z roku 2025 byl podíl pacientů léčených nebo konzultovaných v komplexních onkologických centrech v Praze 88 %, zatímco v Karlovarském kraji pouhých 43 %. Čekací doby nejsou sledovány systematicky a sociální nerovnosti v onkologické mortalitě jsou v Česku vyšší než průměr EU. Jinými slovy: globální propast mezi bohatými a chudými zeměmi má svou zmenšenou kopii i mezi českými regiony.

Čtyřem z deseti případů šlo předejít

WHO a IARC odhadují, že zhruba 38 % všech nádorů je preventabilních. Téměř polovinu z nich tvoří tři diagnózy: karcinom plic, žaludku a děložního čípku. Největší preventabilní podíl připadá na tabák (15 % všech případů), následují infekce (10 %) a alkohol (3 %).

Projekce do roku 2050 je primárně demografická, stárnutí a růst populace nelze zvrátit. Ale WHO upozorňuje, že současný rizikový profil zhoršují faktory, které ovlivnit lze: obezita, nedostatek pohybu, nezdravá strava a znečištění ovzduší. Prevence na úrovni jednotlivce se dá shrnout do sedmi bodů: nekouřit, omezit alkohol, udržovat zdravou hmotnost, hýbat se, jíst dostatek ovoce a zeleniny, nechat se očkovat proti HPV a hepatitidě B a chodit na screening.

Na systémové úrovni WHO vydala sedm doporučení, od začlenění onkologie do univerzálního zdravotního pojištění přes posílení diagnostických kapacit až po srovnání výzkumu s potřebami chudších zemí. Implementační deficit je ale obrovský. Jen 12 zemí na světě je dnes na trajektorii, která by do roku 2030 snížila předčasnou úmrtnost na rakovinu o třetinu. Naopak 48 zemí míří opačným směrem.

Rakovina jako ekonomická i lidská katastrofa

Zpráva WHO poprvé v tomto rozsahu mapuje i lidskou zkušenost za diagnózou. Nejméně 45 % lidí zasažených rakovinou zažívá finanční potíže spojené s léčbou. Více než polovina hlásí psychické problémy. A téměř všichni pečující, rodinní příslušníci, kteří se o nemocné starají, popisují výraznou zátěž. Když WHO spočítala, že při započtení blízkých příbuzných se rakovina dotkne zhruba 92 % lidí na planetě, nejde o rétorickou nadsázku. Jde o statistiku.

Ekonomicky zpráva vyčísluje celkovou zátěž rakoviny mezi lety 2020 a 2050 na ekvivalent každoroční „daně“ ve výši 0,55 % světového HDP. To je částka, která by stačila na financování zdravotních systémů desítek zemí.

Největší globální problém dnes není to, že bychom nevěděli, jak rakovinu léčit. Je to propast mezi tím, co medicína umí, a tím, ke komu se její výsledky dostanou.