Bizetova Carmen po premiéře skoro propadla. Publikum si ji oblíbilo až po jeho smrti

Pařížská premiéra Carmen neskončila potleskem, ale šokem. Než si ji svět zamiloval, musel její autor zemřít.

Foto: Picryl

Třiatřicet repríz za tři měsíce, tolik stihla Carmen na jevišti Opéra-Comique, než Georges Bizet 3. června 1875 zemřel. Na první pohled to nevypadá jako propadák. Jenže tržby byly mizerné, kritika drtivá a kýžený průlom nikde. Opera, která dnes patří k nejhranějším na světě, se v prvních měsících existence pohybovala v šedé zóně mezi relativním neúspěchem a tichým přežíváním. Skutečný triumf přišel až z Vídně, pět měsíců po Bizetově smrti, a v podobě, kterou skladatel nikdy neslyšel.

Večer, který měšťanskou Paříž vyděsil

Opéra-Comique nebyla ledajaká scéna. Pařížské měšťanské publikum sem chodilo na lehčí kusy s mluvenými dialogy, morálně přehledným dějem a koncem, který nikoho neznepokojí. Bizet s libretisty Henrim Meilhacem a Ludovicem Halévym přinesl pravý opak: Cikánku, která trvá na své svobodě až do posledního dechu, pašeráky, vojenského dezertéra a vraždu přímo na scéně.

Kritici reagovali prudce. Libreto označovali za „oplzlé“. Orchestrace prý zněla příliš hutně, příliš „wagnerovsky“ na prostor, kde se očekával šarm a vtip. Problém ale nebyl jen v hudbě. Carmen jako postava odmítala být objektem mužské záchrany. Neměla vykoupení, neměla lítost, neměla morální oblouk. Zemřela, protože si vybrala svobodu. To bylo pro rok 1875 a pro tuto konkrétní scénu příliš.

Ani propadák, ani triumf

Populární verze příběhu říká, že Carmen „propadla“. Realita je složitější. Opéra-Comique sama dnes mluví o „relativním úspěchu“: opera se z repertoáru nestáhla, do konce první sezony se odehrála osmačtyřicetkrát. Jenže sál nebyl plný. Tržby klesaly. Kritické hlasy převažovaly nad pochvalnými. A Bizet, který doufal v okamžitý velký úspěch, sledoval, jak se jeho nejambicióznější dílo potácí na hraně lhostejnosti.

Den po třiatřicátém představení, 3. června 1875, Bizet zemřel v Bougivalu. Bylo mu šestatřicet. Příčinou nebyly špatné recenze; jeho zdraví podkopávaly opakované těžké záněty v krku, revmatické komplikace a pravděpodobně srdeční selhání. Frustrace z přijetí Carmen jeho stav jistě nezlepšila, ale laciná teze „zabila ho kritika“ neobstojí. Jak dokládá studie v časopise The Pharos, Bizet trpěl vážnými zdravotními problémy roky před premiérou.

Vídeň změnila pravidla hry

Pět měsíců po Bizetově smrti, 23. října 1875, měla Carmen premiéru ve vídeňské dvorní opeře. Ale nebyla to ta samá Carmen. Skladatel Ernest Guiraud nahradil mluvené dialogy recitativy, Julius Hopp přeložil libreto do němčiny a celé dílo se přizpůsobilo formátu velkého operního domu. Žádná rodinná Opéra-Comique, žádné měšťanské očekávání lehkého žánru. Vídeňské publikum slyšelo Carmen jako plnokrevné hudební drama a přijalo ji s nadšením.

Odtud se dílo začalo šířit do dalších měst. Právě Guiraudova verze s recitativy se na desítky let stala mezinárodním standardem. Paradoxně tedy svět poznal Carmen v podobě, kterou Bizet nikdy neschválil. Teprve v posledních desetiletích se divadla častěji vracejí k původní pařížské verzi s mluvenými dialogy; dnes existují obě tradice vedle sebe.

Carmen v Praze: jeden z prvních zahraničních titulů Národního divadla

České země nezůstaly stranou. Už roku 1880 se Carmen hrála v pražském Stavovském divadle, ovšem v němčině. O čtyři roky později, 3. ledna 1884, ji uvedlo Národní divadlo v českém překladu Elišky Krásnohorské jako jeden z prvních zahraničních operních titulů na své scéně. Od té doby Carmen z českého repertoáru prakticky nezmizela.

Kdo ji chce vidět v roce 2026, má několik příležitostí: Národní divadlo Praha ji uvádí 4. a 18. září, 8., 16. a 30. října. Národní divadlo Brno chystá open-air představení na hradě Špilberk 29. srpna.

Proč „pozdní vítězství“ Carmen nebylo náhoda

Nejslavnější operní comeback v dějinách nebyl zázrak jedné reprízy. Byl to souběh tří věcí: export mimo specifické prostředí jedné pařížské scény, formátová úprava pro velké operní domy a nové publikum, které Bizetovu hudbu vnímalo jako drama, ne jako skandál. Carmen nepropadla proto, že by byla špatná. Propadla proto, že přišla na špatné místo ve špatný čas.

Bizeta od vídeňského triumfu dělilo necelých pět měsíců. Ještě před smrtí počítal s tamním uvedením a podle archivních pramenů plánoval recitativy dopsat sám. Dnes je Carmen jednou z nejhranějších oper planety, a její autor zemřel přesvědčený, že nedosáhl úspěchu, který si zasloužil.