Kriticky ohrožený orel zahnízdil poprvé v katastru Hradce Králové. Klíčem je potravní řetězec v retenční nádrži 

Největší český dravec si pro první doložené hnízdění v městském katastru vybral borovici nad umělou nádrží plnou invazních husic.

Foto: Pixnio

Někdy v květnu 2026 si amatérský ornitolog v lesích u Nového Hradce Králové všiml něčeho, co tam nepatřilo, a zároveň tam dokonale zapadalo. Na vysoké borovici nad jednou z retenčních nádrží seděl pár orlů mořských. Začátkem června kolegové nález ověřili a potvrdili: hnízdo je obsazené, a dokonce jsou v něm mláďata. Podle ornitologů jde nejspíš o vůbec první případ, kdy se tento kriticky ohrožený druh usadil v katastru českého města. Přesnou lokalitu nikdo nezveřejnil. Důvod je prostý: klid je pro orla důležitější než sláva.

Proč zrovna tady

Orel mořský je s rozpětím křídel přes dva metry největší český dravec. Po historickém vyhubení se do tuzemské přírody vrátil v osmdesátých letech; první úspěšné novodobé zahnízdění bylo prokázáno v roce 1986 na Třeboňsku. Dnes u nás podle AOPK ČR hnízdí kolem stovky párů. Přesto druh zůstává zákonem zvláště chráněný v kategorii kriticky ohrožený: populace roste, ale otravy, rušení a ztráta vhodných lokalit ji dokážou rychle podseknout.

Na Královéhradecku orel nový není. U Roudnice hnízdil pár už dříve, v Hradci samotném byl druh pozorován při přeletech. Jenže přelet a hnízdění jsou dvě zásadně odlišné věci. K hnízdění potřebuje orel trojici: robustní strom, který unese hnízdo o hmotnosti až stovek kilogramů, vodní plochu s dostatkem kořisti a klid. Hradecká retenční nádrž mu tohle všechno nabídla na jednom místě.

Nádrž jako jídelní lístek

Retenční nádrže v městských lesích Hradce Králové mají primárně vodohospodářský účel: zadržují vodu v krajině a podporují spodní vodu. Jenže pro orla mořského, který se živí hlavně rybami a vodními ptáky, představují něco jiného: koncentrovanou potravní nabídku v dosahu hnízda.

A právě tady vstupuje do příběhu husice nilská. Tento invazní druh původem z tropické Afriky se do Evropy rozšířil z okrasných chovů a úniků ze zajetí. V Česku byla poprvé zjištěna v roce 1979, zatímco první prokázané hnízdění pochází z roku 2008. Husice je agresivně teritoriální, vytlačuje původní ptáky, eutrofizuje stojaté vody a podle informační karty AOPK patří mezi druhy vyžadující aktivní regulaci.

Orli si s regulací poradili po svém. Ke konci června 2026 už místní aktéři konstatovali, že husice z nádrže zmizely. Stalo se to v řádu týdnů. Přesný počet ulovených kusů nikdo nespočítal, ale výsledek byl jednoznačný: invazní druh z lokality prakticky vymizel.

Paradox příměstského lesa

Hradecké městské lesy navštíví ročně téměř milion lidí. Běžci, cyklisté, rodiny s kočárky. Že si uprostřed takového provozu zahnízdí vrcholový predátor, zní absurdně. A přece to dává smysl. Člověkem vybudovaná nádrž vytvořila vodní biotop. Invazní husice ho osídlily. Orel přišel za potravou a našel i vhodný strom. Funkční potravní mikrořetězec v příměstském lese, ne náhodný přelet, ale cílená volba teritoria.

Zkušenosti z jiných lokalit přitom ukazují, že soužití s člověkem je křehké. Na Královéhradecku byl v roce 2020 otrávený orel mořský z páru hnízdícího u Roudnice, jak dokumentuje Česká společnost ornitologická. Jinde vedlo opakované rušení ke změně hnízda nebo neúspěchu snůšky. Proto zůstává přesná poloha hradeckého hnízda záměrně utajená.

Co rozhodne o budoucnosti

Mláďata v hnízdě jsou. Kolik přesně, není jisté: svědci mluvili až o třech, ale v posledních dnech před zveřejněním bylo pozorováno jedno. Rozhodující bude, zda pár lokalitu obsadí i v příštích sezónách. K tomu potřebuje jediné: aby ho nikdo nerušil.