Švabinský nakreslil na stokorunu nahé děti kolem Masaryka. Katoličky žádaly stažení, ale nahota měla ochrannou funkci proti padělání

Stokorunová bankovka z roku 1931 vyvolala morální bouři. Národní banka Československá ji přesto odmítla stáhnout, a měla k tomu technický důvod.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Na podzim 1932 se do oběhu dostala bankovka, která měla být vrcholem československé ceninové grafiky. A také se jím stala, jenže ne tak, jak si její tvůrci představovali. Místo obdivu k precizní rytině se veřejná debata stočila k otázce, zda je přijatelné, aby si lidé v peněženkách nosili nahá těla. Max Švabinský, tehdy už uznávaný malíř a dlouhodobě vybraný autor vyšších nominálů, navrhl kompozici, která spojovala portrét prezidenta Masaryka s alegorickými figurami. Mezi nimi byly i nahé děti a obnažený pár. Svaz katolických žen a dívek požadoval okamžité stažení. Banka odmítla. Bankovka zůstala v oběhu dvanáct let.

Co přesně bylo na stokoruně zobrazeno

Líc bankovky nesl portrét Tomáše Garrigua Masaryka v ozdobném oválném rámu. Kolem něj Švabinský rozmístil figurální kompozici: nahé děti s knihou, alegorie vzdělanosti a budoucnosti mladého státu, a nahý pár zobrazený do pasu, symbolizující práci a plodnost. Rub doplňovaly další alegorické ženské postavy. Rozměr bankovky činil 170 × 88 milimetrů, rytiny obou stran provedl na Švabinského popud vídeňský rytec Ferdinand Schirnböck.

Nešlo o nahodilou provokaci. Už v roce 1920 padlo institucionální rozhodnutí, že bankovky od sta korun výše bude navrhovat právě Švabinský. Podle Historie ČNB převzal na začátku třicátých let „pomyslné žezlo hlavního tvůrce československých bankovek“. Stokoruna měla být demonstrací toho, co Tiskárna bankovek Národní banky Československé dokáže.

Proč banka hájila nahotu jako bezpečnostní prvek

Klíčem k pochopení celého sporu je technika tisku. Bankovka byla zhotovena plastickým měditiskem, metodou, při níž rytec vytváří do kovové desky extrémně jemné linie. Každý záhyb svalu, každá křivka dětského těla vyžadovala přesnost, kterou padělatel jen těžko napodobí.

A právě tady přichází argument, kterým banka protest smetla ze stolu: lidské oko si na nahém těle všimne nesrovnalostí mnohem snáz než na drapérii se záhyby. Šaty odpouštějí nepřesnost. Kůže ne. Anatomická chyba v rytině vyskočí okamžitě, a s ní i padělek. Figurální akt nebyl estetická libůstka, ale záměrně zvolený „test přesnosti“ pro každého, kdo by se pokusil bankovku napodobit.

V dostupných zahraničních zdrojích jsme obdobně explicitní bezpečnostní zdůvodnění nahoty na platidlech nenašli. Alegorizované akty se na evropských bankovkách té doby objevovaly, ale československá centrální banka svůj argument formulovala nezvykle přímo.

Protest, který neuspěl

V roce 1933 dorazil na Národní banku Československou přípis Svazu katolických žen a dívek. Požadavek byl jednoznačný: stáhnout a zlikvidovat bankovky, které „vzbuzují odpor většiny obyvatelstva“. Svaz zároveň tlačil na to, aby příští emise podobné motivy neobsahovaly.

Věc projednal užší výbor bankovní rady. Výsledek? Stokoruna zůstala v oběhu beze změny. Platila od 25. října 1932 až do 30. října 1944, tedy celých dvanáct let. Hlas katolického svazu byl dost silný na to, aby se dostal na jednací stůl nejvyššího orgánu emisní instituce. Ale ne dost silný na to, aby změnil její rozhodnutí. Banka stála za technickým řešením i za svým autorem.

Bankovka s Masarykem ostatně vyšla za prezidentova života a během jeho mandátu. Přímý doklad, že by se k motivu osobně vyjádřil, se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat.

Co stokoruna stojí dnes

Švabinského stokoruny se na sběratelském trhu objevují pravidelně. Podle katalogu Banknotes.cz se orientační ceny pohybují takto:

Stav	Orientační cena
1 (oběhový)	cca 2 700 Kč
0 (výborný)	cca 8 700 Kč
N (neobíhaný)	cca 36 500 Kč

Na aukčních portálech je rozptyl ještě větší. Běžnější kusy ve stavu VF se v únoru 2026 prodávaly za zhruba 1 500 Kč, signovaný specimen s vlastnoručním podpisem autora dosáhl v červnu 2026 na aukci ceny 12 500 Kč. Rozhoduje zachovalost, konkrétní série (Aa až Zb), přítomnost perforace a případné mimořádnosti.

Skandál, který nebyl skandálem

Zajímavé je srovnání s jinou kontroverzní stokorunou, tou s Klementem Gottwaldem z roku 1989. Tam šlo o politický odpor: po listopadu lidé bankovky poškozovali a ČNB musela obnovit tisk staršího vzoru z roku 1961. U Švabinského stokoruny byl odpor morální, ne politický. A dopadl opačně, instituce ustát tlak dokázala.

Meziválečná československá ceninová grafika patřila k evropské špičce. Švabinského stokoruna nebyla omyl ani provokace, ale promyšlené technické řešení, které společnost přečetla jako skandál. Dvanáct let v oběhu je dost jasná odpověď na otázku, kdo v tom sporu zvítězil.