Kilogram pryskyřice z Chiosu stojí víc než kilogram stříbra. Stromy ji doslova „pláčou“ kvůli stresu z půdy, která jim škodí

Chioská masticha patří k nejdražším přírodním pryskyřicím světa. Její příběh je ale složitější, než naznačuje pouhé srovnání s cenou stříbra.

Foto: Palden Dorenský, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0.

Na jihu řeckého ostrova Chios pěstitelé každé léto nařezávají kůru nenápadných keřovitých stromů. Z ran vytéká čirá, lepkavá tekutina, která v letním žáru tuhne do průsvitných kapek, jimž místní říkají „slzy“. Jde o mastichu, pryskyřici s chráněným označením původu, kterou nedokázal nikdo na světě úspěšně vypěstovat jinde. Jenže když se podíváte na čísla, zjistíte, že skutečný zdroj její výjimečnosti neleží v jednom efektním srovnání, ale v mimořádně křehké souhře přírody, genetiky a lidské práce.

Kolik masticha doopravdy stojí

Začněme tím, co se dá ověřit. Oficiální e-shop mastihashop prodává 100 gramů surové mastichy za 22,90 eur, tedy přibližně 229 eur za kilogram. V přepočtu je to zhruba 5 700 Kč. Na českém trhu je cena vyšší: specializovaný obchod Aromakh nabízí 20 gramů za 284 Kč, což odpovídá sazbě 14 200 Kč za kilogram.

A stříbro? Podle Kitco se spotová cena pohybuje kolem 1 969 dolarů za kilogram, tedy přibližně 46 000 Kč. Surová masticha v oficiálním retailu vychází výrazně levněji. Tvrzení o „dražší než stříbro“ se nám v otevřených zdrojích nepodařilo potvrdit; i při vyšších českých cenách specializovaných obchodů zůstává stříbro zhruba třikrát dražší.

To ale neznamená, že masticha není mimořádně drahá surovina. Je. A důvody jsou přesvědčivější než jednorázový cenový šok.

Proč „slzy“ tečou jen na jihu Chiosu

Řečík lentišek roste po celém Středomoří, od Portugalska po Turecko. Jenže komerčně využitelnou pryskyřici dává pouze na jižním Chiosu, v pásu dvaceti čtyř vesnic zvaných Mastichochoria. Pokusy přenést produkci jinam, na Rhodos, Lesbos či do Attiky, opakovaně selhaly.

Vysvětlení není jednofaktorové. Vědci ho skládají ze tří vrstev:

• Mikroklima. Jih Chiosu má specifickou kombinaci suchých, horkých lét a mírných zim. Sucho je klíčové: pryskyřice potřebuje po vytečení z rány ztuhnout a déšť během sklizně ji doslova rozpouští. Zářijové lijáky v roce 2024 způsobily ztrátu asi 40 tun produkce a škody přes 100 milionů korun.
• Genetika. Chioské populace mastichových stromů nejsou homogenní masa. Molekulární studie odhalily značnou genotypovou pestrost včetně možných hybridizačních stop, tedy výsledek staletí, během nichž pěstitelé vybírali a množili nejvýnosnější jedince.
• Know-how. Nařezávání kůry, načasování řezů, příprava půdy pod korunou stromu, ruční sbírání a čištění kapek: to vše se předává z generace na generaci. Samotný strom v podobném klimatu nestačí. Chybí mu kontext.

Zjednodušená představa, že „škodlivá půda nutí strom plakat“, z výzkumu nevyplývá. Vápenité, suché a chudé půdy stromu vyhovují. Co mu naopak škodí, je nadměrná vlhkost u kořenů a špatné provzdušnění. Přímým spouštěčem tvorby pryskyřice je mechanické poranění kůry, obranná reakce, při které se aktivuje síť pryskyřičných kanálků prostupujících dřevem.

Křehká ekonomika dvaceti čtyř vesnic

Průměrný mastichový strom dává ročně pouhých 150 až 180 gramů pryskyřice. Produkovat začíná kolem pátého roku života, vrcholu dosahuje kolem patnáctého a po sedmdesátce výrazně slábne. Každý gram se sbírá ručně.

Asociace pěstitelů mastichy sdružuje přibližně 4 500 členů ve dvaceti primárních družstvech. Zhruba 70 procent roční produkce míří na export. Poptávka podle materiálů Evropské komise převyšuje nabídku a na trhu se objevují padělky, generické pryskyřice vydávané za chioskou mastichu. Právě proto je unijní ochrana označení původu (PDO) pro tento produkt existenční záležitost, ne formalita.

V Česku mastichu distribuuje firma Notia prostřednictvím e-shopu Masticha.cz, napojená přímo na chioskou asociaci. Surové „slzy“ se dají žvýkat, přidávat do pečiva, cukrovinek a nápojů; asociace vyrábí i řady pro ústní hygienu a kosmetiku.

Co ohrožuje budoucnost mastichy

Studie z roku 2025 popisuje scénář, který pěstitelé už zažívají: oteplování, častější vlny veder a nepředvídatelné přívalové deště narušují jak samotnou exudaci, tak tuhnutí pryskyřice. Výzkumníci navrhují adaptaci přes cílené zavlažování, práci s půdou a výběr odolnějších genotypů. Jenže celá produkce stojí na tak úzkém terroir, že manévrovací prostor je minimální.

Masticha nemusí být dražší než stříbro, aby byla vzácná. Stačí, že závisí na pár desítkách vesnic, ruční práci tisíců lidí a klimatu, které se mění rychleji, než se stromy stačí přizpůsobit.