Ikaria: včely sbírají nektar z vřesu, který roste jen na sopečné půdě nad 800 m. Výsledný med obsahuje látky, které jinde nevzniknou

Metabolomická studie odhalila v ikarijském medu Anama 32 chemických markerů, které dosud nebyly popsány u žádného jiného vřesového medu.

Foto: Picryl

Každé září začíná na řeckém ostrově Ikaria tichá sklizeň, o které většina světa netuší. Včelaři stěhují úly do horských poloh pohoří Atheras, kde v nadmořských výškách kolem tisíce metrů právě rozkvétá Erica manipuliflora, středomořský vřes, kterému místní říkají anama. Včely sbírají jeho nektar až do prosince, kdy květ postupně sestupuje do nižších poloh. Výsledkem je tmavý, hutný med s kouřovým nádechem a lehkou hořkostí, který se teprve v posledních pěti letech dostal do popředí řecké včelařské komunity. A když se na něj podívali chemici, zjistili, že jeho složení je skutečně neobvyklé, i když trochu jinak, než by napovídal romantický příběh o sopečném ostrově.

Co přesně věda v Anamě našla

V roce 2022 publikoval tým řeckých vědců v časopise Frontiers in Chemistry studii, která ikarijský vřesový med podrobila analýze UHPLC-HRMS, metodě schopné rozlišit stovky sloučenin v jediném vzorku. Výsledek: 32 potenciálních chemických markerů, které Anamu statisticky oddělují od tymiánového i borovicového medu ze stejného regionu.

Mezi rozlišujícími látkami figurují například aucubin, catalpol, leonuriside A, picein nebo ganolucidic acid B. Zvlášť výrazná je vysoká koncentrace abscisové kyseliny, průměrně 104 mikrogramů na gram medu, která je považována za silný marker medů z rodu Erica. Studie navíc zmapovala pylový profil a napočítala 44 nektarodárných a 23 dalších rostlinných druhů, jejichž stopy se v medu odrážejí.

Podstatný detail: autoři píší o látkách „dosud nepopsaných ve vřesovém medu“ nebo „v řeckém vřesovém medu“. Ne o látkách, které absolutně neexistují nikde jinde na planetě. Rozdíl zní akademicky, ale je zásadní. Výjimečnost Anamy nespočívá v jedné zázračné molekule, nýbrž v celém chemickém otisku, v unikátní kombinaci botanického zdroje, podzimní snůšky a ostrovního pylového spektra.

Sopečná půda, nebo spíš horská izolace?

Příběh o sopečné půdě zní lákavě. Jenže oficiální geologický popis Ikarie mluví primárně o krystalických břidlicích, rulách, mramorech a granitech, tedy metamorfovaných horninách, ne o vulkanitech. Pohoří Atheras s vrcholem kolem 1 041 metrů je bezpochyby horské a izolované, ale jednoduché rovnítko „sopečný ostrov = sopečná půda pro med“ v dostupných zdrojích neobstojí.

Co se naopak doložit dá: horská izolace, absence intenzivního zemědělství v okolí včelstev a ostrovní biodiverzita vytvářejí prostředí, které se reálně promítá do chemie medu. Lokální producent Amalia, rodinná včelařská farma fungující od osmdesátých let, přesouvá úly čtyřikrát až pětkrát ročně po ostrově právě proto, aby včely sledovaly postupné kvetení od hor k pobřeží. Podle nás je právě tato kombinace malovýroby, botanické pestrosti a sezonního managementu tím skutečným důvodem odlišného složení, ne samotná geologie pod kořeny vřesu.

Jak se Anama liší od jiných vřesových medů

Slovo „vřesový med“ může znamenat různé věci. Na Šumavě i v Británii dominuje Calluna vulgaris, vřes obecný. Waleský vřesový med s chráněným zeměpisným označením PGI je známý gelovitou, tixotropní texturou a tmavě jantarovou barvou s karamelově zemitým profilem. Ikarijská Anama stojí na jiném botanickém druhu, Erica manipuliflora, a chuťově se popisuje jako kouřová, lehce hořká, mírně sladká.

Rozdíl není jen senzorický. Druhá studie z roku 2021, analyzující 25 vzorků řeckého podzimního vřesového medu z E. manipuliflora, identifikovala jako dominantní aromatické markery benzaldehyd, safranal a p-anisaldehyd. Pro uznání monoflorálního statusu navíc platí přísné řecké kritérium: minimálně 45 % pylu musí pocházet z vřesu. Oproti běžnějšímu řeckému tymiánovému medu, světlému a intenzivně aromatickému, je Anama tmavší, komplexnější a výrazně méně sladká.

Kde Anamu koupit a za kolik

Na Ikarii je situace přehledná. Producent Amalia v Agios Kirikos prodává 900 g Anamy za 18 eur, tedy zhruba 450 Kč. Vinařství Afianes nabízí bio variantu v menším balení (250 g za 12 eur, asi 300 Kč). Kdo se na ostrov vydá osobně, může zajít i do obchodu Throubi v Agios Kirikos, kde mají tradiční ikarijské produkty včetně medu.

V Česku je to složitější. Dohledatelné jsou dva e-shopy:

• AjemFIT – 250 g „borovice a vřes“ z Ikarie za 649 Kč, v době rešerše vyprodáno
• AdamRaw – 250 g „borovice a divoké květy“ z Ikarie za 739 Kč, skladem

Ani jeden z nich ale nenabízí čistou monoflorální Anamu, jde o ikarijské směsi. Kdo chce skutečný vřesový med z Erica manipuliflora, udělá lépe, když objedná přímo od řeckých producentů. Cenový skok mezi ostrovem a českým importem je přitom dvojnásobný až trojnásobný.

Zdravotní účinky: co víme a co ne

Ikaria patří mezi takzvané modré zóny, oblasti s nadprůměrnou dlouhověkostí. Projekt Blue Zones uvádí, že mnozí starší obyvatelé ostrova jedí med alespoň dvakrát denně. To je zajímavý kulturní kontext, ne důkaz léčivého účinku konkrétního produktu.

Pro ikarijskou Anamu samotnou existují chemické a pylové studie, nikoli klinické studie na lidech. Obecně pro med jako takový publikoval Oxford Academic systematický přehled kontrolovaných studií, který ukázal zlepšení některých glykemických a lipidových ukazatelů, ale jistota důkazů byla u řady parametrů nízká až střední a nešlo o ikarijský med. Bioaktivní potenciál Anama nepochybně má. Tvrdý důkaz mimořádného zdravotního efektu zatím chybí.

Na malém egejském ostrově, kde funguje hrstka včelařů a kde včelařské sdružení v Raches drží tradici od roku 1988, vzniká med, jehož chemický podpis věda teprve začíná číst. Není na něm zázračné jedno konkrétní místo ani jedna molekula; je na něm zázračné to, že celý ostrov funguje jako jedna nenapodobitelná laboratoř.