Elizabeth Bowes-Lyon přežila manžela o 50 let. Lékaři zkoumají, proč její tělo stárlo pomaleji než u ostatních Windsorů

Elizabeth Bowes-Lyonová vypila podle odhadů kolem 70 britských jednotek alkoholu týdně, čtyřnásobek doporučeného limitu. Zemřela ve 101 letech.

Foto: Picryl

Její pobočník major Colin Burgess později vzpomínal, že královna matka téměř nikdy nevynechala polední koktejl: dva díly Dubonnetu, jeden díl ginu, plátky citronu a kostky ledu. K obědu červené víno, po obědě portské, v šest večer martini a k večeři dvě sklenky růžového šampaňského. Tenhle režim udržovala dekády, přitom přežila dvě světové války, ovdovění v jednapadesáti, dvě onkologické diagnózy a celou druhou polovinu dvacátého století. Když 30. března 2002 zemřela na zámku Royal Lodge ve Windsoru, bylo jí 101 let a 238 dní. Gerontology nefascinuje její pitný režim sám o sobě, fascinuje je, že populační statistika říká jasně, že takový člověk nemá žít tak dlouho.

Co z denní rutiny prameny dokládají a co ne

Obraz „diety z ginu a ústřic“ koluje britskými médii od jejího úmrtí. Realita je přesnější a zároveň méně pohádková. Rekonstrukce zveřejněná deníkem The Guardian v roce 2002 popisuje její den takto: čaj do postele brzy ráno, pak snídaně z ovoce, toastu a vařeného vejce. Kolem 11:45 přišel na řadu první drink dne. Oběd byl jejím nejoblíbenějším jídlem, o víkendech se podávaly soufflé, krokety z humra, jehněčí s novými brambory a hráškem, scones (tradiční křehké máslové pečivo) a čokoládový dort.

Ústřice? Bezpochyby je měla ráda. Ale otevřené a ověřitelné zdroje každodenní „ústřicovou dietu“ nepotvrzují. Jde o mediálně tradovanou legendu, ne o doložený nutriční plán. Doložená je konzumace alkoholu v množství, které by dnes praktický lékař označil za vysoce rizikové.

Sedmdesát jednotek týdně versus doporučení WHO

Britské zdravotní úřady doporučují maximálně 14 jednotek alkoholu týdně. Královna matka podle konzervativní kalkulace vypila pětkrát tolik. WHO v lednu 2023 explicitně uvedla, že neexistuje zdravotně bezpečná hladina konzumace alkoholu. Americký Národní onkologický institut doplňuje, že alkohol prokazatelně zvyšuje riziko rakoviny prsu, jater, tlustého střeva, jícnu a dalších orgánů, a to i v množstvích, která společnost považuje za „umírněná“.

Přesto královna matka žila o čtyřicet let déle, než byl průměrný věk dožití britských žen její generace. Tady začíná paradox.

Přežít, oddálit, uniknout: tři cesty ke stovce

Gerontologický výzkum stoletých lidí pracuje s elegantním tříděním. Klasická studie publikovaná v The Journals of Gerontology rozlišuje tři typy centenariánů:

• Survivors (přeživší) – lidé, kteří prodělali závažnou nemoc před 80. rokem a přežili ji.
• Delayers (odkladači) – ti, u nichž se velká nemoc objevila až po osmdesátce.
• Escapers (unikači) – jedinci, kteří se hlavním nemocem vyhnuli úplně.

Švédská longitudinální studie z roku 2024 publikovaná v GeroScience ukázala, že téměř 39 % švédských centenariánů dosáhlo stovky bez infarktu, mrtvice, rakoviny nebo zlomeniny krčku stehenní kosti. Většina stoletých nemoci spíš oddaluje nebo se jim vyhýbá, zatímco jen menšina je dlouhodobě přežívá.

Královna matka podle autorizované biografie Williama Shawcrosse prodělala dvě onkologické diagnózy. Spadá tedy spíš do kategorie „survivors“, lidí s biologickou reziliencí, která jim umožňuje žít s nemocí nebo po ní neobvykle dlouho. Nejde o zázrak ginu. Jde o genetickou a imunologickou výbavu, kterou věda teprve začíná rozklíčovávat.

Co říká imunologie a genetika

Studie z posledních let ukazují, že extrémně dlouhověcí lidé mají odlišné imunitní profily: nižší míru chronického zánětu, lepší adaptivní imunitu a příznivější lipidové parametry. Přehledový článek v Cold Spring Harbor Perspectives in Medicine z roku 2023 shrnuje, že ochranné biologické faktory mohou kompenzovat rizikové expozice, jimž je jedinec vystaven. Genetika přitom hraje ve velmi vysokém věku větší roli než v nižším věku; MedlinePlus odhaduje, že dědičnost dlouhověkosti se pohybuje kolem 25 %, ale u supercentenariánů může být výrazně vyšší.

K tomu přidejme faktory, které lze jen obtížně napodobit: královna matka žila bez materiální nouze, měla přístup ke špičkové zdravotní péči, silnou sociální síť a zůstala veřejně činná jako patronka zhruba 350 organizací až do posledních let života. Sociální zapojení a funkční aktivita ve stáří přitom v gerontologii patří k nejsilnějším prediktorům přežití.

Výjimka, která potvrzuje pravidlo, ne recept

V Česku se vztahem mezi životním stylem, alkoholem a stárnutím zabývají mimo jiné kohortová studie HAPIEE vedená Státním zdravotním ústavem a pracoviště jako CELLO při Fakultě humanitních studií UK nebo CERA při Masarykově univerzitě. Žádné z nich nedospělo k závěru, že by alkohol byl ochranným faktorem dlouhověkosti. Česká data naopak ukazují, že lidé ve věku 65 let a více pijí v průměru méně než mladší věkové skupiny, a přesto čelí vyšší kumulaci zdravotních rizik.

Příběh královny matky je fascinující právě proto, že se nesmí zaměnit za radu. Jeden život, byť aristokraticky zdokumentovaný, nepřebíjí data z milionových kohort. Její koktejl nebyl receptem na 101 let. Byl součástí jejího života a vysokého věku se dožila navzdory němu, nikoli díky němu.

Gerontology dnes nezajímá, co pila. Zajímá je, proč ji to nezabilo a odpověď leží někde mezi geny, imunitou a štěstím, které věda zatím neumí předepsat.