Chaplinovu rakev ukradli tři měsíce po pohřbu. Bizarní událost jakoby režíroval sám Chaplin
Rakev s tělem Charlieho Chaplina zmizela z hřbitova v noci z 1. na 2. března 1978. Dva nezaměstnaní automechanici ji vykopali, odvezli a požadovali výkupné.
Obsah článku
Chaplin zemřel na Štědrý den v roce 1977 ve svém domě v Corsier-sur-Vevey, malé obci u Ženevského jezera v kantonu Vaud. O dva dny později, 27. prosince, ho rodina v tichosti pohřbila na místním hřbitově. Žádné davy, žádné kamery. Jen dubová rakev, čerstvá hlína a několik nejbližších. Uplynulo pětašedesát dní, a hrob byl prázdný. Začal tak jeden z nejbizarnějších kriminálních případů poválečné Evropy, ve kterém se globální sláva oběti střetla s trapnou neobratností pachatelů. Příběh, který jako by napsal sám Chaplin.
Noc, kdy zmizel Tulák
Hřbitov v Corsier-sur-Vevey nebyl hlídaný. Nejbližší dům stál asi padesát metrů od hrobů. Vyšetřovatelé později odhadli, že rakev museli vytáhnout nejméně tři silní muži, ale ve skutečnosti to zvládli dva. Roman Wardas, polský automechanik žijící ve Švýcarsku, a Gančo Ganev, jeho bulharský kolega. Pracovali po setmění a v dešti. Wardas u soudu později vypověděl, že země byla nasáklá vodou a příliš těžká; rakev proto nezakopali na místě do hlubšího hrobu, jak původně plánovali, ale naložili ji do auta a odvezli.
Tělo skončilo v mělkém hrobě uprostřed pole nedaleko Villeneuve, pár kilometrů od Ženevského jezera. Dubová rakev zůstala podle pozdějších zpráv neotevřená. Zloději nepotřebovali tělo, potřebovali páku.
Telefonáty, které je zradily
Výkupné. To byl celý plán. Wardas a Ganev kontaktovali Oonu Chaplinovou, vdovu po herci, a požadovali šest set tisíc dolarů. Poslali jí i fotografie jako důkaz, že rakev skutečně mají. Oona odmítla zaplatit. Podle pozdějších rodinných vzpomínek prohlásila, že by její muž celou situaci považoval za směšnou.
Prakticky šlo zároveň o policejní strategii. Rodina souhlasila s odposloucháváním domácí telefonní linky a spolupracovala s vyšetřovateli. Pachatelé mezitím snižovali požadovanou částku a volali znovu a znovu, z veřejných telefonních budek v Lausanne a okolí. Policie nasadila dohled na přibližně dvě stě budek v regionu. 17. května 1978, po jedenácti týdnech sledování, zadrželi jednoho z mužů přímo během hovoru. Druhý padl krátce nato. Téhož dne policie našla i rakev.
Groteskní posmrtná komedie
Eugene Chaplin, syn slavného komika, později vzpomínal na atmosféru v rodinném sídle jako na „hroznou“. Přicházely falešné výhrůžné hovory, padaly hrozby namířené proti dětem. Kontext doby situaci ještě přiostřoval, neboť ve stejných týdnech otřásl Itálií únos a vražda politika Alda Mora.
Jeden detail ale celý případ posunuje z kriminální kroniky do chaplinovské grotesky. Policie se pokusila o fingované předání výkupného: agenta převlékla za rodinného šoféra a vyslala ho v Chaplinově voze. Jenže místní pošťák, který znal všechny řidiče v okolí, si neznámého muže za volantem všiml, začal ho sledovat, a v nastalém zmatku policisté zadrželi jeho. Jde o pozdější rodinné podání, ne o ověřený policejní záznam, ale Eugene Chaplin ho vyprávěl s úsměvem, který by jeho otec nepochybně ocenil.
Rozsudek a betonový epilog
V prosinci 1978 stanuli oba muži před soudem v Corsier-sur-Vevey. Wardas jako strůjce a organizátor vydírání dostal čtyři a půl roku vězení. Ganev, považovaný za podřízeného pomocníka, vyvázl s osmnácti měsíci podmíněně. Motivace? Wardas u soudu přiznal, že byl bez práce a nápad dostal z novinové zprávy o podobném případu v Itálii. Chtěli přitom peníze na otevření autoservisu.
Oba pachatelé poslali Ooně omluvný dopis. Podle rodinného podání jim odpustila. Když se ozvala i manželka jednoho z nich, Oona prý odepsala: „Už jsem vám odpustila.“
Hrob, který už nikdo nevykope
Chaplinova rakev se vrátila na původní místo na hřbitově v Corsier-sur-Vevey. Tentokrát ji ale rodina nechala zalit betonem. Dnes tam vedle sebe leží Charlie a Oona pod střídmým náhrobkem s letopočty 1889–1977. Nedaleko, v bývalém Chaplinově sídle, funguje muzeum Chaplin’s World. Dva nezaměstnaní mechanici chtěli z mrtvého komika vytřískat peníze na autoservis. Skončili před soudem a Chaplin, jako vždycky, dostal poslední slovo.