Schwarzenberský kanál využil spád vody k plavení dřeva mezi povodím Vltavy a Dunaje. Ve své době přelstil rozvodí

Na Šumavě se skrývá vodní dílo, které koncem 18. století převedlo vodu z povodí Vltavy do povodí Dunaje, bez čerpadel, bez zdymadel, jen gravitací.

Foto: Pudelek - licence CC BY-SA 3.0

Schwarzenberský plavební kanál nemá vyhlídkovou plošinu nad hladinou ani fotogenický odraz smrků ve vodě. Je to úzký příkop v lese, lemovaný mechem a kameny. Přesto jde o jednu z nejpozoruhodnějších technických staveb v Česku, národní kulturní památku, která v horském terénu dokázala něco, o čem se staletí jen mluvilo: propojit dvě velká evropská povodí. Myšlenka spojit Vltavu s Dunajem se v českých pramenech objevuje už za Karla IV. Realizace přišla o čtyři sta let později, když prudce vzrostla cena dřeva a schwarzenberské panství potřebovalo dostat šumavské kmeny do Vídně.

Inženýr, který začal zkouškou u Růžového vrchu

Josef Rosenauer, knížecí inženýr, nevsadil na jeden velký překop. V roce 1789 nejprve u Růžového vrchu zkušebně propojil potok Ježovou v povodí Vltavy se Světelským potokem v povodí Dunaje. Když voda skutečně přetekla přes rozvodní čáru, měl důkaz, že gravitační převod funguje. Teprve pak se rozjela stavba hlavního kanálu, na níž ručně a bez strojů pracovalo více než tisíc dělníků.

Klíčem nebyl žádný zázračný patent, ale precizní geodézie a hydraulika. Kanál má průměrný spád pouhých 0,2 %. Napájí ho 27 přítoků. Vodu dodávají Plešné jezero, které se už v roce 1791 proměnilo v regulační nádrž, a soustava dalších nádržek a stavidel. Dřevo se plavilo po vodě, která po překročení rozvodí odtékala k Dunaji místo k Severnímu moři. Žádná pumpa, žádný motor, jen přesně spočítaný sklon a dostatek vody ve správný čas.

Proč nejde o „jediný kanál přes rozvodí v Evropě“

Občas se o Schwarzenberském kanálu píše jako o světovém unikátu. Tak jednoduché to není. Historický Ludwigův kanál v Bavorsku propojil Dunaj s Rýnem pomocí stovky zdymadel už v roce 1846 a dnešní kanál Mohan–Dunaj dělá totéž v moderním měřítku. Oba překonávají hlavní evropské rozvodí.

Schwarzenberský kanál je ale jiný typ díla. Není to lodní průplav s masivní infrastrukturou. Je to horský plavební kanál na dříví, který funguje čistě gravitačně v terénu, kde se nadmořská výška pohybuje kolem tisíce metrů. Podle nás právě v tom spočívá jeho skutečná výjimečnost, v kombinaci horského prostředí, gravitačního řešení a hospodářského účelu zásobovat palivem vzdálenou metropoli. Oficiální české zdroje ho oprávněně označují za jediný úspěšně realizovaný projekt vodního propojení povodí Vltavy a Dunaje.

Proč ho turisté objevují tak pomalu

Ledovcová jezera mají vyhlídky, modrou hladinu a silnou značku. Černé jezero, Čertovo jezero, Plešné jezero, to jsou ikony, které se vejdou na pohlednici. Kanál je liniová stavba rozprostřená na desítky kilometrů lesem. Nemá jeden ikonický bod.

K tomu přistupuje historie. Celá oblast kolem kanálu ležela v hraničním pásmu a turistům se naplno otevřela až po roce 1990. Jak připomíná oficiální přeshraniční web kanálu, dílo „dlouho existovalo v tajnosti“. Zatímco jezera měla desetiletí na to stát se symbolem Šumavy, kanál dohání ztracený čas teprve třicet let.

Přitom trasa nabízí víc, než se zdá na první pohled: tunel u osady Jelení dlouhý 419 metrů, Rosenauerovu kapličku, akvadukt u Rossbachu, nádrž Říjiště, spáditý úsek pod Morau i původní sáhové kameny, jimiž se kdysi měřilo splavené dřevo.

Jak se tam dostat v sezoně 2026

Nejpřístupnější nástupní místo je u Jeleních Vrchů, kde se parkoviště nachází přímo před dolním portálem tunelu. Z Nové Pece vede ke kanálu devět kilometrů dlouhá zeleně značená cesta po rovinatém štěrkopískovém povrchu vhodném i pro kola. Další oblíbený bod je Rosenauerův pomník u Nového Údolí.

Důležité omezení pro letošek: NP Šumava uvádí uzavírku lesní cesty podél kanálu v úseku Rosenauerův pomník – Oslí cesta, a to od 1. června do 31. října 2026 kvůli opravám. Kdo chce vidět celou trasu, měl by plánovat cestu od Jeleních Vrchů směrem k Nové Peci.

Obec Nová Pec navíc v kalendáři pro sezonu 2026 uvádí ukázky plavení dřeva v termínech od 2. května do 5. září, což je jeden z mála způsobů, jak si představit, jak kanál skutečně fungoval, když jím po vodě sjížděly tisíce kmenů směrem k Vídni.

Poslední hospodářský plavební příkaz byl vydán 20. března 1961. Dřevo už kanálem nepluje. Ale voda v něm stále teče tím směrem, který jí před dvěma sty třiceti lety určil inženýr s nivelačním přístrojem a tužkou.