Pět tisíc let starý pohřeb v Německu vyvolává otázky o násilí a rituálech. Tělo leželo v peci s proraženou lebkou

Mladý muž ležel ve skrčené poloze v pecní jámě na návrší u sasko-anhaltského Gerstewitz. Lebku měl poraněnou. Pohřbili ho před zhruba pěti tisíci lety.

Foto: Pixnio

Nález oznámil 15. června 2026 Zemský úřad pro památkovou péči a archeologii Saska-Anhaltska (LDA). Archeologové na něj narazili při záchranném výzkumu před stavbou elektrického koridoru SuedOstLink, který má napříč východním Německem propojit větrné elektrárny se spotřebiteli na jihu. Místo, kde kostra ležela, není běžný hřbitov. Je to pecní jáma, objekt, který v eneolitu sloužil k výpalu keramiky nebo zpracování potravin a který bývá zpravidla prázdný. Právě tato nesrovnalost spolu se stopami násilí na lebce otevírá tři možné scénáře: vraždu, smrt v boji, nebo lidskou oběť. Žádný z nich zatím nelze potvrdit ani vyloučit.

Typický mrtvý na netypickém místě

Kultura šňůrové keramiky, do které hrob spadá, zanechala po střední Evropě tisíce pohřbů s poměrně přísným kánonem. Muži leží na pravém boku, skrčení, orientovaní hlavou k západu a obličejem k jihu. Právě tak ležel i muž z Gerstewitz, odhadem pětadvacetiletý. Jenže standardní šňůrový hrob vypadá jinak: vykope se do země, obloží kameny nebo dřevem a mrtvému přidají keramiku zdobenou otisky šňůry, kamenný sekeromlat, případně pazourkové čepele. Patnáct takových „učebnicových“ hrobů odkryl tým LDA jen o pár desítek kilometrů dál, u obce Krauschwitz, v létě 2025.

V Gerstewitz chybí zmínka o milodarech. A především: tělo neleží v hrobové jámě, nýbrž v objektu, který sloužil úplně jinému účelu. Pecní jámy kultury šňůrové keramiky občas obsahují celé kusy dobytka nebo částečně rozebrané psí kostry, což samo o sobě naznačuje obětní praktiky. Celý lidský pohřeb v takové jámě je ale výjimka, která si žádá vysvětlení.

Tři scénáře, žádná jistota

Poranění lebky je klíčová, ale nejednoznačná indicie. LDA ve svém sdělení z 15. června mluví o „peri- nebo antemortálním poranění“, tedy o zranění vzniklém v době smrti nebo krátce před ní. To vylučuje posmrtné poškození, ale neříká nic o motivu.

• Vražda: Muž mohl být zabit a uložen do jámy, která se zrovna nabízela. Pecní objekt by pak nebyl rituální volba, ale improvizace.
• Smrt v boji: Poranění lebky odpovídá úderu tupým předmětem, což je v eneolitu běžná bojová zbraň. Mrtvý bojovník mohl být pohřben mimo řádné pohřebiště, protože zemřel daleko od domova.
• Lidská oběť: Uložení do pecní jámy, kde se jindy nacházejí obětované zvířecí kostry, by dávalo symbolický smysl. Podle sekundárního zdroje citujícího archeologa Olivera Dietricha mohly podobné rituály směřovat k neznámým božstvům.

Rozhodnout mezi těmito variantami mají laboratorní analýzy. LDA zatím neupřesnilo, které metody nasadí ani kdy výsledky zveřejní. Dá se čekat minimálně antropologické a paleopatologické vyhodnocení lebky, radiokarbonové datování a možná izotopová analýza stravy a původu.

Gerstewitz: krajina, která láká k rituálům

Nový hrob není první zvláštností z tohoto návrší. V létě 2025 oznámilo LDA objev dvanácti rituálních jam starší salzmündské kultury (přibližně 3400–3050 př. n. l.), tedy z doby o několik staletí dřívější. Jámy o průměru dvou až tří metrů a hloubce přes dva metry obsahovaly pozůstatky spálených domů, psí kostry, lidské lebky a obětní keramiku. U některých těl byly patrné stopy násilí a opakované manipulace s ostatky. V jedné přestavěné pecní jámě ležela dokonce dvojice mrtvých.

Paralela je nápadná. Dvě odlišné kultury, dělené staletími, si na stejném návrší vybraly stejný typ objektu, pecní jámu, k uložení lidských ostatků za okolností, které se vymykají běžnému pohřebnímu ritu. Gerstewitz přitom nese stopy osídlení sahající až k baalberské kultuře, tedy zhruba šest tisíc let do minulosti. Kombinace vyvýšené polohy, přehledu nad krajinou a úrodného zázemí z něj zřejmě dělala místo, ke kterému se lidé vraceli generaci za generací a kde opakovaně lámali vlastní pravidla.

Český kontext: šňůrová keramika doma

Kultura šňůrové keramiky nebyla jen středoněmecká záležitost. Na území Čech eviduje Archeologický ústav AV ČR v Praze rozsáhlé pohřebiště ve Vliněvsi u Mělníka se 75 hroby, brněnská pobočka pak spravuje katalog nálezů z Moravy a přilehlého Slezska. Šňůroví lidé tedy žili, umírali a byli pohřbíváni i u nás, ve stejných skrčených polohách, se stejnými sekerami a zdobenou keramikou. Přímá paralela gerstewitzského typu, tedy muž s poraněnou lebkou v pecní jámě, ale z českých lokalit dosud hlášena nebyla.

Stojí za zmínku i to, že formulace „pět tisíc let“ je zatím mediální zkratka. LDA zveřejnilo pouze kulturní zařazení do intervalu zhruba 2900–2050 př. n. l. Pevné radiokarbonové datum neexistuje, a právě to bude jedním z nejočekávanějších výstupů laboratorního zpracování.

Výzkum podél trasy SuedOstLinku má podle dostupných informací pokračovat minimálně do roku 2027. Gerstewitzské návrší ještě neřeklo poslední slovo a každá další vrstva může posunout hranici mezi tím, co o eneolitickém násilí víme, a tím, co si zatím jen domýšlíme.