Oko tornáda není metafora. Vědci, který se v něm ocitl, trvalo 18 let, než dokázal popsat, co zažil

Perry Samson řídil Chevrolet Cobalt po silnici v severozápadním Kansasu, když ho pohltila zeď trosek. Přežil. Osmnáct let mu trvalo, než popsal, co se uvnitř dělo.

Foto: Picryl

Samson není lovec bouřek z dokumentů na Netflixu. Je emeritním profesorem atmosférických věd na University of Michigan a v roce 2008 vedl studentský terénní výjezd za supercelami poblíž městečka Oberlin. Studenti v ostatních autech stihli ujet. On ne. Během desítek sekund se ocitl v prostoru, kde přestal fungovat zrak, sluch zahltilo hučení větru a jediný spolehlivý vjem byla bolest v uších. V textu pro popularizační sérii The Conversation zveřejněném letos v březnu popsal, co se s lidským tělem děje, když ho obklopí jádro tornáda, a proč většina lidí v téže pozici nemá šanci to vyprávět.

Co Samson popsal zevnitř

Zapomeňte na dramatický trychtýř, který točí kamery z bezpečné vzdálenosti. Samson popisuje tři věci najednou: prudkou změnu tlaku, absolutní tmu a vítr, který auto držel na místě silou, proti níž motor nezmohl nic.

Tlakový skok přirovnal k jízdě výtahem přes dvacet pater za deset sekund, jenže bez výtahu a bez možnosti vyrovnat tlak v uších polknutím. Bolest v hlavě a uších přišla okamžitě. Měřicí stanice v okolí zaznamenaly vítr kolem 241 km/h; v rozhovoru pro Live Science z dubna 2026 Samson odhadl, že uvnitř víru mohly rychlosti dosahovat spíš 322 km/h. Viditelnost? Nulová. Kamera, kterou měl v autě, nezachytila nic, jen černou „polévku“ z prachu, hlíny, trávy a kusů stromů. Celé kritické okno trvalo méně než minutu.

Důležitý terminologický detail: „oko tornáda“ není totéž co oko hurikánu. U hurikánu jde o relativně klidný střed s klesajícím vzduchem. U tornáda žádné klidné oko neexistuje. Odborná literatura mluví o jádru víru, oblasti s nejnižším tlakem a nejvyšším chaosem, kde se koncentrují trosky, prach a maximální rychlosti větru. Samson nestál v klidu uprostřed. Stál v nejhorším místě, jaké bouře nabízí.

Proč přežil, a proč to není návod

Samson sám to shrnul bez příkras: přežil díky rozhodnutím za zlomek vteřiny a obrovské dávce blbého štěstí.

Když viděl, že tornádo míří na něj, pokusil se ujet na východ. Nestíhal. Dveře auta nešly otevřít, vítr je držel zavřené. Učebnicový únik do příkopu u silnice nepřicházel v úvahu. Udělal tedy jediné, co mu zbývalo: otočil Cobalt čelem proti větru, aby zmenšil boční nápor a snížil šanci, že auto vítr podebere a převrátí. Pak se sklonil co nejníž pod úroveň oken.

Po průchodu víru bylo auto zabořené v bahně. Část střechy nadzvednutá. V každé spáře karoserie natlačená sláma. A Samson naživu.

Jenže z toho nelze dělat univerzální postup. Americká National Weather Service jasně říká, že auto je v tornádu nebezpečné místo a zůstat v něm je jen krajní nouzová varianta. Prioritou je vždy pevná budova. Pokud není dostupná, doporučení zní: zastavit, zůstat připoutaný, hlavu pod úroveň oken, zakrýt ji rukama nebo dekou. Příkop je alternativa jen tehdy, když je prokazatelně níž než silnice a lze se do něj bezpečně dostat. Obě varianty (auto i příkop) poskytují malou ochranu. Samsonův manévr s otočením vozu fungoval v jeho konkrétní situaci. Zobecnit ho na radu pro veřejnost by bylo nezodpovědné.

Co v tornádech skutečně zabíjí

Náhlá změna tlaku skutečně ohrožuje vzduchové dutiny v těle: střední ucho, vedlejší nosní dutiny, při extrémním rozdílu i plíce. Mechanismus je stejný jako u barotraumatu potápěčů, rychlá dekomprese poškodí tkáň, která nestihne vyrovnat tlak. Studie přeživších tornád ukazuje, že 42 % z nich popisovalo tlakové změny.

Ale epidemiologická data říkají něco složitějšího. Analýza CDC po masivním tornádovém výbuchu v dubnu 2011, který si vyžádal 338 obětí v pěti amerických státech, ukázala, že 95,6 % úmrtí mělo podobu traumatu, často multisystémového, s častými poraněními hlavy. Lidé umírali pod zhroucenými domy, zasaženi létajícími troskami, odmrštěni větrem do pevných překážek. Tlak je součást smrtící rovnice, ne její jediný člen. Samson přežil i proto, že ho vítr nevyhodil z auta a žádný kus stromu neprorazil čelní sklo.

Může se totéž stát v Česku?

Ano. A už se stalo. Moravské tornádo z 24. června 2021 bylo mezinárodním průzkumem ESSL a partnerů hodnoceno jako IF4 s odhadovanou maximální rychlostí kolem 380 km/h, výrazně nad tím, co Samson naměřil v okolí svého tornáda v Kansasu. Dráha zkázy měřila 27,1 kilometru.

Podle ČHMÚ se slabší tornáda v Česku vyskytují relativně pravidelně, v řádu jednotek až vyšších jednotek případů ročně. Velmi silná jsou velmi vzácná. Extrémně silná výjimečně vzácná. Ale „výjimečně vzácná“ neznamená „nemožná“, to Hodonínsko, Lužice a Moravská Nová Ves vědí z vlastní zkušenosti.

Proč to Samson popsal až teď

Osmnáct let je dlouhá doba. Ale Samsonovo svědectví není reakcí na novou katastrofu, je odpovědí na dětskou otázku. Text vyšel 23. března 2026 v rámci série Curious Kids na platformě The Conversation, kde se vědci srozumitelně vyjadřují k otázkám od dětských čtenářů.

Hodnota jeho popisu nespočívá v tom, že by řekl něco, co meteorologie neví. Spočívá v tom, že jde o vzácnou kombinaci: přeživší, který je zároveň odborník a který měl v autě přístroje. Studie měření přímo uvnitř tornád připomínají, že pozorování u země uvnitř víru jsou extrémně vzácná. Většina toho, co o tornádech víme, pochází z dálkového měření, radarů a analýzy škod po průchodu.