Mrtvé moře ztrácí metr hladiny ročně. Odběr vody z řeky Jordán narušil přírodní rovnováhu nenávratně

Mrtvé moře ztratilo od roku 1930 téměř polovinu své rozlohy. Na jordánské straně se břeh místy posunul o dva a půl kilometru.

Foto: Daniel Baránek - licence CC BY-SA 3.0

Čísla znějí jako geologická minulost, jenže tady se neměří v tisíciletích, ale v dekádách. Hladina nejníže položeného jezera planety klesá tempem přes metr ročně a v roce 2024 se zastavila na kótě minus 439 metrů pod úrovní moře. Za poklesem nestojí klimatická změna ani přirozený cyklus. Stojí za ním dvě rozhodnutí, která lidé v regionu učinili v šedesátých letech minulého století, a od té doby je nikdy neodvolali.

Rozbité rovnice: méně dovnitř, víc ven

Mrtvé moře je bezodtoké jezero. Nemá žádný odtok; voda z něj odchází jedině odparem. Aby hladina zůstávala stabilní, musí přítok z řek a pramenů vyrovnávat to, co slunce a vítr odnesou. Přesně tato rovnováha se v šedesátých letech rozpadla.

V roce 1964 spustil Izrael Národní vodní přivaděč, který odvádí vodu z horního Jordánu na jih země. Téměř současně začalo Jordánsko budovat kanál, který stahuje vodu z řeky Jarmúk, hlavního přítoku Jordánu, do zavlažovacích soustav v údolí. Výsledek: řeka Jordán, kdysi hlavní zdroj sladké vody pro Mrtvé moře, dnes přivádí zlomek původního průtoku. Podle zprávy izraelského geologického ústavu šlo o prudký a trvalý zlom, který spustil pokles hladiny viditelný už v sedmdesátých letech.

K tomu přibyl druhý úder. Na jižním konci jezera provozují izraelská firma Dead Sea Works a jordánská Arab Potash Company obří odpařovací pánve, ve kterých se z jezerní vody získává potaš, brom a hořečnaté minerály. Průmysl tak z jezera odebírá další stovky milionů kubíků ročně. Vodní bilance je hluboce záporná: odpar a průmyslový odběr dohromady převyšují veškerý přítok.

Břeh, který utíká

Když hladina klesne o metr, u mělkého pobřeží to může znamenat desítky metrů obnažené půdy. A metr ročně se sčítá. Studie publikovaná v recenzovaném časopise Solid Earth zmapovala jordánskou oblast Ghor Al-Haditha a zjistila, že mezi lety 1967 a 2017 se pobřežní linie posunula o 0,3 až 2,5 kilometru podle konkrétního úseku. Po roce 2000 činil průměrný roční ústup v jižní části zhruba 45 metrů.

Rozloha jezera to ilustruje ještě názorněji:

Rok	Rozloha
1930	1 050 km²
1997	640 km²
2016	605 km²

Jižní pánev, kdysi přirozená součást jezera, dnes prakticky neexistuje jako přírodní vodní plocha; nahradily ji průmyslové odpařovací nádrže. Severní pánev se dál zmenšuje.

Propady, které přicházejí bez varování

Ustupující voda za sebou nechává víc než suchou zem. Pod povrchem se rozpouštějí solné vrstvy, které dříve stabilizovala slaná podzemní voda. Jakmile hladina klesne a do podloží pronikne méně mineralizovaná voda, sůl se rozpustí, vznikne dutina a povrch se propadne. Některé krátery dosahují hloubky 25 metrů a průměru 40 metrů. Ve zkoumané jordánské oblasti bylo mezi lety 1985 a 2017 zmapováno přes 1 150 takových propadů. Otevírají se náhle, bez varování, a zničily už silnice, zemědělskou půdu i části turistické infrastruktury.

Právě propady jsou důvodem, proč řada kdysi oblíbených pláží na izraelské i jordánské straně musela být uzavřena. Spontánní procházka po opuštěném pobřeží dnes není romantika, ale hazard.

Průmysl, který platí a ničí zároveň

Dead Sea Works není okrajový podnik. Zvláštní zpráva izraelského státního kontrolního úřadu z března 2025 uvádí, že firma v roce 2023 odvedla na zákonných poplatcích přibližně 3,7 miliardy korun. Zároveň jí audit vytýká závažná regulační selhání a environmentální škody. Je to učebnicový případ, kdy ekonomický přínos a ekologická devastace běží souběžně, a stát dlouhodobě nedokázal nastavit pravidla, která by obojí vyvážila.

Řešení se hledá roky. Nejambicióznějším nápadem byl kanál z Rudého moře, který měl přivádět do Mrtvého moře mořskou vodu a zároveň pohánět odsolovací stanice. Projekt se ale rozpadl kvůli směsi environmentálních výhrad (co udělá mořská voda s chemií hypersalinního jezera?) a politického tření mezi Izraelem, Jordánskem a Palestinskou samosprávou. Studie Světové banky identifikovaly rizika, regionální dohoda se nikdy nedotáhla.

Destinace, která žije dál, jen jinak

Přes všechny alarmující zprávy Mrtvé moře jako turistická destinace nezmizelo. Na izraelské straně funguje například pláž Kalia Beach s každodenním provozem a kyvadlovou dopravou k ustupující vodní hladině. Na jordánské straně nabízí přímý přístup k pláži resort Dead Sea Spa. Izraelské ministerstvo vnitra na začátku roku 2026 oznámilo přípravu nových bezpečných koupacích pláží do konce téhož roku. Stát tedy stále investuje do udržení návštěvnosti, ale už v režimu, který počítá s tím, že břeh se bude posouvat dál.

Srovnání s Aralským jezerem se nabízí a odborná literatura toto srovnání přímo provádí. Aral je extrémní případ: po odklonu dvou hlavních řek se rozpadl na oddělené zbytky a způsobil ekologickou katastrofu celého regionu. Mrtvé moře zatím tak daleko není. Ale mechanismus je totožný: lidé přesměrovali vodu, která jezero živila, a nechali ho na pospas odparu.

Každý rok, kdy pokles pokračuje, se mění mapa, posouvají pláže a otevírají nové krátery. Mrtvé moře neumírá náhle. Umírá po metrech a každý z nich je měřitelný.