Nový druh jedovatého chřestýšovce z Číny. Jasně zelený had dostal jméno po slavném filozofovi Lao´c

V horských lesích západního S‘-čchuanu se desítky let skrýval had, kterého vědci považovali za někoho jiného. Teď dostal vlastní jméno.

Foto: Václav Šilha - licence CC BY-SA 4.0

Příběh začíná v září 2021 na svazích Sněžné hory Si-ling, uprostřed Národního parku obří pandy. Člen výzkumného týmu z čchengtuského Institutu biologie sahá po větvi dva metry nad zemí a travně zelený had ho uštkne do ruky. Do deseti minut otok sahá přes celou dlaň, za hodinu až k lokti. Nemocnice, polyvalentní antisérum, týden rekonvalescence. Bolestivá epizoda ale přinesla klíčový vzorek tkáně, a ten nakonec pomohl prokázat, že had, kterého všichni znali jako bambusového chřestýšovce Trimeresurus stejnegeri, je ve skutečnosti samostatný, dosud nepopsaný druh.

Sedm desetiletí pod cizím jménem

První exempláře tohoto hada leží v muzejních sbírkách od roku 1956. Další přibyly v roce 1963. Pokaždé je taxonomové zařadili k druhu T. stejnegeri, jehož typová série pochází z pobřežní provincie Fu-ťien, přes tisíc kilometrů na východ. Nikdo neměl důvod pochybovat: zelený chřestýšovec v horském lese prostě vypadal jako zelený chřestýšovec v horském lese.

Změnu přinesla až kombinace dvou přístupů. Tým vedený Po Cchaiem a Li Tingem z čchengtuského Institutu biologie nejprve detailně přeměřil muzejní kusy i čerstvě odchycené jedince z let 2021, 2024 a 2025. Pak porovnal tři mitochondriální geny u dvaceti nově získaných sekvencí. Výsledek publikovaný v lednu 2026 v časopise Zoosystematics and Evolution byl jednoznačný: had ze západního S‘-čchuanu tvoří samostatnou evoluční linii. Dostal jméno Trimeresurus lii a anglické označení Huaxi Green Pitviper.

Jak ho poznat, a proč to nebylo snadné

Na první pohled je T. lii uniformně travně zelený, bez pruhů a skvrn. Právě ta jednobarevnost ho činí snadno zaměnitelným s příbuznými druhy. Rozdíly se ukazují až při bližším pohledu:

• Oči: Samci mají jantarově zbarvené duhovky, samice oranžovožluté. U T. stejnegeri jsou barvy odlišné.
• Proužek za okem: U samců T. lii vede výrazná červenobílá linka od oka ke druhé horní pyskové šupině. Samice mají kresbu žlutější a méně kontrastní.
• Šupiny na hlavě: Temporální a týlní šupiny jsou hladké. U T. stejnegeri nesou kýly, drobný, ale taxonomicky rozhodující detail.
• Velikost: Nový druh dorůstá větší celkové délky než jeho dosud zaměňovaný příbuzný.

Had je převážně noční lovec, nejaktivnější je od července do září a odpočívá typicky dva až pět metrů nad zemí v korunách stromů. Jedna dočasně chovaná samice porodila v polovině srpna osm mláďat, tudíž jde o vejcoživorodý druh.

Laozi v názvu hada

Druhové jméno lii odkazuje na Li Era, historickou postavu tradičně ztotožňovanou s filozofem Laoziem (Lao´c). Podle pravidel Mezinárodního kodexu zoologické nomenklatury je pojmenování druhu po konkrétní osobě zcela standardní: mužské jméno v genitivu dostává koncovku -i. Neobvyklé je spíš zdůvodnění, které autoři uvedli v etymologii: Laoziho učení o harmonickém soužití člověka a přírody podle nich přesně vystihuje ochranářský étos Národního parku obří pandy, kde had žije.

Není to přitom ojedinělý případ poetického pojmenování v rodu Trimeresurus. V roce 2025 popsali vědci z jihočínského Kunmingu druh T. loong, „malý drak“. O tři roky dříve přibyl T. mayaae ze severovýchodní Indie. Rod dnes čítá nejméně 58 popsaných druhů a tempo nových objevů naznačuje, že konečné číslo je stále otevřené.

Park pand jako skrytá pokladnice

Národní park obří pandy vznikl primárně kvůli ochraně ikonického medvěda. Rozprostírá se přes horské lesy západního S‘-čchuanu a podle oficiálních údajů hostí přes 8 000 druhů živočichů. Panda tu funguje jako takzvaný deštníkový druh: ochrana jejího habitatu (omezení těžby, propojení izolovaných populací koridory, zonace na přísně chráněná jádra a nárazníková pásma) automaticky chrání i tisíce méně nápadných organismů. Studie z roku 2025 publikovaná v npj Biodiversity potvrdila, že tento efekt je měřitelný i u dalších souběžně žijících druhů.

Trimeresurus lii je zatím znám jen z úzkého pásu západního S‘-čchuanu, konkrétně z oblasti Sněžné hory Si-ling a okolí posvátné hory Emej, v nadmořských výškách zhruba 1 100 až 1 500 metrů. Hora Emej je na seznamu světového dědictví UNESCO mimo jiné právě pro mimořádnou biodiverzitu: přes 3 200 druhů rostlin a 2 300 druhů živočichů na přechodu mezi S‘-čchuanskou pánví a východním Himálajem. Autoři studie k novému chřestýšovci výslovně upozorňují, že složitá topografie a klimatická rozmanitost oblasti skrývají „četné dosud nezdokumentované linie“. Číslo k nim ale nepřipojují.

Samotný popis nového druhu nezmění právní status parku ani jeho ochranné zóny. Změní ale argumentaci: správci území teď mají v ruce další důkaz, že kromě pand tu žijí úzce endemické druhy, které potřebují vlastní pozornost při plánování konektivity habitatů podél výškových gradientů.