Vědci odhalili tajemství naší DNA. Neandertálští muži měli v pravěku jasnou slabost pro lidské ženy

Chromozom X moderních lidí nese nápadně málo neandertálské DNA. Nová studie v Science teď vysvětluje proč a ukazuje na muže.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Dvanáct let hledali genetici odpověď na jednu z nejpodivnějších záhad lidského genomu. Neafričané dnes nesou zhruba dvě až tři procenta neandertálské DNA, jenže na chromozomu X je jí zlomek oproti zbytku. Říká se tomu „neandertálská poušť“, rozsáhlé úseky, kde stopa po našich pravěkých příbuzných téměř chybí. Dosavadní vysvětlení znělo logicky: neandertálské geny na X chromozomu byly pro moderní lidi biologicky škodlivé, a tak je přirozený výběr postupně vymazal. Tým genetika Alexandra Platta z Pensylvánské univerzity ale 26. února 2026 přišel s jinou odpovědí. Poušť nevytvořila evoluce. Vytvořil ji opakovaný vzorec, v němž se neandertálští muži pářili se ženami Homo sapiens, a ne naopak.

Zrcadlo v neandertálském genomu

Klíč k objevu neleží v naší DNA, ale v DNA samotných neandertálců. Plattův tým analyzoval tři nejkvalitnější neandertálské genomy, z jeskyní Altaj, Čagyrskaja a Vindija, a hledal v nich opačnou stopu: kolik DNA moderních lidí se dostalo do neandertálského genofondu. Výsledek byl překvapivě asymetrický. Neandertálské X chromozomy nesly o 62 procent více DNA moderních lidí než neandertálské autozomy, tedy běžné chromozomy mimo pohlavní pár. Přesně takový zrcadlový vzorec předpovídají modely pro situaci, kdy křížení probíhalo převážně jedním směrem: neandertálský muž a žena Homo sapiens.

Logika dědičnosti X chromozomu je přitom elegantně jednoduchá. Muž nese jeden X a jeden Y chromozom, žena dva X. Když neandertálský muž zplodí potomka s moderní ženou, jeho X chromozom předá jen dcerám, a do lidského genofondu tak vstupuje méně neandertálských X chromozomů, než kdyby křížení probíhalo symetricky. Zároveň se do neandertálské populace přes tyto svazky dostává víc lidských X chromozomů. Přesně to data ukazují.

Stará hypotéza pod tlakem

V roce 2014 publikoval tým kolem Srirama Sankararamana v Nature vlivnou studii, která „neandertálské pouště“ vysvětlovala biologickou nekompatibilitou. Neandertálské varianty na X chromozomu měly snižovat plodnost hybridních mužů, podobně jako u mezidruhových kříženců dnes. Odpovídal tomu i fakt, že nejsilnější úbytek neandertálské DNA se nacházel právě u genů aktivních ve varlatech.

Plattova studie tuto hypotézu neruší úplně, ale výrazně ji oslabuje. Samotná selekce podle autorů nedokáže vysvětlit zrcadlový přebytek lidské DNA na neandertálském X chromozomu. Matematické modely, které tým testoval, ukazují, že asymetrické křížení je nejúspornější vysvětlení pro oba vzorce najednou, poušť na lidském X i přebytek na neandertálském. Negativní selekce mohla působit jako doplňkový faktor, hlavní příčinou ale zřejmě nebyla.

Proč zrovna tímto směrem

Genom dokáže odhalit, že nerovnováha existovala. Nedokáže ale říct proč. Platt v rozhovoru pro ORF přiznal, že z DNA nelze vyčíst, zda šlo o vzájemnou přitažlivost, sociální toleranci jen v jednom směru, nebo úplně jiný mechanismus. Sám spekuloval o možné roli tehdejších představ o maskulinitě, ale zdůraznil, že to není výsledek studie.

Zdroj fotografie: Neanderthal Museum Mettmann - licence CC BY-SA 4.0

Co víme jistě: genový tok mezi oběma druhy nebyl jednorázový ani jednosměrný. Tentýž tým už v roce 2023 ukázal, že asi šest procent genomu altajského neandertálce pocházelo z anatomicky moderních lidí po introgresi zhruba před 250 tisíci lety. Studie z roku 2020 zase doložila, že neandertálci v určitém bodě kompletně nahradili svůj původní Y chromozom variantou od moderních lidí. Kontakt byl dlouhý, opakovaný a složitý. Nová studie ale říká, že v epizodě, která nejvíc formovala dnešní lidský genom, datované do období zhruba 45 až 49 tisíc let před současností, měl jasný směr.

Co to znamená pro nás

Každý Evropan, Čech nevyjímaje, nese v sobě stopu těchto dávných setkání. Přesný český průměr neandertálské příměsi nikdo neměřil, ale jako neafrická populace spadáme do pásma dvou až tří procent. Práce z roku 2024 v Nature dokonce pracovala se Zlatým koněm, jedním z nejstarších známých zástupců moderních lidí v Evropě, nalezeným v Česku, a potvrdila, že nesl tutéž hlavní neandertálskou příměs jako ostatní neafričané.

Kdo chce svou neandertálskou stopu vidět na vlastní oči, může sáhnout po komerčních genetických testech. Například 23andMe pracuje s více než dvěma tisíci známými neandertálskými variantami. Výsledek ale neudává přesné „procento neandertálce v člověku“, zachytí jen zlomek celkové stopy a řekne spíš něco o hluboké populační historii než o konkrétním pravěkém předkovi.