Doma lhali o Rumunsku, táhla je divočina. Záhada zmizení tří českých studentů v Albánii trvá čtvrtstoletí
Tři mladí Češi překročili 7. srpna 2001 hranici do severní Albánie. Od té chvíle o nich nikdo nemá jedinou ověřenou zprávu.
Obsah článku
Lenka Tučková měla třiadvacet let a od října ji čekalo studium medicíny v Německu. Michal Pavelka, stejně starý, se s ní znal z pražského gymnázia. Jeho mladší bratr Jan, dvaadvacetiletý, doplnil trojici zkušených turistů, které přitahovaly hory. Rodičům řekli, že jedou do Rumunska. Byla to vědomá lež, Lenka to předem prozradila bratrovi Petrovi a požádala ho, aby mlčel. Důvod byl prostý: aby se rodiče nebáli. Skutečný cíl ležel v Prokletije, albánských Alpách na severu země, kde se v létě 2001 potkávaly pašerácké trasy, krevní msta a prakticky nulová přítomnost státu. Studenti znali hory. Neznali ale prostředí, které umělo stopy pohltit za pár hodin.
Poslední jistý bod: hraniční přechod, 7. srpna 2001
Trojice cestovala přes Černou Horu a 7. srpna překročila hranici do Albánie. Mířili k Thethu, odlehlé vesnici v srdci Prokletije. Tím končí doložitelná časová osa. Žádný další záznam (hotelový, policejní, svědecký) nebyl nikdy veřejně potvrzen jako nesporný.
Rodiče čekali návrat podle domluvených termínů v září. Jenže nevěděli, že mají hledat v Albánii, ne v Rumunsku. Když se studenti neozvali, rodiny kontaktovaly úřady. Podle Petra Tučka, Lenčina bratra, jim bylo řečeno, ať počkají do konce platnosti víz. Oznámení se tak dostalo do veřejného prostoru teprve 2. října 2001. Dva měsíce po zmizení.
Stát od stolu, dobrovolníci v terénu
České úřady podle rodiny fungovaly převážně přes ambasádu a diplomatické kanály, „od stolu“, jak to popsal Petr Kubásek, jeden z organizátorů soukromé pátrací expedice. Do severní Albánie nakonec vyrazila skupina dobrovolníků se čtyřmi offroady, horolezeckým vybavením, satelitním telefonem a ozbrojeným doprovodem. Procházeli údolí kolem Thethu, mluvili s místními, hledali jakoukoliv fyzickou stopu.
Nenašli nic. Žádný batoh, žádný stan, žádné oblečení.
Albánská vláda se k případu vracela ještě v roce 2006, kdy vypsala odměnu za informace. V roce 2009 proběhlo obnovené pátrání s veřejnou výzvou ke svědkům. Podle CNN Prima News si čeští a albánští policisté vyměňovali poznatky ještě v roce 2019. Výsledek zůstával stejný: nula fyzických důkazů.
Pas v Londýně a mrtvá svědkyně
Dva roky po zmizení doručila britská policie rodině Tučkových Lenčin cestovní pas. Prokazovala se jím zadržená osoba v Londýně. Kdo pas získal, kdy a jak, to veřejně nikdy nebylo vysvětleno. Samotný fakt ale silně naznačuje, že po zmizení trojice někdo manipuloval s jejich věcmi. Verze náhodného pádu do propasti nebo zabloudění tím dostala vážnou trhlinu.
Ve veřejném prostoru se opakovaně objevuje jméno Can Qarku (uváděný i jako Mican či Micun). Albánský novinář Ferdinand Dervishi v televizním vystoupení v roce 2022 uvedl, že Qarku byl odsouzen na patnáct let za vraždu ženy jménem Mira Qarku, osoby, která podle některých verzí mohla být svědkyní událostí kolem zmizení Čechů. Za zmizení studentů samotné ale není veřejně dohledatelné žádné obvinění ani rozsudek. Qarkuův současný status se nám z otevřených zdrojů nepodařilo ověřit.
Petr Tuček dnes mluví o loupežné vraždě jako o nejpravděpodobnějším scénáři. Verze o obchodu s orgány byla prověřována, ale přímé důkazy pro ni v tomto případu nikdy nebyly veřejně doloženy.
Theth tehdy a dnes
Kdo dnes zadá „Theth“ do vyhledávače, najde fotogenický národní park, oficiálně propagovaný jako jeden z klenotů albánského turismu. Kamenné věže, tyrkysová řeka Shala, treky pod dvoutisícovými štíty. Realita roku 2001 byla jiná. Zpráva amerického ministerstva zahraničí o lidských právech v Albánii za rok 2001 popisuje zemi se slabou schopností potírat organizovaný zločin a pašování lidí. Human Rights Watch ve stejném období upozorňovala na nízkou vymahatelnost práva a rozšířené držení zbraní.
Ani dnes ovšem nejsou albánské hory bez rizika. České velvyslanectví v Tiraně varuje před minimálním značením tras, výpadky mobilního signálu a absencí horské služby. Americká diplomacie drží u Albánie stupeň „zvýšená opatrnost“. Theth je dnes turisticky dostupnější, ale hory kolem něj zůstávají místem, kde pomoc může dorazit až po hodinách.
Co zbylo po čtvrtstoletí
Petr Tuček v rozhovoru z května 2026 popsal, že oba jeho rodiče už nežijí a že rodinu další tragédie spíš semlely, než stmelily. Dlouho prý živil variantu, že se sestra někde drží při životě. Dnes už ne.
V září 2021 byla u kostela U Jákobova žebříku v Praze-Kobylisích odhalena pamětní deska třem zmizelým studentům. Je to jedno z mála hmatatelných míst, kde případ existuje mimo policejní spisy a novinové archivy.
Nejtragičtější rozměr celé kauzy není jen pravděpodobné násilí. Je to rychlost, s jakou se v postkonfliktním pohraničí ztratí člověk z dosahu státu, důkazů i naděje. Tři zkušení mladí lidé vstoupili do hor, které tehdy uměly spolknout stopu beze zbytku. A po čtvrtstoletí ji stále nevydaly.