Rutinní let se změnil v peklo nad mořem. Raketa během vojenského cvičení zasáhla civilní Tupolev

4. října 2001 explodovala ukrajinská protiletadlová střela patnáct metrů nad trupem charterového Tupolevu nad Černým mořem. Všech 78 lidí na palubě zahynulo.

Foto: Pixnio

Let SBI-1812 společnosti Siberia Airlines odstartoval z Tel Avivu krátce před osmou ranní. Mířil do Novosibirsku, na palubě sedělo 66 cestujících a 12 členů posádky. Stroj typu Tu-154M s registrací RA-85693 stoupal po standardní mezinárodní trase V-145 a v cestovní hladině FL360, tedy v 11 100 metrech, pokračoval nad Černým mořem směrem k ruskému pobřeží. Nic nenasvědčovalo problému. Žádná porucha, žádná odchylka. A pak přišel zlom, který trval zlomek sekundy. Střepinová hlavice 5V14Š rakety 5V28 ze systému S-200V, odpálené z pozice u krymské Feodosije při cvičení ukrajinské protivzdušné obrany, detonovala těsně nad trupem letadla. Následovala prudká dekomprese, požár a okamžitá ztráta řiditelnosti. Tupolev se nekontrolovaně zřítil do moře zhruba 180 kilometrů od Soči. Nikdo nepřežil.

Střela, která minula cvičný cíl

Raketa 5V28 měla zasáhnout cvičný terč. Místo toho se její poloaktivní radarová hlavice „přeladila“ na civilní Tupolev letící po frekventované mezinárodní trase. Podle závěru vyšetřovací komise Mezistátního leteckého výboru (MAK), citovaného v databázi Aviation Safety Network, exploze nastala přibližně 15 metrů nad trupem. Střepiny prorazily konstrukci, přetlakovou kabinu i palivový systém.

Trosky klesly do hloubky kolem dvou tisíc metrů. Černé skříňky se nepodařilo vyzvednout, což znemožnilo detailní rekonstrukci posledních sekund v kokpitu. Přesto radarová a balistická data spolu s analýzou vylovených fragmentů stačila k jednoznačnému technickému závěru: letadlo zničila ukrajinská protiletadlová raketa.

Odškodnění bez přiznání viny

Technická příčina byla pojmenována poměrně rychle. Právní a trestní dohra už tak přímočará nebyla. Ukrajina uzavřela s Izraelem mezivládní dohodu o narovnání nároků, která stanovila jednorázovou ex gratia platbu 7 590 933 dolarů (v přepočtu tehdejším kurzem přibližně 280 milionů Kč) pro izraelské oprávněné osoby. Klíčová formulace v dohodě publikované na stránkách ukrajinského parlamentu zní jasně: Ukrajina tímto vyrovnáním neuznává právní odpovědnost.

Finanční kompenzace tedy proběhla. Veřejně dohledatelný pravomocný trestní rozsudek proti konkrétní osobě jsme ale nenašli. Vznikl tak charakteristický rozpor: stát fakticky zaplatil za následky katastrofy způsobené jeho armádou, aniž by kdokoli nesl osobní trestní odpovědnost. Tento vzorec není ojedinělý, podobně dopadl případ letu Iran Air 655, sestřeleného americkým křižníkem Vincennes v roce 1988. I tam následovaly ex gratia platby pozůstalým, nikoli trestní stíhání.

Dva sestřelené lety, dva různé konce

Srovnání s letem MH17, sestřeleným nad východní Ukrajinou v červenci 2014, ukazuje, jak odlišně může vypadat cesta ke spravedlnosti. U MH17 proběhlo nezávislé technické vyšetřování Dutch Safety Board, paralelně pracoval Společný vyšetřovací tým (JIT) a v listopadu 2022 padly u nizozemského soudu tři doživotní tresty. V květnu 2025 navíc Rada ICAO poprvé v historii meritorně rozhodla o odpovědnosti členského státu, Ruska, za sestřelení civilního letadla. V červenci 2025 totéž potvrdil Evropský soud pro lidská práva.

U letu 1812 nic takového nenastalo. Rozdíl nespočívá jen v kontextu, mírové cvičení versus válečná zóna. Spočívá v politické vůli, v institucionálním zázemí a v tom, zda existuje mezinárodní koalice ochotná dotáhnout vyšetřování až k rozsudku. Let 1812 takovou koalici neměl.

Co dnes brání opakování

Katastrofa nad Černým mořem odhalila fatální selhání v koordinaci vojenské činnosti s civilním letovým provozem. Raketa s dosahem desítek kilometrů byla odpálena v prostoru, kde souběžně probíhal běžný civilní provoz na mezinárodní trase. Dnes evropský rámec stojí na principu flexibilního využívání vzdušného prostoru. Nařízení Evropské komise č. 2150/2005 kodifikuje rezervaci prostoru pro nebezpečné aktivity, bezpečnou separaci neúčastného provozu a civilně-vojenskou koordinaci na strategické, předtaktické i taktické úrovni. EUROCONTROL celý koncept průběžně rozvíjí.

V České republice se vojenská cvičení, například Ample Strike, řeší publikovanými omezenými a dočasně rezervovanými prostory, opatřeními obecné povahy a pravidly vstupu zveřejněnými v AIP. Neúčastným letům je v těchto prostorech poskytována letová informační služba. Systém není neprůstřelný, ale jeho logika je přesně opačná než ta, která selhala nad Černým mořem v říjnu 2001: nejdřív odděl nebezpečnou činnost, pak teprve střílej.

4. října 2026 uplyne od katastrofy letu SBI-1812 dvacet pět let. Technická příčina je dávno známá, finanční vyrovnání proběhlo, pravidla se zpřísnila. Jméno člověka, který by za smrt 78 lidí nesl trestní odpovědnost, ale veřejně dostupné dokumenty stále neobsahují.