Místo deseti korun rovnou čtvrt milionu! ČNB omylem vypustila do světa zkušební ražbu, kterou lidé dodnes nevědomky platí

Jedna konkrétní desetikoruna z roku 1993 se v aukci prodala za 21 600 eur, v přepočtu bezmála 530 000 korun. A vypadá skoro jako každá jiná.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Mezi téměř sedmdesáti miliony desetikorun vyrobených v roce 1993 existuje přibližně tisíc kusů, které se od ostatních liší detailem tak drobným, že ho většina lidí přehlédne. Jde o variantu s takzvaným „malým Kč“, zkušební ražbu původem z hamburské mincovny, která se nedopatřením dostala do běžného oběhu. Podle předních českých numismatických aukčních domů právě tenhle únik proměnil nenápadnou odchylku v jednu z nejcennějších moderních českých mincí.

Co přesně dělá tuhle desetikorunu výjimečnou

Standardní česká desetikoruna nese na rubu katedrálu sv. Petra a Pavla v Brně, autorem návrhu je Ladislav Kozák a ČNB ji uvedla do oběhu 12. května 1993. Vzácná varianta vznikla jako zkušební odražek, v přísné numismatické terminologii tedy nejde o klasickou chyboražbu, ale o zkušební ražbu, která neměla opustit mincovnu. Přesto se část nákladu, odhadovaného na pouhých 1 000 kusů, vmísila mezi miliony běžných mincí.

Klíčový rozpoznávací znak je poloha vodorovné linky vůči písmenům „Kč“. U běžné desetikoruny linka protíná znaky zhruba uprostřed. U vzácné varianty je písmo subtilnější, menší, a linka prochází přes „Č“ výrazně výš. Rozdíl je patrný pod lupou, ale na první pohled v peněžence snadno unikne.

Statisíce na stole, co říkají aukční výsledky

Tvrdá data existují. V aukci slovenského domu Macho & Chlapovič dosáhla 10 Kč 1993 „malé Kč“ ve stavu UNC/UNC konečné ceny 21 600 eur, tedy bezmála 530 000 korun. Pražská AUREA Numismatika eviduje u stejné rarity vlastní prodej za 360 000 korun. Rozptyl mezi oběma čísly není náhoda, cenu zásadně určuje zachovalost. Mince v oběhovém stavu s oděrkami a patinou bude stát zlomek toho, co nepoužitý kus s plným leskem.

Podle nás je důležité chápat, že „statisícová desetikoruna“ není obecný příslib, ale výsledek kombinace čtyř faktorů: extrémně nízkého nákladu, úniku do oběhu, špičkové zachovalosti a ověřené provenience. Bez kteréhokoli z nich cena prudce klesá.

Jaká je šance, že ji máte doma

Střízlivý přepočet: ČNB pro rok 1993 eviduje výrobu 69 997 359 desetikorun. Tisíc kusů „malého Kč“ představuje 0,0014 procenta tehdejší produkce, řádově jeden kus na 70 000 mincí. Reálná dnešní šance je ještě nižší, protože značná část známých exemplářů už dávno skončila ve sbírkách.

Přesto stojí za to zkontrolovat staré zásoby. Praktický postup:

• Hledejte výhradně desetikoruny s letopočtem 1993.
• Porovnejte velikost a polohu „Kč“ s ověřenou fotografií z aukčního katalogu.
• Minci nečistěte, neleštěte, nedrhnete; jakýkoli zásah snižuje hodnotu.
• Při podezření na raritu kontaktujte specializovaný aukční dům, například AUREA Numismatika, která nabízí bezplatné určení a ocenění.

Není to jediná „obyčejná“ mince, která stojí jmění

Desetikoruna 1993 je nejznámější moderní česká rarita, ale ne jediná. AUREA upozorňuje i na 10 Kč s motivem Petrova z roku 2000; podle numismatických zdrojů šlo o náklad kolem 30 000 kusů a sběratelská cena se pohybuje řádově v tisících korun. Vzácné bývají i některé ročníky padesátikorun.

A pak je tu absolutní československý rekordman: pětihaléř z roku 1924, jehož ražba údajně nebyla vůbec plánovaná. Dochovaných kusů existuje jen několik desítek a rekordní aukční cena činí 1,55 milionu korun. Desetikoruna 1993 je tedy mimořádná v rámci moderních oběhových mincí, nikoli absolutní šampion.

Pro srovnání se zahraničím: slavná monacká pamětní dvoueurovka Grace Kelly z roku 2007 měla podle ECB emisní objem 20 000 kusů a na trhu se běžně obchoduje nad 1 000 eur. Česká desetikoruna „malé Kč“ ji ve špičkovém stavu překonává více než dvacetinásobně.

Proč i „ročníková logistika“ dělá cenu

Chyboražby a zkušební ražby nejsou jedinou cestou ke sběratelské hodnotě. Stačí omezený ročník. ČNB na svém blogu uvádí, že pětikoruny s portrétem T. G. Masaryka od Jiřího Harcuby se v ročnících 1986, 1987, 1988 a 1992 razily pouze do sběratelských sad; do volného oběhu šlo jen malé množství kusů nad potřebu sad. I takový detail dokáže z běžné nominální hodnoty udělat sběratelský artikl.

Hodnotu nedělá nominál ani stáří. Dělá ji to, že se mimořádně omezený nebo nestandardní kus ztratil mezi miliony svých identických sourozenců, a většina lidí ho neumí odlišit. Kdo umí, drží v ruce potenciálně půl milionu.