Většina lidí ji prostě vyhodila. Ale to je chyba. Tato zapomenutá váza z obýváku má dnes hodnotu luxusního auta

Plastika Rubáš II. od Libenského a Brychtové se letos v listopadu prodala za 3,388 milionu korun. Stála přitom v soukromém interiéru.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

9. listopadu 2025 kleplo aukční kladívko v pražské Adolf Loos Apartment and Gallery na částku, za kterou si v řadě českých měst koupíte byt. Předmětem dražby nebyl obraz ani šperk, ale tavená skleněná plastika, monumentální objekt, který mohl desítky let stát v obývacím pokoji jako „ta zajímavá věc od babičky“. Jenže autorské československé sklo ze šedesátých a sedmdesátých let dávno přerostlo kategorii dekorace. Dnes tvoří plnohodnotný sběratelský segment s mezinárodním dosahem, vlastní cenovou hierarchií a u špičkových kusů s hodnotami, které konkurují nemovitostem. Otázka zní: co přesně odděluje vázu za šest set korun od plastiky za miliony?

Dva světy v jedné vitríně

Československé designové sklo z éry bruselského stylu a následujících dvou dekád se na trhu rozpadá do dvou zásadně odlišných pater. V tom horním se pohybují monumentální tavené a hutně tvarované práce autorů, jejichž díla vlastní Metropolitní muzeum v New Yorku i londýnské Victoria and Albert Museum. Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová jsou v tomto patře jednoznačná jednička, jejich plastiky dosahují na zahraničních aukcích šesticiferných dolarových částek. Bonhams dříve oznámil prodej jednoho z jejich děl za 480 000 dolarů včetně provize, tedy přes jedenáct milionů korun v tehdejším kurzu.

Ve spodním patře leží sériovější produkce. Žardiniéra Pizzicato od Hany Machovské z roku 1959 se na české aukci prodala za 650 korun. Mísa téže autorky za šest set. I váza nesoucí jméno Františka Víznera, autora zastoupeného v Met, odešla v jedné dražbě za devět set korun, protože šlo o běžnější kus bez silné provenience.

Mezi těmito extrémy existuje široký střední pás. Víznerova broušená Kostka z roku 2010 dosáhla na Prague Auctions 78 000 korun, jeho starší práce se v archivech pohybují od 2 500 do 23 750 korun. Malá váza Libenského z roku 1977 se prodala za 7 500 korun, zlomek ceny Rubáše II. od stejného autora. Rozhoduje model, rozměr, technika, stav a především dohledatelnost.

Co rozhoduje o ceně: signatura, štítek, příběh

Klíčové slovo celého trhu je atribuce. Bez ní zůstává i potenciálně cenný kus v levnějším patře, protože kupující nemá jistotu, co vlastně kupuje. Aukční katalogy u dražších položek uvádějí modelové číslo, název sklárny, reprodukci v odborné literatuře a provenienci, tedy historii vlastnictví.

Konkrétní příklad: katalog Prague Auctions popisuje Libenského vázu se spirálou jako model 7713, uvádí sklárnu, odkazuje na publikace a dokládá provenienci. Takový záznam je pro sběratele zárukou. Naopak nepopsaná váza bez štítku a bez dohledatelného kontextu, byť vizuálně podobná, zůstává anonymní a její cena tomu odpovídá.

Poznávací znaky, které zvyšují šanci na vyšší ocenění:

• Signatura autora na dně nebo plášti
• Původní nálepka sklárny nebo exportní organizace
• Číslo modelu nebo výrobní číslo (např. 53532/26 u Machovské)
• Reprodukce v katalogu nebo odborné knize
• Název kolekce (Pizzicato, Romana a další)
• Provenience (doložená historie vlastnictví)

Bez těchto identifikátorů neberte autorství jako jisté. Častější než sofistikované padělky je prostě chybná atribuce, mnoho kusů je nepodepsaných a vizuálně si podobných.

Tuzex: ne jen zahraniční zboží

Rozšířená představa, že Tuzex nabízel výhradně západní dovoz, neodpovídá realitě. Dobový katalog z roku 1971 výslovně zmiňuje „prvotřídní exportní zboží československé“ a uvádí, že pro sklo existovaly samostatné katalogy sortimentu. Odborná studie o maloobchodních řetězcích socialistických zemí dokládá, že ještě v roce 1988 tvořilo zhruba třetinu obratu Tuzexu právě československé zboží určené na export.

Kvalitní autorské sklo ze skláren jako Škrdlovice nebo Mstišov se tak mohlo dostat do domácností přes exportní kanály včetně Tuzexu. Přímé propojení konkrétního dnešního milionového kusu s konkrétní tuzexovou pobočkou se v dostupných zdrojích nepodařilo doložit, ale typ zboží odpovídá, šlo o totéž sklo, které zároveň putovalo na zahraniční výstavy a do muzejních sbírek.

Proč zrovna teď a proč zrovna toto sklo

Kořeny dnešních cen sahají k Světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde československý pavilon způsobil senzaci. Následující dvě dekády přinesly vlnu, které se říká bruselský styl, návrat k autentické tvorbě, důraz na výtvarnost a výrazné využití skla v designu i architektuře. Libenský a Brychtová už od konce padesátých let posouvali sklo k větším měřítkům a abstraktním formám, jak uvádí přímo Met.

Dnešní cenový vzestup má několik souběžných příčin. Institucionální potvrzení (přítomnost ve sbírkách Met a V&A) dává sběratelům jistotu, že nejde o přechodný módní trend. Nabídka doložených kusů je omezená a nové nevznikají. A digitální databáze a aukční archivy umožňují lepší identifikaci a srovnání, takže informovaní kupující jsou ochotni platit výrazně víc za kusy s jasným rodokmenem.

Růst ale není plošný. Týká se hlavně autorů s muzeální a katalogovou oporou. Běžnější retro sklo bez atribuce zůstává na stovkách až nízkých tisících korun.

Co dělat, když máte doma podezřelou vázu

Prvním krokem je kvalitní fotodokumentace: dno, boky, detail signatury, štítků a všech vad. Rozměry změřte a zapište. Pak porovnejte s databází Czech Glass Guide, která je přímo určená k atribuci československého skla.

Pokud najdete shodu nebo máte důvodné podezření na hodnotnější kus, obraťte se na specialisty. Prague Auctions popisují proces ve čtyřech krocích: ocenění, doprava díla, aukční smlouva se stanovením ceny a samotný prodej s výplatou. Dorotheum na pražské pobočce na Václavském náměstí nabízí bezplatné a nezávazné ocenění.

Zásadní pravidlo: neodstraňujte původní etikety. Neomývejte agresivně. Neprodávejte podle prvního dojmu. Nejdražší chyba u československého skla nebývá odštípnutý okraj, je to ztráta identity předmětu, která z potenciálních desítek tisíc udělá stokorunovou položku na bleším trhu.

Váza za šest set korun a plastika za tři a půl milionu mohou pocházet ze stejné éry, stejné země, dokonce ze stejného typu sklárny. Rozdíl mezi nimi tvoří jméno, číslo, štítek a příběh, který se dá ověřit. Kdo ho má, drží v ruce víc než dekoraci.