Čistá dávka roztomilosti v Děčíně: Narodila se kriticky ohrožená mláďata, která v divoké přírodě téměř vyhynula

Zoo Děčín oznámila narození dvou mláďat prasete visajanského negroského, kriticky ohroženého druhu, který v přírodě přežívá už jen na dvou filipínských ostrovech. Poslední úspěšný odchov tu proběhl před čtrnácti lety.

Foto: Pixnio

Začátkem května 2026 se v děčínské zoo rozběhla dvě drobná selátka. Jejich rodiče, nový chovný pár dovezený v roce 2025, si je od prvních hodin tvrdě brání, a chovatelé je proto zatím nechtějí rušit. Pohlaví mláďat tak zůstává neznámé. „Rodiče si selata urputně hlídají,“ popsal situaci zoolog Zoo Děčín Petr Haberland pro Český rozhlas Sever. Právě tahle ostražitost je ale dobrá zpráva, svědčí o funkčním rodičovském chování, které je pro úspěšný odchov klíčové.

Čtrnáct let čekání

Děčín má s tímto druhem zvláštní historii. V roce 2012 tu jako první zoo v Česku odchovali prasata visajanská, tehdy se narodily dvě samičky, jak dokládá výroční zpráva zoo. Původní pár přišel z Rotterdamu, odkud se linie rozšířila do dalších evropských zahrad. Jenže po roce 2012 se chov v Děčíně zastavil. Část zvířat putovala jinam, například do Zoo Ústí nad Labem, kam byla prasata přesunuta v dubnu 2023 do pavilonu Asijský prales. Teprve v roce 2025 dorazil do Děčína nový samec narozený v Antverpách, který předtím žil v Berlíně. Spolu s novou samicí vytvořil pár, který teď přivedl na svět další generaci.

Čtrnáct let bez odchovu je dlouhá pauza. Ale v kontextu koordinovaného evropského programu dává smysl: zvířata se přesouvají tam, kde mohou geneticky nejvíc přispět. Děčín teď znovu plní roli aktivního chovného pracoviště.

Proč nejde o obyčejná selátka

Prase visajanské (Sus cebifrons) patří mezi kriticky ohrožené druhy, tedy do poslední kategorie před označením „vyhubený v přírodě“. Poddruh negroský, který Děčín chová, žije výhradně na filipínských ostrovech Negros a Panay v souostroví Visajských ostrovů. Přesný odhad volně žijící populace není k dispozici, ale známé hrozby mluví jasně:

• Odlesňování a přeměna krajiny na zemědělskou půdu
• Lov místními obyvateli
• Křížení s domácími prasaty, které ředí genofond
• Prasečí mor, který se na Filipínách opakovaně šíří

Dospělí samci vypadají nezaměnitelně, mají výraznou hřívu a nápadný chochol srsti na hlavě, který jim mezi chovateli vysloužil přezdívku „punkéři“. Selata takovou výbavu ještě nemají, ale právě jejich drobná postava a rodičovská ochrana z nich dělají přirozený magnet pro návštěvníky.

Evropská záchranná síť

Děčínský odchov není izolovaná událost. Druh je zařazen do evropského záchovného programu EEP koordinovaného asociací EAZA. Celá evropská populace vychází z osmi zakladatelů dovezených do Rotterdamu v roce 2004. Podle publikace EAZA Zooquaria má tento chov ambici fungovat jako záložní populace pro případ, že by druh ve volné přírodě definitivně zkolaboval.

V Česku dnes prasata visajanská drží čtyři zahrady, kromě Děčína ještě Ostrava, Jihlava a Ústí nad Labem. Jihlava uvádí délku březosti 125 dní a obvyklý vrh tří až čtyř mláďat, takže děčínská dvojčata spadají do spodní části spektra. I tak jde o cenný přírůstek do genofondu, který každé nové, nepříbuzné mládě posiluje.

Kdy je uvidíte

Zoo Děčín je otevřená veřejnosti za standardních podmínek, ale viditelnost selat zatím nikdo negarantuje. Rodiče mláďata aktivně schovávají a chovatelé respektují jejich instinkt, žádné nucené „představování“ se nechystá. Kdo dorazí, může mít štěstí. Nebo taky ne. Expozice prasat visajanských se nachází v prostoru bývalé dětské kontaktní zoo, v sousedství babirús.

Dvě malá selátka v děčínském výběhu jsou víc než fotogenická kuriozita. Jsou živým důkazem, že i regionální česká zoo dokáže hrát reálnou roli v záchraně druhu, jehož poslední jistota možná jednou zůstane právě v lidské péči.