Není drobák jako drobák: Které české mince mají pro sběratele cenu stovek tisíc

Jediný kus desetikoruny z roku 1993 se v aukci prodal za bezmála 530 000 korun. Nebyla to ale ledajaká desetikoruna.

Zdroj fotografie: Da4Sal - licence CC BY 2.0

V lednu 1993 začala Česká republika razit vlastní oběžné mince. Miliony desetikorun a dvacetikorun zamířily do peněženek, obchodů, automatů. Drtivá většina z nich má dodnes hodnotu přesně takovou, jaká je na nich vyražená. Jenže mezi desítkami milionů kusů existuje hrstka, která se od zbytku liší drobnými detaily, a právě ty detaily dělají z banálního drobáku sběratelský artefakt s cenou rodinného auta. Klíčové je pochopit, že samotný letopočet 1993 na minci neznamená vůbec nic. Rozhoduje varianta, počet vyrobených kusů a stav zachování.

Královna českých oběžných mincí: 10 Kč 1993 s malým „Kč“

Když se v roce 1993 rozjížděla výroba nových českých desetikorun, vzniklo přibližně 70 milionů kusů. Mezi nimi se ale skrývá asi tisíc mincí, které nikdy neměly opustit mincovnu. Šlo o účelové odražky vyrobené pro seřízení razicích strojů, a použilo se na ně razidlo s neschváleným vzorem, kde jsou písmena „Kč“ na rubové straně výrazně menší než u sériové produkce. Nedopatřením se část těchto kusů dostala do oběhu.

Právě tato varianta je dnes jednou z nejcennějších novodobých českých oběžných mincí. Aukční dům Macho & Chlapovič ji prodal za 21 600 eur včetně přirážky, což sám přepočítal na bezmála 530 000 korun. Aukční síň AUREA ji dlouhodobě řadí mezi české rarity dosahující statisícových částek.

Jak ji poznat? Na rubové straně běžné desetikoruny prochází vodorovná oddělovací linka písmeny „Kč“ zhruba v jejich polovině. U vzácné varianty jsou písmena znatelně menší a subtilnější, jejich horní partie se oddělovací linky jen těsně dotýkají, nepřekračují ji. Samotný ročník 1993 nestačí. Kdo má doma desetikorunu s letopočtem 1993, má s pravděpodobností hraničící s jistotou v ruce minci za deset korun.

Dvacetikoruny 1994–1996: vzácné, ale ne automaticky statisícové

Druhá skupina mincí, která v numismatických kruzích budí pozornost, jsou dvacetikoruny z let 1994, 1995 a 1996. Podle oficiálních dat České národní banky se v roce 1993 vyrobilo téměř 55 milionů dvacetikorun. V následujících třech letech ale čísla spadla dramaticky:

• 1994: 100 444 kusů
• 1995: 101 837 kusů
• 1996: 101 150 kusů

Proč tak málo? Podle odborného dealera a smluvního partnera ČNB, společnosti Zlaté mince, se dvacetikoruny pro běžný oběh razily ve velkém pouze v roce 1993. V letech 1994–1996 vznikaly jen malé série určené pro ročníkové sady pro sběratele. Běžná oběhová ražba byla obnovena až v roce 1997.

Nízký náklad z těchto ročníků dělá vyhledávané sběratelské kusy. Ale pozor, v otevřených aukčních zdrojích se pro tyto dvacetikoruny nepodařilo doložit statisícové realizace srovnatelné s desetikorunou „malé Kč“. Jde o zajímavé a relativně vzácné mince, nikoli o automatický jackpot.

Stav je všechno: proč škrábanec mění cenu o řády

I kdyby někdo držel v ruce tu správnou variantu desetikoruny 1993, její hodnota stojí a padá se stavem zachování. Numismatik Radek Havel na stránkách České numismatické společnosti výslovně upozorňuje, že vysokou cenu má jen kus v plném ražebním lesku, šetrně uložený krátce po ražbě. Mince, která třicet let kolovala mezi peněženkami, pokladnami a parkovacími automaty, takový stav nemá, a její sběratelská hodnota je nesrovnatelně nižší.

Mezinárodní grading služby jako PCGS a NGC potvrzují totéž: nejlépe zachovaný kus má téměř vždy nejvyšší hodnotu. Neodborné čištění, koroze, škrábance nebo nevhodné skladování mohou minci srazit do kategorie „Details“, která cenu dramaticky snižuje. Jeden otisk prstu na měděném povrchu postupem času vytvoří skvrnu, kterou už neodstraníte.

Havel proto považuje nález špičkově zachované desetikoruny 1993 „malé Kč“ v běžném oběhu za „více méně nemožný“. Tisícovka odražků vznikla před více než třiceti lety. Ty, které přežily v perfektním stavu, dávno skončily v albech a kapslích sběratelů.

Co dělat, když si myslíte, že jste našli raritu

Prvním pravidlem je nečistit. Žádný ocet, žádná pasta, žádné leštění. Druhým pravidlem je minci co nejdříve uložit do inertního obalu nebo kapsle bez PVC. Americká numismatická asociace doporučuje materiály bez kyselých složek a suché prostředí se stálou teplotou.

Pak přichází na řadu odborné posouzení. V Česku nabízí AUREA ocenění, posouzení pravosti a zastoupení v aukci. Macho & Chlapovič mají pražskou pobočku a poskytují bezplatné nacenění, přímý výkup i komisionální prodej. ČNB sama oběžné rarity nevykupuje, ale na svém webu zveřejňuje seznam smluvních partnerů pro prodej sběratelského materiálu.

Důležitá poznámka k datům ČNB: banka upozorňuje, že množství mincí vyrobených v daném kalendářním roce se nemusí shodovat s počty mincí nesoucích příslušný letopočet ražby. Kdo chce pracovat s čísly přesně, musí tento rozdíl brát v potaz. A od roku 1997 se navíc do oběhu dostávaly i mince v proof kvalitě vyražené pro ročníkové sady, „lesklejší“ desetikoruna tedy automaticky neznamená raritu.

Skutečný poklad v českých oběžných mincích existuje, ale je extrémně úzký. Jedna konkrétní varianta, asi tisíc kusů, špičkový stav. Všechno ostatní je buď zajímavý sběratelský ročník, nebo prostě drobák za deset korun.