Tohle nedopijete: V Kanadě servírují panáka s mrtvolou. Skoro nikdo nemá odvahu se jí dotknout rty

Ve sklenici není celé tělo — ale skutečný mumifikovaný lidský prst. A pokud se ho nedotknete rty, pokus se nepočítá.

Foto: Pixnio

Sourdough Saloon v Dawson City na kanadském Yukonu provozuje od roku 1973 jednu z nejpodivnějších barových atrakcí na světě. Recept je prostý: 30 ml tvrdého alkoholu a jeden dehydrovaný lidský prst. Žádná imitace, žádná rekvizita. Skutečný prst, který kdysi patřil skutečnému člověku. Klub, který kolem tohoto rituálu vznikl, má dnes přes sto tisíc členů z celého světa, tedy přes sto tisíc lidí, kteří panáka skutečně dopili a prstu se dotkli rty. Přesto většina příchozích u baru váhá. Bariéra není fyzická. Je čistě v hlavě.

Jak rituál funguje krok za krokem

Postup je pevně daný a neměnný. Příchozí najde v saloonu takzvaného Toe Captaina, ceremoniáře, který celý akt řídí. Koupí si panák. Toe Captain vloží prst do sklenice. Následuje Sourtoe Oath, krátká přísaha, a pak přijde moment pravdy: člověk musí panák vypít tak, aby se prst dotkl jeho rtů.

Žádné výjimky. Žádné obcházení. Oficiální stránka klubu to shrnuje s ironickým minimalismem: „Garnish with courage.“

Po úspěšném absolvování jde jméno do klubové knihy a nový člen dostane certifikát. Žádná finanční výhra, žádný materiální bonus, jen vědomí, že člověk překonal instinkt, který mu velel odmítnout. Sourtoe Cocktail Club to sám prodává jako „bragging rights“ a rite of passage severní Kanady.

A co když prst spolknete? Pokuta 2 500 kanadských dolarů. Toe Master Terry Lee ji zmiňuje v rozhovoru pro NPR a dodává, že hlavní bezprostřední riziko není infekce, ale zalknutí. Historicky už k polknutí došlo, přátelé jednoho z polykajících byli podle ABC News připraveni na Heimlichův manévr.

Odkud se prsty berou

Původní legendární prst měl patřit pašerákovi jménem Louie Linken z dvacátých let minulého století. Po omrznutí mu ho údajně usekl bratr Otto a uchoval v alkoholu. O desítky let později ho v opuštěné chatě našel Dick Stevenson a v roce 1973 na tom postavil tradici.

Dnes klub uvádí, že od dárců získal už přes 25 prstů. Klíčové slovo: dárců. Prsty nejsou kupované, yukonský Human Tissue Gift Act zakazuje obchodování s lidskou tkání za úplatu. Lidé je věnují dobrovolně, zpravidla po amputaci z lékařských důvodů.

Jedním z nejznámějších dárců je Brit Nick Griffiths, ultramaratonský běžec, kterému po závodě Yukon Arctic Ultra amputovali omrzlé prsty u nohou. O Sourtoe mu řekla sestra v nemocnici. „Jsem docela rád, že budou recyklovány a znovu použity,“ řekl Griffiths pro Yukon News v roce 2019. „Je to kousek historie tam nahoře.“ Plánoval se vrátit a vypít koktejl s vlastním prstem.

Stevenson, zakladatel tradice, šel ještě dál. Do závěti si dal přání, aby po jeho smrti všech deset jeho prstů připadlo baru.

Solná mumifikace místo formaldehydu

Než se darovaný prst dostane do sklenice, čeká ho proces solné dehydratace. Terry Lee popisuje postup: prst se uloží do soli, která se mění jednou týdně, dokud není „completely mummified“. Délka se liší, hotelový management v roce 2017 uváděl šest měsíců u jednoho konkrétního prstu, Yukon News u Griffithsova palce psaly o šestitýdenní konzervaci v kamenné soli.

Bar preferuje palce. Větší prsty vydrží déle a lépe fungují při rituálu, jsou viditelnější ve sklenici a psychologický efekt je silnější. V některých obdobích ale klub jel na menších prstech, když palce nebyly k dispozici.

Hygienická podmínka je jasná: podle vyjádření Toe Mastera vyžaduje Yukon Health, aby se prst podával výhradně v alkoholu o síle minimálně 80 proof (40 %). Může to být whiskey, rum nebo tequila, tradičně se volí Yukon Jack, kanadský likér s příchutí medu a koření.

Tolerovaná tradice, ne pololegální podzemí

Výslovné úřední razítko „toto je legální“ se veřejně dohledat nepodařilo. Ale nepřímé důkazy mluví jasně. Praxe funguje nepřetržitě přes padesát let, v otevřeném komerčním provozu, s mediálním pokrytím od NPR po Guardian. A v roce 2020 yukonská vláda použila Sourtoe v oficiálním pandemickém vizuálu „20 Sourtoe Cocktails Apart“, covidová verze dvoumetrového rozestupu vyjádřená v počtu koktejlů. Těžko si představit jasnější signál než ten, že vláda vaši barovou atrakci zapojí do veřejnozdravotní kampaně.

Nejde o žádnou šedou zónu fungující potají. Jde o veřejně provozovanou, úřady tolerovanou a turisticky propagovanou praxi, která stojí na darovaných, nikoli prodávaných prstech a na hygienických mantinelech nastavených zdravotními autoritami.

Jak se tam dostat z Česka

Dawson City leží na severu Yukonu, 525 km od teritoriálního hlavního města Whitehorse. Většina návštěvníků letí právě do Whitehorse, odtud je to pět až šest hodin autem po Klondike Highway, případně navazujícím letem Air North. Zpáteční letenky z Prahy do Whitehorse se na Skyscanneru aktuálně pohybují od zhruba 19 000 Kč (bez přímého spojení).

Nejlepší okno pro návštěvu je květen až září, hlavní turistická sezona, kdy funguje i trajekt George Black Ferry přes řeku Yukon. Samotný Sourtoe rituál probíhá v Sourdough Saloonu od úterý do neděle, 19:00–23:00, na principu first come, first served. U větší skupiny web doporučuje zavolat předem. Před cestou se ale vyplatí ověřit aktuální provoz přímo u hotelu, protože různé oficiální zdroje se v otázce celoročního versus sezonního provozu rozcházejí.

Realisticky vzato: Dawson City není destinace na víkendový city break. Je to yukonská odbočka v delším itineráři po západní Kanadě nebo Aljašce, a právě ta odbočka, kvůli které si člověk odveze certifikát, o kterém bude vyprávět ještě za dvacet let.

Síla Sourtoe Cocktail Clubu nespočívá v chuti alkoholu ani v šokové hodnotě dehydrovaného prstu. Spočívá v tom, že člověk vědomě, s plným vědomím toho, co dělá, překročí hranici, kterou mu běžný instinkt velí nepřekračovat. A pak si to nechá potvrdit razítkem.