První mrtvý jen pár hodin od českých hranic. Exotická nemoc zabíjela ve Slovinsku

Slovinsko potvrdilo první úmrtí na malárii ve své historii. Pacient se nakazil během cesty po Africe a zemřel na komplikace.

Foto: Pixnio

Zprávu o smrti zveřejnil slovinský Národní institut veřejného zdraví (NIJZ). Podle jeho vyjádření citovaného serverem 24ur.com pacient cestoval v oblasti Sierra Leone, po návratu se jeho stav rychle zhoršil a lékaři už nedokázali komplikace zvrátit. Nejde přitom o izolovanou událost: od začátku roku 2026 eviduje Slovinsko neobvykle vysoký počet importovaných případů malárie a institut opakovaně upozorňuje, že cestovatelé do tropů podceňují základní prevenci.

Pět případů za tři měsíce, jeden z nich smrtelný

Čísla z měsíčního sledování infekčních nemocí NIJZ ukazují jasný posun. Za celý rok 2025 Slovinsko zaznamenalo devět případů malárie. Do konce března 2026 jich bylo už pět, a sezona letních dovolených teprve začíná. Květnové úmrtí tento trend dramaticky podtrhuje.

Slovinsko přitom nemá domácí přenos malárie od roku 1975. Každý zaznamenaný případ je importovaný, přivezený cestovatelem z endemické oblasti. Starší odborná studie publikovaná v časopise Slovenian Journal of Public Health analyzovala 73 případů z let 2001–2011 a zjistila, že 71 % nakažených tvořili muži s mediánem věku 38 let. Téměř všichni cestovali do subsaharské Afriky. Autoři výslovně uvedli, že značná část případů mohla být odvrácena vhodnou chemoprofylaxí.

Zanzibar není jen pláž, je to epidemiologické riziko

Mezi nejčastějšími destinacemi, odkud si slovinští cestovatelé letos přivezli malárii, figuruje Zanzibar. To není náhoda. Odborná analýza publikovaná v Malaria Journal v říjnu 2025 popisuje masivní epidemii na Zanzibaru mezi listopadem 2023 a březnem 2024: za pět měsíců tam potvrdili 23 569 případů. Autoři mluví o „vážném kroku zpět“ v eliminačním programu, který ostrov vedl od roku 2000.

Pro evropského turistu to znamená jediné: Zanzibar dnes není destinace s marginálním rizikem malárie. Je to oblast s aktivní transmisí, kde komár Anopheles přenáší především Plasmodium falciparum, nejnebezpečnější druh parazita, který způsobuje cerebrální malárii a může zabíjet během dnů.

Středoevropský kontext: Česko na tom není jinak

Slovinský případ není žádná balkánská kuriozita. Podle výroční zprávy ECDC za rok 2021 hlásilo Česko deset potvrzených případů malárie, Slovensko pět, Maďarsko osm, Polsko patnáct, Rakousko třicet sedm. Téměř stoprocentně šlo o cestovní import. Mechanismus rizika je identický pro všechny neendemické evropské země: cestovatel odletí bez profylaxe, vrátí se s parazitem v krvi, lékař na malárii nepomyslí, protože pacient „byl jen na dovolené“.

Inkubační doba přitom může být zrádná. NIJZ uvádí, že příznaky se mohou objevit už sedm dní po infekci, ale u některých forem (P. vivax, P. ovale) i po měsících. Slovinská studie zaznamenala průměrnou dobu od prvních symptomů k diagnóze 24 dní. Čtyřiadvacet dní, během nichž parazit ničí červené krvinky.

Co udělat před odletem, a co po návratu

Prevence malárie stojí na dvou pilířích a žádný z nich není volitelný:

• Před cestou: Objednat se do centra cestovní medicíny (v Česku například síť Avenier/Očkovací centrum s 22 ordinacemi po celé zemi). Lékař zhodnotí itinerář podle konkrétních lokalit, ne jen podle státu, a předepíše antimalarikum, atovaquon/proguanil, doxycyklin nebo mefloquin podle destinace a délky pobytu. Užívání se zahajuje před odletem a pokračuje i po návratu.
• Během pobytu: Ochrana proti komářímu bodnutí od soumraku do úsvitu: dlouhé rukávy, repelent s DEET, moskytiéra nad postelí, případně impregnace oděvu permetrinem.
• Po návratu: Jakákoli horečka, zimnice, opakované pocení nebo výrazná únava v týdnech i měsících po návratu z tropů vyžaduje okamžitou návštěvu lékaře. Klíčové je říct mu přesně, kde a kdy jste byli. Bez této informace na malárii v české ambulanci nikdo nepomyslí.

Proč rozhoduje jedna věta v ordinaci

Slovinský pacient zemřel na komplikace. Detaily jeho individuálního průběhu nejsou veřejné a bez zdravotnické dokumentace nelze soudit, co přesně selhalo. Ale data mluví jasně: ve slovinské kohortě z let 2001–2011 měla adekvátní profylaxi jen necelá čtvrtina nakažených. Zbytek buď antimalarika vůbec neužíval, nebo je vysadil předčasně.

Rozdíl mezi životem a smrtí u importované malárie často nestojí na kvalitě nemocnice. Stojí na dvou rozhodnutích: jestli cestovatel před odletem zašel do ambulance cestovní medicíny, a jestli po návratu s horečkou řekl lékaři jednu větu: „Byl jsem v Africe.“