Jména pro elitu a jména pro masy: Těmto třem běžným jménům se čeští boháči vyhýbají

Karel, Milan a Josef dohromady nesou přes 300 tisíc mužů v Česku, přesto se v porodnicích velkých měst téměř neobjevují.

Foto: PxHere

Když se podíváte na žebříčky nejčastějších chlapeckých jmen za poslední dekádu, nenajdete v první dvacítce ani jedno z této trojice. Nejde o náhodu. Jde o generační posun, který česká data z Českého statistického úřadu dokumentují rok po roce a který zároveň vypovídá o tom, jak dnes rodiče přes jméno komunikují svůj sociální styl. Přímý důkaz, že „bohatí“ tato jména vědomě odmítají, veřejná statistika nenabízí. Co ale nabízí, je výmluvný vzorec: velká města volí jinak než malé obce, mladší rodiče jinak než starší a módní jména posledních let mají úplně jiný zvuk než ta, která dominovala v padesátých nebo šedesátých letech.

Tři jména, která zestárla rychleji než jejich nositelé

Karel má v Česku přes 104 tisíc nositelů s průměrným věkem 55 let. Milan jich má přes 107 tisíc. Josef patří historicky k absolutní špičce, v roce 2022 se ale podle dat ČSÚ propadl na 33. příčku mezi nově narozenými chlapci, a to ještě částečně díky tradici dědění jména po otci či dědovi. V oficiálním přehledu ČSÚ za roky 2010–2024 se žádné z nich v TOP 20 neobjevuje.

Srovnejte to s tím, co rodiče skutečně volí: Jakub, Adam, Matyáš, David. A v posledních dvou letech výrazně posílili Oliver (ze 17. místa v roce 2023 na 13. v roce 2024) a Sebastian, který se do první dvacítky dostal nově. Zvukově, kulturně i asociačně jde o úplně jiný svět.

Co říkají města a co vesnice

Veřejná česká statistika nepublikuje jména novorozenců podle příjmu ani vzdělání rodičů. Nejbližší srovnání, které máme k dispozici, jsou rozdíly podle velikosti obce. A ty mluví jasně: velká města preferují jiný typ jmen než menší sídla. Praha v roce 2024 dokonce vybočila z celostátního pořadí, nejčastějším chlapeckým jménem tam nebyl Jakub, ale David.

Tradiční jména typu Karel nebo Josef se naopak drží silněji tam, kde funguje mezigenerační dědění a kde je menší tlak na odlišení. Česká onomastická studie Kristýny Březinové z roku 2024 potvrdila, že veřejnost některá jména automaticky čte jako „venkovská“ nebo „městská“ a Josef i Karel spadají do prvního rámce. Nejde přitom o vědomý předsudek. Březinová mluví o percepcích hluboko zakořeněných v uživatelích jazyka, které fungují automatizovaně.

Jméno jako sociální signál: co říká zahraniční výzkum

Že jméno nese informaci o sociálním původu, není česká specialita. Belgická studie Marka Elcharduse a Jessy Siongers z roku 2011 prokázala silnou vazbu mezi vzděláním rodičů, kulturním kapitálem a volbou jména. Jméno podle nich funguje jako „kolektivní identifikátor“, první signál, který okolí přečte ještě dřív, než se dozví cokoli dalšího.

Praktické důsledky? Experiment Bertranda a Mullainathana ukázal, že životopisy s „bíle znějícími“ jmény dostávaly o 50 % více pozvánek k pohovoru než identické životopisy s afroamerickými jmény. Philip Oreopoulos v Kanadě zjistil o 40 % vyšší míru zpětného kontaktu u anglicky znějících jmen oproti čínským či indickým. Samotné jméno není osud, ale je to první filtr, kterým člověk projde.

Může se Sebastian stát novým Josefem?

Podle nás ano. Sociální vkus se v čase mění a jména, která dnes působí svěže a kosmopolitně, mohou po masovém rozšíření ztratit výlučnost stejně, jako ji ztratil Josef v sedmdesátých letech. Zajímavý kontrast nabízí Jan, jediné mužské jméno, které se od roku 1950 nepřetržitě drží v české TOP 10. Jan nezestárl, protože nikdy nebyl módní výstřel. Nebyl ani signálem jedné generace nebo jedné vrstvy.

Rodiče, kteří dnes volí Olivera nebo Sebastiana, nevybírají „lepší“ jméno. Vybírají jiný první dojem, mezinárodně čitelný, urbánní, generačně aktuální. Až se tento zvuk rozšíří do celé populace, přijde nová vlna rodičů, která bude hledat odlišení zase jinde.

Dělení na „elitní“ a „masová“ jména je novinářská zkratka. Ale sociální čitelnost jmen existuje, rodiče ji reflektují a Karel, Milan a Josef dnes nesou jiný kód, než nesly před padesáti lety.