Povinná četba, nebo čisté utrpení? Kniha, která byla v každé rodině, teď končí v popelnic

Babička Boženy Němcové vyšla v téměř čtyřech stech vydáních. Na Knihobotu ji dnes koupíte za 169 korun a skladem je 127 kusů najednou.

Foto: Joe Crawford - licence CC BY 2.0

Rok 1855, Praha. Božena Němcová odevzdává rukopis, za který dostane honorář nižší, než kolik inkasoval písař za jeho opsání pro tiskárnu. O sto sedmdesát let později leží totéž dílo, přeložené do 32 jazyků, kanonizované ve školních osnovách a zasazené do národní paměti, v regálech antikvariátů za cenu jednoho cappuccina. Český antikvariát nabízí výtisk za 95 korun, Antikvariát Beneš za sto nebo sto padesát. Kulturní ikona se stala obchodně bezcennou komoditou. A ten rozpor říká víc o nás než o knize samotné.

Proč je nejslavnější česká kniha tak levná

Mechanismus je prostý a nemilosrdný. Desítky let masového vydávání vytvořily obrovskou zásobu fyzických výtisků. Babička stála v každé domácí knihovně, často ve dvou exemplářích, jeden dědický, jeden školní. Když dnes generace pozůstalých vyklízí byty, tyto knihy míří na sekundární trh. Jenže poptávka nestačí.

Knihobot otevřeně popisuje problém knih, po nichž „už prostě jen není na trhu poptávka“. Část se daruje charitám, část putuje k recyklaci. U Babičky to zesiluje fakt, že nikdy nešlo o vzácný titul, ale o masově přítomnou knihu. Sběratelsky zajímavá první vydání nebo ilustrované edice si cenu drží. Běžný výtisk z osmdesátých let nikoliv.

A nejde jen o Němcovou. V antikvariátu seženete Nerudovy Povídky malostranské za 30 korun a Jiráskovy Psohlavce za patnáct. Celý český kánon povinné četby prochází stejnou deflací, ne proto, že by ztratil literární hodnotu, ale proto, že jeho fyzická podoba je na trhu v přebytku.

Povinná, ale ne centrálně přikázaná

Označení „povinná četba“ je v případě Babičky přesnější než u většiny titulů, a zároveň méně jednoznačné, než si většina lidí myslí. Podle aktuálních pravidel CERMATu pro maturitu 2025/2026 obsah ústní i písemné části z českého jazyka v profilové části stanovuje ředitel školy. Neexistuje tedy jedno centrální nařízení, které by Babičku předepisovalo, ani jedno, které by ji vyřadilo.

V praxi ale kniha ze seznamů nezmizela. Gymnázium a obchodní akademie v Sedlčanech ji ve svém seznamu pro rok 2025/2026 uvádí. Totéž platí pro desítky dalších škol. Babička zůstává ve hře, jen už ne jako nedotknutelný monument, ale jako jedna z voleb.

Proč ji dnešní žáci nečtou s nadšením

Knihovnice Monika Vlasáková to v rozhovoru pro Český rozhlas řekla bez okolků: pro věkovou skupinu 10–15 let je Babička „úplně nevhodné čtení“. Děti naráží na archaický jazyk, idealizovaný tón a absenci lineárního děje. Reakce školáků? „Postrádá napětí, je zastaralá.“

Přitom text obsahuje milostný trojúhelník, šílenství Viktorky, smrt i útěk z hradního zajetí. Jenže tyto motivy nejsou organizované jako tah hlavní dějové linky. Muzeum Boženy Němcové výslovně připomíná, že Babička není „povídka jednolitá“, ale sled obrazů venkovského života. Němcová ji psala jako vzpomínku, „pro úlevu vlastní zkormouceně duše své“, jak stojí v dobovém vyjádření. Výsledkem je text, který funguje jako meditace, ne jako thriller.

Podle nás právě tady leží jádro problému: kniha vyžaduje čtenářský režim, který dnešní adolescenti nemají nacvičený. Systematická přehledová studie z let 2014–2024 shrnuje, že mladí čtou málo pro radost a často jen utilitárně. Francouzské ministerstvo školství ve své zprávě z roku 2025 dokumentuje totéž, pokles každodenního čtení napříč ročníky. Babička je český případ širšího problému.

Mezi anketou a popelnicí

V roce 2009 skončila Babička v anketě České televize Kniha mého srdce na druhém místě s téměř 30 tisíci hlasy. Hlasovali ale převážně dospělí čtenáři, kteří knihu znali ze svého mládí. Dnešní nepřímé ukazatele, 127 kusů na jednom prodejním portálu a desítikorunové ceny v kamenných antikvariátech, mluví spíš o přetrvávající známosti než o živé čtenářské poptávce.

Kdo chce Babičku dětem přiblížit, měl by podle praktiků z knihoven nejít přes celý text najednou. Funguje vstup přes jednotlivé figury a motivy, Viktorka, paní kněžna, kontrast idyly a tragiky, a teprve pak celek. Nebo jako první krok slavný dvoudílný film z roku 1971 s Jarmilou Kurandovou a mladou Libuší Šafránkovou v roli Barunky.

Co z toho plyne pro knihovnu ve vaší skříni

Pokud máte doma běžné vydání Babičky z druhé poloviny dvacátého století, jeho tržní hodnota je dnes symbolická. To neznamená, že kniha ztratila literární váhu, znamená to, že ji vlastní příliš mnoho lidí a příliš málo z nich ji chce číst znovu. Kanonický status a bazarová cena se rozešly. A ten rozchod není selháním Němcové. Je to portrét doby, která klasiku ctí na dálku, ale z ruky ji odkládá.

Babička Boženy Němcové zůstává kulturním symbolem, maturitním titulem i literárním dílem, které stojí za přečtení, jen už ne investicí, kterou byste schovávali pro vnuky. Ironicky: přesně tak, jako autorka sama nedostala za rukopis skoro nic, nedostanete dnes skoro nic za jeho sto sedmdesáté vydání.