Zapomeňte na Tokio. Japonsko se rozhodlo otevřít turistům doposud zapovězený ostrov, ale místní se turistů bojí

Ostrov Rishiri stál dlouhá léta stranou masového turismu. Teď se má změnit v novou atrakci – a ne všichni obyvatelé z toho mají radost.

Foto: Douglas P Perkins / Wikimedia Commons / CC BY 3.0

Na konci dubna 2026 žije na Rishiri přesně 3 791 lidí. Jsou to rybáři, sběrači mořských řas kombu a hrstka podnikatelů v turismu. Jak totiž redakce VědaŽivě zjistila, poměry tady se už mají brzy změnit. Obě ostrovní obce (víc jich totiž na Rishiri není) se totiž nedávno shodly na tom, že chtějí ostrov více otevřít turistům. Víc návštěvníků, víc zahraničních hostů a delší pobyty – tak zní jejich nově vytyčené cíle. Ale zároveň také zpřísňují pravidla, protože moc dobře vědí, co je v sázce.

Proč byl ostrov tak dlouho „neviditelný“

Rishiri leží asi dvacet kilometrů od severního pobřeží Hokkaida, ale dostat se tam znamená plánovat. Z Tokia letíte nejdřív do Sappora nebo Wakkanai, pak buď nasednete na trajekt Heartland Ferry za necelé dvě hodiny a 2 990 jenů, nebo si z letiště Okadama v Sapporu koupíte hodinový let s Hokkaido Air System od 9 900 jenů.

Tohle prostě není místo, kde se zastavíte jen tak „cestou“. Rishiri vyžaduje záměr. A právě proto tam desítky let jezdili hlavně Japonci s horským batohem a několika dny volna v létě. A nově by si ho měli oblíbit i milovníci autentických zážitků. Ale nepředbíhejme.

Kdo a proč ostrov otevírá

Otevírání je výsledkem dvou souběžných lokálních strategií. Obec Rishirifuji ve svém rozvojovém plánu stanovila cíl 200 000 návštěvníků ročně a 5 000 zahraničních přenocování do fiskálního roku R7. Rishiri Town na západní straně ostrova paralelně posiluje turistické informace, pracuje na prodloužení průměrného pobytu a rozšiřuje přijímání zahraničních hostů.

Přístavní studie Rishirifuji navíc počítá s dalším růstem zahraniční klientely a kapacitním plánováním přístavu. Čísla zatím ukazují, že jde o začátek: za fiskální rok R6 přijelo na ostrov 114 800 návštěvníků, ale zahraničních noclehů bylo pouze 2 460. Pro srovnání, Kjóto přijímá desítky milionů lidí ročně. Rishiri je ale v úplně jiné lize.

Důležité je, že ostrov neláká masy. Láká konkrétní typ návštěvníků: trekaře, cyklisty a milovníky divoké přírody a japonské gastronomie. Oficiální turistický portál Rishiri Plus jim pak nabízí anglické brožury, mapy a seznam průvodců s angličtinou. A anglicky dokáže skvěle komunikovat i regionální cestovní kancelář Soya Tourism. První krůčky už tedy hotové jsou.

Čeho se ostrov bojí

Hora Rishiri (kterou místní někdy nazývají malá Fudži) je srdcem ostrova, ale zároveň i jeho nejzranitelnějším místem. Stezky erodují, vegetace trpí pod botami chodců a v hlavní sezoně se na jejím vrcholu vystřídá víc turistů, než by bylo vhodné. Japonské ministerstvo životního prostředí proto stanovilo jasná pravidla pro národní park: neodhazovat odpad, netrhat květiny, nekrmit zvířata a nekouřit za chůze. Pro výstup na Rishiri platí navíc povinnost používat přenosné toalety, nasazovat ochranné krytky na trekingové hole a předem odevzdat plán túry. Oficiální formulář také doporučuje mít s sebou minimálně dva litry vody a otočit se zpět, pokud zjistíte, že výstup nestihnete (tedy žádné ponocování na vrcholu).

Co tam turista reálně zažije

Nejlepší doba je od pozdního jara do začátku podzimu. Květiny kvetou od konce dubna do poloviny září, hlavní sezónou jsou pak prázdninové měsíce. Výstup na Rishiri Fuji je celodenní záležitost, ne lehký výlet, ale seriózní horská túra s převýšením přes 1 500 metrů. Kolem ostrova vede pobřežní cyklotrasa, na severní straně leží jezero Himenuma, kam turisté jezdí obdivovat především romantický odraz sopečného kužele na hladině. V rybářských vesnicích se jedí čerství mořští ježci a sušené kombu.