Japonsko za humny? Češi objevili „slezskou Fudži“ a nemůžou se jí nabažit

Na ikonickou horu jako Fudži nemusíte letět přes půl světa. Stačí vyrazit kousek za hranice do Polska, kde vás čeká její menší, ale překvapivě působivá „sestřenice“.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Když se řekne Fudži, většina z nás si představí zasněženou špičku v Japonsku, hromadu turistů a také pořádně drahou letenku (když jsem se dívala naposledy, nebylo 25 000 Kč žádnou výjimkou). Redakce VědaŽivě ale zjistila, že za touhle ikonickou siluetou nemusíte letět přes půl planety. Naopak. Stačí hodit batoh do kufru, přejet hranice k našim polským sousedům a za chvíli budete mít „slezskou Fudži“ jako na dlani.

Vyhaslá sopka s parádním výhledem

Ostrzyca (celým jménem Ostrzyca Proboszczowicka jen tak mimochodem) ale není jen tak nějaký kopec, který se někde zapomněl. Je to nejvyšší vrchol Kačavského podhůří v Dolnoslezském vojvodství a se svými 501 metry nad mořem dominuje celému kraji. Tenhle čedičový kužel je pozůstatkem dávné sopečné činnosti z dob miocénu. A když si to vyšlápnete až nahoru, čekají na vás takové ty pravidelné kamenné sloupy, co vypadají, jako by je tam někdo naskládal podle pravítka. Geologové tomu říkají čedičové varhany a fotí se to skoro samo. Myslela jsem si, že jsem nahoře tak 5 minut a byla z toho půlhodinka. No opravdu.

A nahoře v rezervaci, která chrání vršek hory nad 450 metrů, si budete bez nadsázky připadat jako v jiném světě. Roste tam prý přes 260 druhů kytek, včetně nejrůznějších rarit. Ty vám podrobně popíšou cedule naučné stezky, já si pamatuji třeba sleziník, což je taková menší zajímavá kytka.

Proč tam vyrazit právě teď?

Možná si říkáte, co je na pěti stovkách metrů tak světoborného. Kouzlo Ostrzycy tkví v tom, že ční nad okolní rovinatou krajinu jako prst, takže ten výhled z vrcholu je fakt za všechny prachy. Vidíte odtud Krkonoše i Jizerské hory z úplně jiné perspektivy. Navíc je to kousek od Złotoryje nebo Legnice, takže můžete poznávání památek pojit právě s přírodou.

Možná se ptáte, jak se mi šlapalo… potěším vás. Cesta nahoru totiž vážně není žádný drasťák, zvládnou to i děti nebo sváteční chodci, co vyrazí v teniskách. Musím říct, že Poláci se o stezky starají dobře a v okolí najdete i fajn místa na odpočinek (ať už jde o lavičky nebo o piknikové plácky). A největší pecka je to tam při západu slunce. To se celá ta „slezská sopka“ vybarví do zlatava a vy máte pocit, že jste aspoň na chvíli fakt v tom Japonsku, akorát bez toho drahého sushi a nekonečného letu.

A jen tak mimochodem – Ostrzyca je sice královna, ale není v tom kraji sama. Celá tahle oblast se jmenuje Země vyhaslých vulkánů (Kraina Wygasłych Wulkanów) a vlastně je to geopark, abych byla přesná. Pokud vás baví kameny, historie nebo prostě jen rádi vyrážíte tam, kde není hlava na hlavě jako na Václaváku, je tohle přesně pro vás. Otázkou jen je, jak dlouho to vydrží. Poslední dobou se totiž tahle „slezská Fudži“ objevuje na Instagramu snad každý druhý den. Bohužel je tak podle mě jen otázkou času, než se to tu změní ve stejný turistický průšvih, jak třeba v Krkonoších.