532 mrtvých a žádný důvod. Záhada Českého Malína, kterou historici dodnes nedokážou vysvětlit
Příběh, který připomíná Lidice, ale zná ho jen málokdo. Český Malín byl v roce 1943 vyhlazen a jeho obyvatelé zavražděni. Příšerným způsobem.
Obsah článku
Třináctého července 1943 přestala existovat prosperující česká osada Malín na Volyni. Během jediného dne tam německé jednotky zavraždily 532 civilistů, z toho více než stovku dětí. V redakci VědaŽivě jsme si všimli, že zatímco Lidice zná každý školák, o tomto nacistickém masakru české komunity mimo území dnešní republiky se v učebnicích příliš nepíše. Přitom ráno do vsi přijely kolony vojáků a večer na místě zbývaly jen ohořelé zdi. Z Českého Malína, který býval výstavní obcí s vlastní školou a mlékárnou, zbyl jen název, který dnes nese obec na Šumpersku, a hromadné hroby v ukrajinské zemi.
Odvážné rodiny z Rakovnicka a sedmdesát let budování domova
Příběh Českého Malína se začal psát roku 1871, kdy dvacet rodin z okolí Rakovníka, Loun a Žatce dorazilo do tehdejší carské Volyně. Lákala je levná půda, daňové úlevy a příslib vlastního školství. Během několika desetiletí vybudovali obec, která měla před válkou přes čtyři sta obyvatel české národnosti a patřila k nejrozvinutějším v regionu.
Před druhou světovou válkou žilo na Volyni kolem 40 000 Čechů rozptýlených ve 643 obcích. Udržovali si vlastní spolky, divadla i hasičské sbory. Přestože mladší generace mluvily česky s ruským přízvukem, stále se považovaly za hrdé Čechy. Právě proto zničení Malína zasáhlo celou komunitu tak hluboce.
Osudové ráno 13. července: Systematické vraždění bez milosti
Na úsvitu obklíčily německé jednotky Český i sousední Ukrajinský Malín. Vojáci vyhnali lidi z domů a začali je nekompromisně třídit: muže zvlášť, ženy s dětmi a staré lidi do jiné skupiny. Muže a část žen odváděli do budov v Ukrajinském Malíně. Většinu žen a dětí nahnali zpět do domů a stodol v Českém Malíně. Poté zapálili všechna stavení najednou.
Lidi, kteří se pokoušeli z hořících trosek uniknout, vojáci okamžitě stříleli nebo dobíjeli bodáky. Kostel v sousední vsi hořel i s lidmi uvnitř a po těch, kdo se probojovali ven, pálily hlídky rozestavené kolem budovy. Do večera byly obě obce srovnány se zemí. Bilance byla děsivá: 374 zavražděných Čechů, 132 Ukrajinců a 26 Poláků. Mezi českými oběťmi bylo 105 dětí mladších čtrnácti let.
Temné pozadí masakru: Proč musela kvetoucí obec zemřít?
Jednoznačná odpověď na otázku „proč“ dodnes chybí. Historik Jared McBride ve své studii publikované Pittsburskou univerzitou konstatuje, že bez dochovaného přímého rozkazu nelze s naprostou jistotou určit konkrétní jednotku, ačkoliv za nejpravděpodobnější viníky považuje bezpečnostní policii (Sipo-SD) z Rivne za asistence místních pomocných sborů.
Motiv zůstává mlhavý. Koncem června 1943 projeli Malínem sovětští partyzáni pod vedením Sira Kovpaka a Češi jim podle svědectví poskytli jídlo. Zda to byla skutečná příčina represe, nebo jen záminka, odborníci nedokážou rozhodnout. Jisté je jedno: rozkaz přišel z nejvyšších míst a jeho provedení bylo chladně systematické.
Zapomenuté volyňské Lidice: Proč je česká veřejnost nezná?
Srovnání s Lidicemi se nabízí samo a přeživší volyňští Češi ho často používají. V obou případech šlo o nacistickou mstu na civilistech, která měla sloužit jako odstrašující příklad. Naše redakce upozorňuje, že v celkových počtech byl však Český Malín mnohem krvavější. Památník Lidice uvádí 173 zastřelených mužů a 82 dětí, zatímco v Malíně zahynulo třikrát více lidí.
Přesto Lidice získaly celosvětový ohlas, zatímco Malín zůstával dlouho jen vnitřní tragédií volyňské komunity. Volyňští Češi, kteří se po válce vrátili do vlasti, museli řešit své začlenění do nové společnosti a na budování velkolepých památníků neměli prostor. Přesto paměť přežila díky úsilí jednotlivců, jako byl Josef Řepík, který masakr přežil jako devítiletý chlapec a zbytek života zasvětil sbírání dokumentů.
Trvalé dědictví: Co z Malína zůstalo dodnes?
Přeživší z Malína a vojáci Svobodovy armády se po válce usadili ve Frankštátu na Šumpersku, který byl v roce 1947 symbolicky přejmenován na Nový Malín. Rodina Josefa Řepíka tehdy z Ukrajiny přivezla zeminu z hromadných hrobů a uložila ji do základů tamního památníku.
Na místě původní vsi, dnešního Malynu na Ukrajině, stojí pomník odhalený v roce 1958. Cesta k němu je však v současnosti kvůli válečnému konfliktu téměř nemožná, před čímž varuje i Ministerstvo zahraničních věcí. Kdo chce tento příběh poznat blíže, může navštívit památníky v Žatci či Novém Malíně, nebo zapátrat v databázi Paměti národa, kde jsou uložena přímá svědectví těch, kteří přežili vlastní smrt.