Bizarní sochy zvracející splašky bourají internet. Skutečný důvod jejich vzniku vás pořádně vytočí!

Vypadalo to jako nechutný internetový výstřelek. Jenže londýnská fontána nebyla jen bizár pro fotky, mířila na problém, který už dávno přestal být symbolický.

Foto: Remi Jouan - licence CC BY-SA 4.0

Největší šok na londýnské fontáně je v tom, že její „splašky“ byly jen kulisa. The Fountain of Filth nevznikla jako skutečný výlev kanalizace, ale jako třídenní instalace Channel 4 a 4Creative k pořadu Dirty Business, kvůli němuž celý projekt vznikl. A právě to otevírá mnohem nepříjemnější otázku než samotný virál.

Virál byl od začátku jen kulisa

Fontána klamala záměrně. Podle projektu Glue Society pro Channel 4 šlo o site specific spolupráci s 4Creative a podle rozhovoru pro LBBOnline stála na South Banku jen tři dny, od 23. do 25. února 2026. Internet si tak z bizarní podívané udělal senzaci, ale samotní tvůrci ji od začátku mířili jinam.

Nejvirálnější detail navíc neříkal pravdu. Hnědá voda nepředstavovala skutečné splašky, ale stylizaci vytvořenou z přírodních barviv a organických materiálů, tedy kulisu, která měla vypadat jako sewage. Když jsem v redakci VědaŽivě porovnala vizuální šok s oficiálními čísly, vyšel z toho tvrdší obraz: Environment Agency uvádí za rok 2024 celkem 450 398 spillů.

Horší než fontána je systém bez deště

A tady se láme pointa. Nejde hlavně o falešný hnus ve fontáně, ale o dry day spills, tedy vypouštění přepadem v době bez deště, které upozorňuje na možné selhání správy sítě. Jak vysvětluje Environment Agency, agentura takové případy bere jako potential breach, dokud vyšetření neověří výjimku. Jakmile odpadne šok z falešné splašky, zbývá důležitější otázka: proč systém vypouští odpad i bez deště?

Rozsah problému už nepůsobí jako kampaňový trik. Podle Environment Agency zaznamenala Anglie v roce 2024 celkem 450 398 monitored spill events o délce 3 614 428 hodin, což znamenalo průměr 31,8 spillu na jeden overflow. To už není okrajová porucha, ale rutina v měřítku, které vysvětluje, proč britská debata tak zhrubla.

Samotný storm overflow přitom neznamená automaticky skandál. Ofwat popisuje tenhle prvek jako nouzový kanalizační přepad, který má při extrémním dešti zabránit vracení vody do domů a ulic. Problém vzniká ve chvíli, kdy síť sahá po nouzovém řešení příliš často nebo mimo situace, pro které ho kdysi navrhla.

Právě proto dry day spills lidi tak vytáčí. Environment Agency je definuje jako použití přepadu v den, kdy nespadlo víc než 0,25 milimetru srážek ani v předchozích 24 hodinách, takže nejde jen o obvyklou obranu proti lijáku. Část loňských výpustí spadala právě sem a vláda je v prohlášení Reed: Sewage spill data a disgrace označila za ostudu. Fontána tak najednou nevypadá přehnaně, ale naopak skoro zjednodušeně.

Za sochami stáli skuteční lidé

Tváře ve fontáně navíc nepředstavovaly anonymní figuríny. Podle rozhovoru 4Creative pro LBBOnline vznikly z 3D skenů skutečných lidí spojených s kauzou, výslovně včetně Sophie Hellyer a Elly Foote, a Glue Society doplňuje, že šlo o tucet lidí zasažených problémem. Nahoře pak nestál žádný neutrální symbol, ale manažer vodárenského byznysu s kapsami a aktovkou plnými peněz, tedy figura, která si své miliony doslova odnáší z celé scény.

Tohle už si člověk snadno přeloží do běžné zkušenosti. Když jsem v redakci VědaŽivě prošla vládní doporučení Swim healthy, narazila jsem na prosté varování: po silném dešti může voda vypadat normálně, ale déšť do ní spláchne škodlivé bakterie ze sewage, městského odtoku i zemědělství. A právě v místech, která nemají oficiální status koupací vody, často chybí i průběžné sledování, takže z abstraktní kauzy rázem vzniká docela obyčejná obava, jestli do takové vody vůbec lézt.

Tady už nejde o estetiku. Stejné doporučení Swim healthy spojuje kontakt se znečištěnou vodou s žaludečními potížemi, kožními, ušními a očními infekcemi a připomíná i leptospirózu, která může poškodit játra a ledviny. Bizarní fontána tak neukazovala jen nechutný obrázek, ale zkratku k následkům, které člověk pocítí na vlastním těle.

Pokuty a bonusy ukázaly, že nejde o okrajový exces

Pak přicházejí peníze. Ofwat, tedy ekonomický regulátor vodárenství v Anglii a Walesu, který hlídá pravidla a sankce pro firmy, oznámil konečné penále 122,7 milionu liber pro Thames Water a výslovně dodal, že účet má nést firma a její investoři, ne zákazníci. Vláda zároveň začala blokovat bonusy šéfům, takže rozhořčení už dávno neopírá jen aktivistický vizuál.

A obraz se uzavírá až nepříjemně přesně. Když jsem ve VědaŽivě četla oznámení Ofwat, vyšlo z něj, že regulátor rozjel enforcement activity vůči všem 11 vodárenským a odpadním společnostem v Anglii a Walesu; vládní Water Special Measures Act navíc uvádí 9,7 milionu liber na bonusech a benefitech v letech 2022 až 2023. Pak ta fontána nepůsobí jako trapná provokace, ale jako až příliš věrný portrét odvětví, které si napřed naplnilo kapsy a teprve potom řešilo, co teče lidem kolem nohou.