Zakázal si auto i loď: Šílený slib britského vojáka, kvůli kterému neviděl rodinu skoro 30 let. Domů už to má „jen“ kousek

Vyrazil z Chile s pravidlem, které mu zakázalo jakýkoli posun dopravou. Po ledu i mořem se dostal skoro k Británii, jenže nejpodivnější překážka ho čeká až teď.

Foto: Clément Proust/Pexels

Po 27 letech chůze mu cestu domů možná zastaví posledních pár kilometrů. Karl Bushby totiž neplní víkendovou výzvu, ale téměř tři dekády dlouhý návrat do Hullu, přístavního města na severovýchodě Anglie, který si sám udělal brutálně těžší.

Jedno pravidlo z cesty udělalo téměř nemožný návrat

Zakázal si víc než auto a loď. Bývalý britský výsadkář Karl Bushby si podle pořadu Hyde Park Civilizace nastavil jediné tvrdé pravidlo: nesmí použít žádný dopravní prostředek k posunu vpřed a domů se vrátí jen po příchodu pěšky.

Právě s tímhle slibem vyrazil 1. listopadu 1998 z chilského Punta Arenas na Goliath Expedition, tedy svůj pokus obejít svět a dojít domů po vlastní ose. Když jsem ve VědaŽivě porovnala titulkovou zkratku s přesným zněním pravidla, celý příběh začal působit mnohem tvrději.

To pravidlo navíc nehraje na romantiku, ale na přesnost. Když ho zastavila víza nebo zázemí, mohl podle ExplorersWeb odletět mimo trasu, často do Mexika, jenže po pauze se musel vrátit přesně do místa, kde skončil, a navázat tam.

Nepřerušená cesta tu tedy neznamená, že nikdy nesedl do letadla kvůli administrativě, ale že si po expediční linii nikdy nesměl popojet ani metr. A právě tahle posedlá důslednost z abstraktního slibu udělala sérii scén, které zní skoro neuvěřitelně.

Led a moře zvládl, účet za cestu zůstal doma

Led rozhodoval. V roce 2006 přešel s parťákem Beringův průliv, úzký pás moře mezi Aljaškou a Ruskem, po ledu, jak uvádějí UPI a The Guardian.

A když mu další pozemní postup zkomplikovaly jiné hranice, zvolil v roce 2024 Kaspické moře, obrovské vnitrozemské moře mezi Asií a Evropou, a veřejně se mluvilo o 31 dnech plavání z Kazachstánu do Ázerbájdžánu, jak shrnují ExplorersWeb a Tengrinews. Jestli kvůli vlastnímu slibu přešel led a přeplaval moře, tím naléhavější je otázka, proč ještě pořád nedošel.

Tahle výprava totiž není jen o muži, který rád chodí. ČT24 připomíná, že když Bushby odcházel, nechal doma syna, a sám dnes nemluví o jednoduchém triumfu, ale o návratu k tomu, co po cestě ztratil.

Ve VědaŽivě mi právě tenhle detail rozbil pohodlný obraz dobrodruha, který si jen prodloužil výlet. Za skoro třicet let se mu neroztáhla jen mapa, ale i vzdálenost od normálního života.

Nejbolestivější detail je přesný. Bushbyho matka Angela podle shrnutí BBC v News Minimalist a podle The Global Herald syna od roku 1998 viděla jen třikrát. To je mnohem přesnější než laciné tvrzení, že rodinu neviděl skoro třicet let.

Viděl ji, ale výjimečně, po dávkách a za cenu, která zní mnohem hůř než titulková nadsázka.

Plán měl být kratší. Podle Reuters na Investing počítal původně zhruba s jednou dekádou, jenže cestu mu rozbily finance, covid, války, geopolitické změny i vízová omezení.

Místo čisté vytrvalosti tak do příběhu vstoupil obyčejný svět se vším, co dobrodružství nezajímá, ale stejně ho přepíše. I proto tehdy mluvil o návratu do Hullu až v září nebo říjnu 2026, ne o hotovém finiši.

Skoro tři dekády neprotáhla jen příroda, ale i razítka

Někdy stačí razítko. ExplorersWeb popsal, že turecké vízové limity Bushbyho v roce 2025 donutily po přechodu Bosporu zemi opustit a čekat mimo trasu, než bude moci pokračovat znovu z téhož místa.

Když jsem ve VědaŽivě skládala vedle sebe jeho extrémní výkony a tyhle banální překážky, vyšel z toho drsný kontrast: skoro tři dekády neprotáhla jen příroda, ale i kalendáře, úřady a peníze. A právě když už se zdá, že nejhorší má za sebou, začne být nejtvrdší překážkou něco úplně nehrdinského.

Posledních pár kilometrů může zastavit tunel pod Lamanšem

Poslední paradox je skoro absurdní. Po desítkách tisíc kilometrů může o jeho návratu rozhodnout speciální povolení do servisního tunelu pod Lamanšem, o něž podle ExplorersWeb usiloval, ale tehdy ho ještě neměl.

Pravidla LeShuttle přitom říkají, že veřejnost nesmí vstupovat do částí tunelového systému bez povolení a nesmí jeho komunikace používat jinak než v motorovém vozidle. Když jsem tohle ve VědaŽivě srovnala s jeho pravidlem nepoužít dopravní prostředek, vyšel z toho možná nejdivnější střet celé cesty.

Proto se mluví i o jiné variantě. Bushby veřejně zmiňoval také možnost plavání jako náhradní řešení, ne jako hotovou věc, pokud by legální průchod tunelem nevyšel.

Po ledu v Beringu a po Kaspiku by to znělo téměř logicky, jenže právě tahle logika ukazuje, jak zvláštní je konec jeho odysey: neblokuje ho džungle ani poušť, ale pravidla, která platí pár kilometrů od domova.

A ani doma nečeká čistý happy end. ČT24 zachytila jeho černý humor o tom, že si od syna možná zaslouží pěst a nebude se bránit, zatímco ExplorersWeb připomněl jeho střízlivé slovo znovupoznávání.

Návrat po 27 letech tak možná nebude triumfální, ale spíš pomalým a nepříjemným návratem do vlastního života. Nejtěžší úsek Bushbyho výpravy možná vůbec neleží pod Lamanšem, ale za dveřmi domu v Hullu.