Zmrzlí na kost a na dohled záchraně. Nejsmrtělnější hora Evropy stále děsí svět
Visel pár metrů od záchrany a stejně zemřel. Eiger si děsivou pověst nepostavil na výšce, ale na něčem mnohem horším. A to se nezměnilo ani dnes.
Obsah článku
Nemá ani čtyři tisíce metrů, přesto Eiger děsí víc než vyšší hory. Roku 1936 to ukázal Toni Kurz: pomoc měl skoro u ruky, jenže poslední překážka ho zastavila pár metrů nad lidmi, kteří ho chtěli stáhnout dolů.
Smrt tu přichází na dosah ruky
Tahle hora umí být krutá bez milosti. Podle Alpine Journal Toni Kurz po hodinách sestupu visel už jen několik stop nad bezpečím a záchranář téměř dosáhl cepínem na jeho mačky.
Pak se zasekl uzel v karabině a Kurz zemřel téměř na dosah pomoci.
Hrůzu nevytváří vrchol, ale severní stěna
Číslo vrcholu ale klame. Když jsem v redakci VědaŽivě porovnala údaje SAC Route Portalu pro Eiger 3 967 metrů s popisem severní stěny od Grindelwald Tourismus, vyšel z toho zásadní rozdíl: hrůzu nevytváří samotný vrchol vysoký 3 967 metrů, ale hlavně asi 1 800 metrů vysoká severní stěna, tedy nejprudší a nejstinnější část hory.
Právě tam se všechno láme. Schweizer Alpen-Club SAC v textu o Eiger Nordwand spojuje její pověst s technickou obtížností, obří výškou stěny, náhlými zvraty počasí a padajícím kamením. Popis Heckmair Route na Bergsteigen.com přidává laviny, lámavou skálu a mimořádnou expozici vůči počasí.
V údolí může den vypadat snesitelně, jenže ve stínu se z něj rychle stane past, a ani to ještě samo nevysvětluje, proč Eiger děsí celý svět.
Eiger měl nejen aktéry, ale i publikum
Rozhodla i železnice. Jungfraubahn AG otevřela 28. června 1903 stanici Eigerwand ve výšce 2 865 metrů přímo uprostřed severní stěny.
Jungfraubahn a Eigerwand byly železnice a stanice uvnitř hory, odkud lidé přes otvor Stollenloch nahlíželi přímo do místa, kde se lámaly pokusy o výstup.
Eiger tak nepůsobil jako vzdálená smrt. SWI swissinfo k výročí stanice Eigerwand píše, že už v prvních letech přitahovala tisíce hostů a nabízela výhled, jaký jinak mívali jen lezci ve stěně.
Když jsem v redakci VědaŽivě skládala tenhle paradox dohromady, vyšlo mi nepříjemné jádro Eigerovy slávy: horské drama tu nemělo jen aktéry, ale i publikum.
Právě proto se ujal i název Mordwand, tedy „vražedná stěna“. Nešlo jen o mýtus pro alpské hospody, ale o místo, na které se dalo téměř ukázat z vlaku i z vyhlídky.
Eiger se tím odlišil od mnoha jiných nebezpečných hor: lidé jeho hrozbu nečetli jen v kronikách, oni ji měli skoro před očima.
Dnešní hlášení ukazují, že legenda neskončila
Jenže legenda nestojí na romantice. Rega uvedla, že první pokus o pomoc dvěma lezcům ztroskotal kvůli sestupným proudům, větru a mlze ve stěně a další vyšel až při krátkém zlepšení podmínek.
V redakci VědaŽivě mi právě tahle shoda historie a fyziky vysvětluje pověst Eigeru nejlíp, a proto má smysl podívat se i na dnešek.
Dnešek tu není klidnější. Podle Rega zůstali dva italští alpinisté po noci u Todesbiwaku ve výšce kolem 3 300 metrů zablokovaní v severní stěně. Bivak znamená nouzové přenocování ve stěně.
Záchranáři je dostali ven až při krátkém okně lepšího počasí a oba vyvázli jen s lehkým podchlazením.
O dva týdny později přišel tvrdší účet. Bernská kantonální policie uvedla, že lavina zasáhla 17. května v 13:45 západní flank Eigeru na území Lauterbrunnenu, dva muži zemřeli a pět dalších osob utrpělo zranění.
Legenda tedy neleží ve vitríně mezi černobílými fotografiemi, ona se dál připomíná v aktuálních hlášeních.
Rekordman tabulek to není
Zároveň ale platí jedna důležitá korekce. Když jsem v redakci VědaŽivě ověřovala klikací superlativ „nejsmrtělnější hora Evropy“, narazila jsem na čísla, která ho nepotvrzují: Outside o severní stěně Eigeru uvádí 64 mrtvých při pokusech o výstup, zatímco SWI swissinfo o obětech Matterhornu a Britannica o nebezpečí Matterhornu mluví o více než 500 mrtvých od roku 1865 na celé hoře.
Eiger proto svět neděsí jako rekordman tabulek, ale jako stěna, která umí zabíjet skoro na dohled.