Nové fotografie odhalují okamžiky po krizové misi Neila Armstronga

Armstrong obvykle znamená triumf. Nově zveřejněné snímky ale ukazují chvíli, kdy se historická mise během pár minut změnila v boj o přežití.

Foto: NASA Johnson - licence CC BY-NC-ND 2.0

Tyto fotky nejsou z Měsíce, ale z hodin po Armstrongově krizové misi. Míří k nově zveřejněným záběrům po nouzově ukončené Gemini 8 z 16. března 1966, tedy po letu, který NASA neukončila slávou, ale záchranou posádky.

Nejslavnější jméno tady neznamená vítězství

Nové záběry zachycují Neila Armstronga a Davida Scotta až po návratu na Zemi, ne během letu a už vůbec ne při Apollo 11. AP News píše o dosud nezveřejněných fotografiích od Rona McQueeneyho a přehled mise NASA Gemini VIII potvrzuje, že šlo o nouzově zkrácený let zakončený splashdownem v západním Pacifiku.

Gemini 8 byla Armstrongova a Scottova mise z 16. března 1966, při níž proběhlo první spojení dvou lodí na orbitě. Jenže článek nestojí na tom prvenství.

Stojí na kontrastu, že mise měla trvat asi 73 hodin, ale skončila po 10 hodinách, 41 minutách a 26 sekundách. Právě proto dnes tolik působí klidné tváře obou astronautů na fotografiích, které zůstaly mimo veřejnost až dosud.

Ve VědaŽivě na tom nejvíc zaráží právě ten posun očekávání. Armstrongovo jméno obvykle vyvolá měsíční vítězství, tady ale sledujeme jeho první kosmický let a krizi, kterou spustila porucha trysky č. 8. Ten klid na snímcích dává smysl teprve ve chvíli, kdy si připomeneme, jak rychle se z historického prvenství stal boj o přežití.

Z historického průlomu se stal boj o přežití

Nejdřív přišel průlom. Gemini se připojila k Ageně, tedy k bezpilotnímu cílovému tělesu, a zvládla první docking, mechanické spojení dvou kosmických těles ve vesmíru.

Jen asi 27 minut poté se ale spojená sestava podle historie NASA k Gemini 8 dostala do prudkého pohybu, který posádka nejdřív nemohla bezpečně vysvětlit.

Příčina ležela v OAMS, tedy v systému trysek pro orientaci a manévrování lodi Gemini. Tryska č. 8 pálila nepřetržitě. Posádka se po oddělení od Ageny neuklidnila, právě naopak.

Rotace narostla až k hodnotě blížící se jedné otočce za sekundu a s ní se rozmazávalo vidění. V tu chvíli už nešlo o technickou nepříjemnost, ale o stav, který mohl posádku rychle vyřadit.

Armstrong zasáhl rychle. Vypnul OAMS a použil RCS, tedy záložní systém trysek určený k zastavení nekontrolované rotace a k návratu. Tím loď stabilizoval, jenže zároveň spotřeboval 75 procent paliva tohoto systému, a pravidla programu Gemini pak vynutila okamžité ukončení mise, jak uvádí NASA. Zachránil loď i sebe, ale za cenu celého plánu.

Cena byla vysoká. Z původně plánovaných zhruba 73 hodin, 44 obletů Země a Scottova výstupu do volného prostoru zbyl sedmý oběh a nouzový splashdown, tedy přistání kabiny na hladině moře, v záložní oblasti u Okinawy.

Ve VědaŽivě proto mrazí právě ten úsměv po záchraně: ještě chvíli předtím seděli Armstrong a Scott v lodi, která se nekontrolovaně roztočila, a pak už mířili domů po letu zkráceném na 10 hodin a 41 minut.

Nejcennější jsou právě proto, že nejsou heroické

Až tady fotografie opravdu docvaknou.

Podle popisků obrazového souboru AP na nich Armstrong a Scott stojí mezi vojáky, pohybují se na palubě USS Leonard F. Mason u Naha Air Base a Armstrong na jednom záběru příslušníkům služby mává. Jiný snímek ukazuje Gemini 8 při zvedání k přepravě. Žádná heroická póza, jen návrat do reality.

To je na nich nejsilnější. Neukazují vrchol legendy, ale její syrový mezistupeň: dva muže, kteří se už tváří klidně, i když jejich mise před pár hodinami spadla z historického úspěchu do nouzového režimu.

Ve VědaŽivě jsme při pročítání popisků narazili i na důležitý detail: nejde o nově pořízené ani zázračně nalezené fotografie, ale o nově zveřejněné snímky, které muzeu darovala vdova po Ronu McQueeneym.

Jejich cena proto nevznikla spektáklem. Neplánovaný návrat u Okinawy sledovalo minimum médií, takže záběrů z té chvíle vzniklo málo, a právě to z nich dnes dělá vzácný doplněk k misi, jejíž originální spacecraft vystavuje Armstrong Air & Space Museum. Možná tedy platí zvláštní obrat: jedny z nejcennějších Armstrongových fotografií neukazují jeho nejslavnější krok, ale okamžik, kdy byl největším vítězstvím prostě návrat živý.