Banka razila mince náhodně a vy na tom můžete vydělat. Kovové padesátikoruny vám můžou pořádně vydělat

Stačí drobná nepozornost a můžete utratit minci, která má hodnotu stovek až tisíců korun. Právě raritní padesátikoruny z počátku tisíciletí se občas objeví i v běžném oběhu.

Foto: Picryl

Představte si tu situaci: stojíte u pokladny, spěcháte, v jedné ruce nákup, v druhé lovíte drobné na kafe. Vyndáte kovovou padesátikorunu, hodíte ji do automatu a ani vás nenapadne, že jste právě „spláchli“ slušnou večeři pro dva nebo lístek na koncert. No, zdá se to být k nevíře, ale v redakci VědaŽivě jsme zjistili, že i když se hotovost dnes používá méně, mezi mincemi mohou stále číhat velmi vzácné kousky, které mají pro sběratele cenu zlata. Respektive mají cenu nejméně padesátkrát vyšší, než je ta vyražená.

Proč zrovna padesátikoruny? Rozhodují roky

Většina českých padesátikorun, které nám projdou rukama, pochází z obřích ražeb čítajících miliony kusů. Jenže roky 2001 a 2002 jsou úplně jiná liga. Tehdy se jich vyrazilo jen kolem 17 tisíc kusů pro každý rok. Původně měly tyhle mince skončit jen v luxusních semišových sadách pro sběratele, ale jak už to tak bývá, „skutek utek“ a kontrola v mincovně nebyla stoprocentní. Pár tisícovek těchto vzácných kousků proto uniklo i do běžného oběhu mezi lidi.

Jak poznat, že držíte „jackpot“?

Není to žádná věda a opravdu na to nepotřebujete žádné detektivní zkoušky. Stačí se podívat na rubovou stranu mince, kde je pod Karlovým mostem vyražen letopočet. A pokud tam vidíte ročníky 2001 a 2002, gratulujeme. Držíte v ruce raritu. A jakou má cenu? To hodně záleží na jejím stavu.

Zdroj fotografie: Ricardo Liberato / Creative Commons / Attribution-Share Alike 2.0

Sběratelé nejvíc pasou po mincích, které vypadají, jako by zrovna vypadly z razidla – jsou lesklé, nepoškrábané a bez „patiny“ z upocených dlaní. Takový kousek dnes v aukcích běžně atakuje hranici 1 700 až 2 000 korun. Ovšem flintu do žita neházejte ani v případě, že je vaše mince trochu „jetá“ a poškrábaná z peněženky. I tak má pořád cenu v řádu stovek korun. Prodat padesátikorunu za pětistovku, no ne?

A kde takovou minci „udat“? Nejlepší je zajít za profesionálním numismatikem nebo se podívat na výsledky ukončených aukcí na aukčních portálech. Tam uvidíte reálnou cenu, za kterou jsou lidé ochotni platit – a můžete kdykoli zkusit svou vlastní aukci. S cenou padesátikorun to navíc v čase vypadá dobře – čím méně se platí v hotovosti, tím více tyto „fyzické“ rarity stoupají na hodnotě. Na to pamatujte.