Pravěký „krokodýl“ překvapil vědce: Byl rychlý jako chrt a lovil na souši

Vědci objevili v Británii nový druh dávného krokodýlího příbuzného, který se pohyboval úplně jinak než jeho dnešní potomci.

Foto: Thierry Bordat / Creative commons / CC BY-SA 3.0

Představa krokodýla, který nevypadá jako líné poleno v řece, ale jako mrštný a šlachovitý chrt pádící po souši, je sice pro nás (potenciální kořist) trochu děsivá, ale pro paleontologii je to hotový poklad. V redakci VědaŽivě jsme zjistili, že tento „reptiliánský chrt“ jménem Galahadosuchus jonesi nám ukazuje, že evoluce krokodýlů byla mnohem divočejší, než jsme si mysleli. Tady je stručný rozbor toho, co o tomto britském rychlíkovi víme.

Galahadosuchus jonesi: Krokodýl v běžeckých teniskách

Zatímco dnešní krokodýli vsadili na taktiku „číhej a kousni“, tento jejich příbuzný z období triasu (před cca 215 miliony let) byl doslova a do písmene suchozemský atlet. Měl totiž dlouhé, štíhlé nohy a lehkou kostru a díky vzpřímenému postoji mohl efektivně běhat v husté vegetaci. Lovil nejspíše malé plazy, obojživelníky a úplně první savce.

Pocta učiteli aneb důkaz, že na učitelích záleží!

Tohle je ta nejhezčí část příběhu. Vedoucí autor studie, Ewan Bodenham, pojmenoval tohoto predátora po svém středoškolském učiteli fyziky, panu Davidu Rhys Jonesovi.

„Pan Jones byl prostě tak dobrý učitel… bylo poznat, že ho věda skutečně zajímá. Myslím, že mě to opravdu inspirovalo,“ říká Bodenham. A první část jména, Galahad, zase odkazuje na rytíře kulatého stolu a symbolizuje „vznešený“ vzpřímený postoj zvířete.

Jak se našel? Zradila ho past v jeskyních

Fosilie byly nalezeny v tzv. fisurních výplních (fissure deposits). Jde v podstatě o starověké krasové dutiny nebo pukliny. Zvířata, která sem spadla, se už nikdy nedostala ven. Před smrtí tu dost možná dlouho trpěla a aby toho nebylo málo, po ní je zasypaly jemné sedimenty. Ale právě to je tak dokonale zachovalo pro současné generace, a zvířata, která uhynula na povrchu, byla spláchnuta do těchto podzemních prostor, kde je sedimenty dokonale zakonzervovaly pro budoucí vědce. A Galahadosuchus jonesi jednou z těchto smutných výjimek byl.

Je to skvělá připomínka toho, že i pod britským venkovem se stále skrývají monstra, která by strčila do kapsy leckterý hororový film. A v redakci jsme zvědaví, co zajímavého se objeví příště.