Při demolici pevnosti u Přemyšle byl nalezen muž, který přežil roky v podzemí

Když dělníci v roce 1923 prorazili zbytky staré pevnosti u Přemyšle, čekali cokoliv – jen ne živého člověka.

Foto: Goku122 / Creative commons / CC0.

Na začátku první světové války byla Přemyšl doslova pevnostní gigant, jak redakce VědaŽivě zjistila. Desítky fortů měly zastavit nepřítele doslova za každou cenu. Jenže válka je nevyzpytatelná. Boje byly kruté, zimy dlouhé a vojáci umírali po tisících jako mouchy. A když se fronta hýbala sem a tam, zůstávaly za ní rozbité stavby, zásoby… a občas i lidé, na které se prostě zapomnělo.

A právě to se mělo stát ruskému vojákovi. Během zmatků v roce 1915 byl údajně uvězněn v podzemí jednoho z fortů. Když Rakušané ustupovali, část pevností vyhodili do vzduchu. A tím se vstup do podzemí prostě zavřel. V nastalém chaosu jednoho chybějícího muže nikdo nehledal a armáda prostě odtáhla.

Objev, který všem nahnal husí kůži

O osm let později, při demolicích, narazili dělníci na zasypaný vstup. Jeden z nich se odvážil dolů (protože o zdejším podzemí se povídalo ledacos) a to, co našel, byste nechtěli vidět ani ve zlém snu. Odpadky, tma, rozklad… a také člověka, který byl pořád naživu.

Byl vyhublý, zarostlý a úplně mimo realitu. Nedokázal mluvit, jen vydával podivné zvuky. A když ho vytáhli na světlo, dlouho nevydržel. Jeho tělo i mysl už toho bohužel zažily příliš.

Deník z podzemí aneb původně tu byli dva

Pod vrstvou harampádí se našel deník. A právě ten dává celému příběhu ještě děsivější rozměr. Ruský poddůstojník si do něj zapisoval dny, možná týdny, možná roky. Sestrojil si primitivní „hodiny“ z hrnce a kapající vody. A čas přitom odhadoval podle vlastního tepu.

Zásoby jídla a svící mu pomáhaly přežít. Horší to bylo s psychikou. Jeho spoluvězeň (protože původně tu skončili zasypaní dva) prý propadl alkoholu a nakonec si vzal život. Poslední zápisy už byly hodně zmatené. Tma, kapky vody a čekání, které nemělo konec.

Pravda, nebo dobře vymyšlený příběh?

Někteří historici tvrdí, že příběh nesedí na technické plány pevnosti. Jiní zase říkají, že svědectví dělníků nelze jen tak smést ze stolu. A mělo tak přijít další překvapení, aby tento spor definitivně rozťalo. V 70. letech se objevil dopis, podle kterého si měl celý příběh vymyslet polský důstojník.

Jenže víte, jak to chodí. Lidi milují záhady. A když jednou něco zakoření, jen tak to nezmizí. Dodnes sem proto jezdí nadšení turisté a ve světle svíček poslouchají vyprávění, ze kterého dodnes běhá mráz po zádech.