České jméno jako jazykolam pro svět. Jeho nositelé si můžou vysloužit i posměšky

Čeština je nádherná, o tom žádná. Jenže ruku na srdce, pro cizince je to občas pěkný oříšek. A právě podle různých jazykových žebříčků se totiž náš rodný jazyk pravidelně řadí mezi ty nejtěžší na světě a kdo někdy slyšel Američana zápasit s větou „Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček“, ví, o čem je řeč. A když do toho přihodíte ještě typicky české křestní jméno, bývá zaděláno na malou mezinárodní komedii.

Bez té vibrace to prostě nepůjde

Největší strašák? Legendární písmeno ř. To je unikát, který jinde ve světě prakticky nenajdete (ano, polské rz není totéž, tam totiž během výslovnosti jazyk nevibruje jako u nás). Jazykovědci se shodují, že jde o alveolární vibrant s frikcí, ale to cizinci moc nepomůže. Pro většinu z nich je to zvuk znějící jako z jiné planety (bylo by to stejné, jako kdybychom se my pokoušeli odmlouvat třeba mlaskáním stejně jako afričtí Sanové).

Řehoř, Jiří a spol.: když se jazyk zamotá

Typickým příkladem je jméno Jiří. V angličtině by člověk mohl použít podobu George, jenže ne každý to ví. A tak vzniká „Džirí“, „Jairy“ nebo jiné tvary, které nemají s tím původním společného snad vůbec nic. Kombinace měkkého j a ostrého ř je zkrátka vražedná.

iZdroj fotografie: Pixabay

A podobně jsou na tom jména jako Štěpán nebo Zbyněk. Shluky souhlásek bez samohlásek působí na cizince jako náhodně rozházená písmena z klávesnice. A ještě horší je, když si jméno spojí s nějakou negativní asociací. Když například před Američanem vyslovíte slovo dušna, spojí si to se slovem douchebag (blbec) a je, jak se říká, vymalováno.

Řehoř: historické jméno, které potrápí

Speciální kapitolu si zaslouží Řehoř. Je to česká podoba latinského Gregorius, známého po celé Evropě jako Gregor. U nás má tohle jméno tradici už od středověku, jenže zkuste ho vyslovit někde v Londýně nebo New Yorku. Dvě ř v jednom jméně, tvrdý rytmus a jazyk si ani chvíli neodpočine. Není divu, že se obě ř obvykle změní v mnohem jednodušší r a je to.