Zapomeňte na složitá slova a učené obraty. Inteligentní lidé se poznají spíš podle vět, které dávají prostor diskusi, pochybnostem a jinému pohledu na věc.
Existuje rozšířená představa, že lidé s vyšší inteligencí mluví složitěji nebo používají „chytřejší“ slova. A v zásadě to tak je – odborníci se totiž shodují spíš na tom, že vyšší inteligence se v jazyce projevuje jiným způsobem myšlení, otevřeností a prací s informacemi – a to se následně odráží i v tom, co a jak lidé říkají. A sestavit z toho seznam „chytrých“ vět je poté už snadné.
Chytří chtějí jednoduše vědět víc
Populárně-psychologické přehledy a jazyková pozorování si opakovaně všímají určitých opakujících se frází, které se u nadprůměrně inteligentních lidí objevují častěji. Velmi často se to týká zejména řešení různých problémů. Typické jsou například věty jako „Podívejme se na to z jiného úhlu“, „Jaký je širší kontext?“ nebo „Rád bych slyšel váš názor“. Inteligentní lidé se tak „prozradí“ tím, že obvykle nepřijmou první řešení jako jediné a aktivně zapojují ostatní do diskuse (protože víc hlav přece víc ví).
Velmi častým znakem je také ochota přiznat nejistotu. Věty typu „Nevím, ale zjistím to“ nebo „Mohu se mýlit“ nejsou známkou slabosti, ale naopak intelektuální pokory. A ve výsledku mohou těm, co je říkají, opravdu prospět. Výzkumy totiž dlouhodobě ukazují, že lidé s vyšší inteligencí si více uvědomují hranice vlastních znalostí a nemají potřebu působit neomylně. A něčeho takového si všímavější zkrátka a dobře dřív nebo později všimne.
Inteligentní lidé se prostě ptají jinak
Další oblastí je zvídavost a kladení otázek. Fráze jako „Můžete to rozvést?“, „Co vás k tomu vedlo?“ nebo „Jaké to může mít důsledky?“ se na první pohled jeví banálně. Ale ve skutečnosti signalizují hlubší zájem o téma a také rozvinutou schopnost uvažovat v souvislostech. A právě tato schopnost propojovat informace je podle odborníků s vyšší inteligencí velmi úzce spojená.
Psycholingvistické studie navíc potvrzují, že inteligentnější lidé mají často bohatší slovní zásobu a pružnější práci s jazykem, což se samozřejmě v mluvě také odráží. Ovšem obvykle nemají potřebu mluvit složitě za každou cenu. Naopak dokážou myšlenky vyjádřit jasně, stručně a přesně – bez zbytečné okázalosti.