Mercedes E-Class se objevil v databázi carVertical loni s 87000 km na tachometru. Předchozí záznam z technické kontroly osm měsíců předtím ukazoval 218000 km. Někde mezi těmito dvěma odečty někdo stočil tachometr o 130000 kilometrů zpět a dal auto na prodej. Kupující který si nechal udělat kontrolu ho nekoupil. Kupující který si kontrolu nenechal udělat ho pravděpodobně koupil.
Tyhle grafy teď vidím pořád. Čára stoupá stabilně tři nebo čtyři roky, sleduje nájezd třeba 15000 km ročně, a pak spadne přímo dolů jako kdyby ji někdo shodil z útesu. Auto nejelo pozpátku. Někdo zapojil zařízení do OBD portu a napsal nové číslo. Celá věc zabere asi deset minut a stojí možná 50 eur. Asi 8 procent vozů E-Class zkontrolovaných na carVertical v roce 2024 mělo problémy s nájezdem.
E-Class ani není nejhorší případ. Audi A6 přišlo na 8,4 procenta, což znamená že zhruba jedno z každých dvanácti A6 na evropském trhu s ojetinami bylo stočeno. Volkswagen Touareg dosáhl 8,2 procenta. BMW 5 Series, Volkswagen Passat, kolem 7,7 procenta každý.
Matas Buzelis z carVertical mi řekl že většina podvodníků nikdy není chycena. K manipulaci došlo před dvěma nebo třemi majiteli, pravděpodobně když auto přejelo do Polska, a nikdo nekontroloval předtím než ho předal dál.
Výzkum Evropského parlamentu z doby před několika lety odhadoval že 30 až 50 procent ojetých aut obchodovaných přes hranice EU mělo manipulovaný tachometr. Polsko importuje téměř milion ojetých aut ročně, většinou z Německa, a některé odhady staví míru manipulace u těchto importů až na 80 procent. Německý automobilový klub ADAC odhaduje že podvody s tachometry stojí německou ekonomiku kolem 6 miliard eur ročně. Vlastní analýza carVertical staví celkové evropské náklady na zhruba 5,3 miliardy eur ročně, což je pravděpodobně konzervativní protože spousta případů nikdy není odhalena.
Mechanika toho je depresivně jednoduchá. Německo nesdílí data o nájezdu s Polskem. Polsko nesdílí s Litvou. Auto může mít celou servisní historii v jedné zemi, být exportováno, stočeno a prodáno v jiné zemi kde nikdo nemá žádný způsob jak ověřit jaký byl nájezd před šesti měsíci. Kupující vidí čistě vypadající Passat s 95000 km na palubovce a žádné zjevné varovné signály. Co nevidí je 195000 km které bylo vymazáno někde mezi Mnichovem a Varšavou.
CarVertical vytáhl jeden případ ze své databáze loni nad kterým pořád přemýšlím. Volkswagen Caravelle s více než 640000 km stočenými zpět. Není to překlep. Někdo vzal dodávku která najela ekvivalent cesty na Měsíc a zpět, a rozhodl se že nejlepší tah bude udělat z ní jemně ojeté rodinné vozidlo. Ta drzost je skoro působivá. Člověk se musí ptát jak ta věc vypadala uvnitř, jestli sedadla držela pohromadě lepicí páskou, jestli motor zněl jako pračka plná štěrku. Někdo to stejně koupil.
Finanční škoda je značná ale těžko přesně vyčíslitelná protože záleží na autě a trhu. Výzkum www.carvertical.com/cz/provereni-vin ukazuje že britští kupující přeplácejí v průměru o 48,8 procenta když nevědomky koupí stočené vozidlo. Ve Francii je to 44,5 procenta, v Německu 36 procent. Východoevropští kupující vlastně tratí méně v procentuálním vyjádření protože auta která kupují jsou na začátek levnější, ale to neznamená že nejsou ošizeni. Rumunský kupující který přeplatí o 6 nebo 7 procent na autě za 10000 eur je pořád o 600 nebo 700 eur které neměl utratit.
Lotyšsko má nejhorší míru stáčení ze všech zemí které carVertical sleduje, s 11,2 procenty všech zkontrolovaných vozidel vykazujících důkazy manipulace. Ukrajina přichází s 9,1 procenty, Litva s 7,8 procenty a Rumunsko s 6,5 procenty. Británie sedí na pouhých 2,1 procentech, což zní dobře dokud si nevzpomenete že Británie téměř neimportuje žádná auta kvůli pravostranému řízení, takže je méně příležitostí pro přeshraniční praní které umožňuje většinu těchto podvodů. Švýcarsko je také na 2,1 procentech. Obě země těží z toho že jsou poněkud izolované od hlavního toku ojetých aut napříč kontinentální Evropou.
Vzorec který se objevuje nejčastěji je stočení těsně před hranicí 120000 km. To je psychologický práh kde se spousta kupujících začíná obávat rozvodů a opotřebení převodovky a veškeré drahé údržby která se hromadí u vozidel s vysokým nájezdem. Auto se 118000 km působí jako by v něm ještě byl život. Auto se 145000 km působí jako hazard. Takže prodejci to stočí akorát tak aby zůstali na správné straně té hranice, a kupující platí prémii za klid mysli který by vlastně mít neměli.
Mluvil jsem s chlapem v Krakově loni který koupil BMW 320d z roku 2017 od dealera který přísahal že auto má 89000 km. Jezdil s ním možná šest měsíců než rozvodový řetěz začal vydávat zvuky, což by se při tomhle nájezdu stávat nemělo. Jeho mechanik vytáhl historii auta z diagnostického nástroje a našel záznamy ukazující 167000 km při poslední německé kontrole. Dealer tvrdil nevědomost a nabídl že auto odkoupí zpět se strmou slevou. Žádné stíhání, žádná pokuta, jen další stočené auto absorbované trhem.
Tresty za podvody s tachometry se napříč Evropou divoce liší. Polsko má jedny z nejpřísnějších zákonů, s tresty odnětí svobody od tří měsíců do pěti let za manipulaci. Německo to řeší jako podvod a může uložit významné pokuty. Ale vymáhání je všude nesourodé. Ke stočení došlo před třemi nebo čtyřmi lety. Hodně štěstí při hledání toho kdo to udělal.
Evropské vlády se nikdy nedostaly ke sdílení dat o nájezdu přes hranice. CarVertical tahá co může ze servisních záznamů a stanic technické kontroly.
Ten Mercedes E-Class je pravděpodobně pořád někde venku. Tak či tak, těch 130000 km které bylo vymazáno nezmizelo. Jsou pořád v motoru, v převodovce, v podvozku, v brzdových kotoučích. Auto ví jak daleko ujelo i když tachometr ne.
PŘEČTENÍ: 2546
PŘEČTENÍ: 4942
